Alex Epstein: Arcikacíř doby klimatické

Zelená politika dnes o kritiky nemá nouzi, občas se skoro zdá, že se jí začíná nedostávat důvěryhodných obhájců. Většina těch, kdo odporují různým „grýndýlovým“ představám, však vede povýtce ústupové boje – upozorňují na nedostatky prozatím dostupných zelených technologií, varují před dopady již probíhající energetické tranzice na průmysl, a potažmo i na společnost západních zemí, dovozují, že bez fosilních paliv se v dohledné budoucnosti zkrátka neobejdeme, a tak podobně. Alex Epstein, autor knihy Morální obhajoba fosilních paliv, předkládá mnohem radikálnější argumentaci: využívání fosilních paliv je podle něho dobré a mělo by být nikoli co nejdřív ukončeno, nýbrž naopak rozšířeno, ve prospěch člověka i planety, kterou obývá.

Svou knihu Epstein nepíše jako ekolog nebo energetik, nýbrž jako „praktický filosof“: jde mu o to, co je morální – neboli co je dobré a co špatné. Máme-li ovšem rozhodnout „kauzu“ fosilních paliv, na prvním místě je potřeba ustavit měřítko hodnoty, jímž lze takovou otázku posoudit. Až pak bude možné přistoupit k vlastnímu rozboru užití fosilních paliv, jak Epstein opakovaně zdůrazňuje, v širokých souvislostech (big picture). Konkrétně to znamená nutnost brát vždy v úvahu nejen vedlejší důsledky, které masivní spalování fosilních paliv přináší, ale i prospěch, který z něho plyne. Teprve na takovém základě lze formulovat konkrétní politická doporučení.

Jako cosi na způsob preambule ke své argumentaci předkládá Epstein „tajnou historii fosilních paliv“, počínaje proslulým bestsellerem Meze růstu, jejž v roce 1972 vydal globální think-tank Římský klub a odhadl v něm, že světové zásoby ropy budou vyčerpány v roce 1992 a zásoby plynu – jakož i mnoha dalších surovin – nejpozději rok nato. Paul Ehrlich, uznávaný a populární ekolog té doby, v roce 1974 napsal, že „americká hospodářská jízda je u konce: už nebude laciná a hojná energie, nebudou laciné a hojné potraviny“. Podobných proroctví zkázy bylo během let vysloveno bezpočtu a nelze se tak docela zbavit dojmu, že Epstein preventivně dehonestuje své názorové odpůrce, zároveň je však něco i na jeho přesvědčení, že posuzujeme-li nějakou myšlenku, v tomto případě tvrzení, že užívání fosilních paliv musí skončit, nebude od věci podívat se na její dosavadní výsledky. Protože všechny tyto předpovědi spektakulárně selhaly a v posledních pěti dekádách došlo naopak ve všech měřitelných ohledech k naprosto bezprecedentnímu vzestupu kvality lidského života – zatímco spotřeba fosilních paliv nadále dramaticky rostla.

Měřítko blahobytu člověka

Epsteinův postoj k otázce fosilních paliv vychází z přesvědčení, že stejně jako každou technologii, i tuto je třeba posuzovat z hlediska jejího dopadu na blahobyt člověka, pojímaný velmi široce: nejde tu jen o hospodářskou prosperitu, ale obecněji o možnost lidí žít dlouhý a zdravý život plný příležitostí. Napomáhají nám fosilní paliva k tomu, abychom žili co nejdéle a co nejplnějším životem?

Ve své knize Epstein prezentuje několik „hokejkových“ grafů, které ukazují, že mezi používáním fosilních paliv a očekávanou délkou života existuje mimořádně silná souvislost, a to zejména v rychle se rozvíjejících zemích, jako je Čína nebo Indie, státy, které dnes za svou spotřebu fosilních paliv čelí hojné kritice. Totéž platí pro průměrný příjem: ačkoli štěstí si, jak známo, za peníze nekoupíš, vyšší příjem znamená větší zdroje, a tedy i více možností usilovat o štěstí. Jiným kritériem může být dětská úmrtnost, prakticky po celém světě rapidně klesající, opět s nárůstem užívání fosilních paliv (od roku 1970 činí její pokles v Číně plných sedmdesát a v Indii osmapadesát procent). Třebaže počet obyvatel zeměkoule rychle roste, jsou dnes nesrovnatelně lépe živeni – globální míra podvýživy klesla od roku 1990 o čtyřicet procent.

Ať už blahobyt člověka definujeme jakkoli, je zjevné, že pojímáme-li užívání fosilních paliv v širokých souvislostech, jejich role je jednoznačně pozitivní – v příkrém rozporu s tím, co environmentalisté dlouhá desetiletí předpovídají. Klíčovým důvodem podle Epsteina je, že se tito odborníci odjakživa zaměřují na rizika užití fosilních paliv, jen velmi zřídka však berou v úvahu přínos, který pro lidstvo tento zdroj levné a spolehlivé energie znamená.

Měřítkem uplatňovaným konvenčními environmentalisty není blahobyt člověka, nýbrž „nedotčená příroda“, což je podle Epsteina měřítko ve své podstatě antihumánní, protože lidé ke svému životu zkrátka potřebují přírodu měnit. Jak říká v rozhovoru s Marissou Streitovou, ředitelkou PragerU (institutu Dennise Pragera), nemá vlastně smysl tvrdit, že chceme chránit životní prostředí jako takové: v praxi totiž vždy chceme některé jeho složky zničit (například komára přenášejícího malárii), jiným uměle zvyšujeme šanci na přežití (domácím mazlíčkům nebo hospodářským zvířatům) a další si chceme hlavně držet od těla (třeba tolik populární lední medvědy, kteří jsou pro nás nebezpeční). „Nechci Zemi chránit před lidskými bytostmi,“ prohlašuje Epstein, „chci ji pro ně zvelebit. Změnit ji tak, aby z toho měly prospěch.“

Vposledku tudíž v Epsteinově „morální obhajobě fosilních paliv o fosilní paliva nejde: je to morální obhajoba využívání levné, hojně dostupné a spolehlivé energie k tomu, abychom zvýšili svou schopnost udělat ze světa lepší místo – lepší místo k životu člověka“.

Životodárný přínos fosilních paliv

Právě jen díky fosilním palivům došlo podle Epsteina v několika posledních staletích k bezprecedentnímu zvýšení kvality života lidských bytostí. Hobbesovský „bídný, brutální a krátký“ život zůstával po celé planetě realitou, dokud lidé náhle nezískali přístup k nákladově rentabilní energii získávané z fosilních paliv. Tato dostupná energie umožnila nevídaný nárůst produktivity práce, díky níž dnes žijeme, jak říká Epstein, v „nepřirozeně obyvatelném“ světě. Životní prostředí, kde člověk nenacházel dostatek toho, co má k životu zapotřebí, a číhala tam na něj početná nebezpečí, se díky technologii založené na fosilních palivech nikdy předtím nevídaným způsobem proměnilo, takže v něm dnes mohou prosperovat miliardy.

Lidské bytosti jsou přirozeně slabé: k tomu, aby se udržely fyzicky naživu, jim nezbývá než trávit dlouhé hodiny tvrdou dřinou. Před nástupem moderní energetické technologie podle Epsteina „hlavní metodou, jak překonat problém lidské slabosti, bylo udělat si z ostatních lidí služebníky nebo otroky“. V blahobytu tak mohli žít jen někteří, na náklady ostatních. Zatímco průměrný člověk spotřebuje denně kolem dvou tisíc kalorií, průměrný Američan dnes spoléhá na strojní zařízení, která při svém chodu využijí 186 tisíc kalorií – jako by pro něho pracovalo třiadevadesát dalších lidí! Díky energii máme „mechanické otroky“, takže přestalo být nutné, aby pro blahobyt jedněch druzí trpěli. A jak zdůrazňuje i Epsteinem citovaný Milton Friedman, moderní výdobytky by pro bohaté a mocné minulosti vlastně tolik neznamenaly, není takový rozdíl, jestli voda vytéká z kohoutku, anebo ji přináší k tomu určený otrok. Beneficienty jsou především prostí lidé, kteří získali přístup k vymoženostem dřív dostupným jen elitám.

Zatímco Paul Ehrlich v roce 1968 vyhlašoval, že „bitva o uživení planety“ pro lidstvo nevyhnutelně skončí porážkou, dnes jsou lidé živeni lépe než tehdy, ačkoli jich na planetě žije dvojnásobek. Moderní zemědělství, které se (spolu s genetickým inženýrstvím) o tento zázrak zasloužilo, je podobně jako všechna moderní průmyslová odvětví založeno na mechanizaci, a stroje spalují fosilní paliva. Bez mechanizace muselo být v zemědělství zaměstnáno devadesát procent obyvatelstva: dnes jeden člověk za volantem kombajnu sklidí za den tolik pšenice, že se z ní dá napéct půl milionu pecnů chleba – dokonalý „zemědělský superman“, říká Epstein. K tomu přistupuje ještě otázka dopravy, opět poháněné fosilními palivy: zatímco v minulosti se většinu půdy nevyplatilo obdělávat, protože byla příliš vzdálená trhům, kde by se plodiny daly uplatnit, dnes má díky levné moderní dopravě ekonomický smysl obdělávat podstatně víc půdy než v minulosti, takže potravin je mnohem víc a jsou levnější. Navíc plodnost půdy výrazně vzrostla díky umělým hnojivům, jejichž základní surovinou je zemní plyn.

Průměrná délka života činila v roce 1800 – tedy na počátku fosilními palivy poháněné průmyslové revoluce – přibližně třicet let, přičemž po mnoho předchozích staletí se výrazněji nezměnila. Ještě v roce 1960, kdy fosilní paliva pro velkou část lidstva zůstávala nedostupná, jen o málo přesahovala padesát let. V roce 1980 však už dosahovala třiašedesáti a v roce 2012 sedmdesáti let. Její nárůst přitom kopíruje růst spotřeby fosilních paliv, a totéž platí například i o poklesu kojenecké a dětské úmrtnosti nebo podvýživy. Extrémní chudoba (definovaná jako příjem nižší než dva dolary denně) klesla z 42 procent v roce 1980 na méně než deset dnes.

Jedinečná nákladová rentabilita fosilních paliv

Nabízí se otázka, proč zrovna fosilní paliva a proč i nadále fosilní paliva. Epsteinovou odpovědí je, že jde o naprosto unikátní jev: fosilní paliva jsou ve srovnání s dnes existujícími alternativami cenově dostupnější, spolehlivější, všestrannější a škálovatelnější (tj. schopnější pružně reagovat a podle potřeby dodávat i výrazně vyšší nebo naopak nižší množství energie). Podle Epsteina není důvod domnívat se, že by toto své výsadní postavení mohla v dohledné budoucnosti ztratit, a proto zůstanou jedinou možností, jak pokrývat převážnou část globálních energetických potřeb.

Má-li být něco (například energie) levné a dostupné ve velkém množství, argumentuje Epstein, „musí být levná a ve velkém množství dostupná každá část výrobního procesu, který nám to zajistí, včetně všech vstupů“. Pokud jde o solární a větrnou energii, dnes prosazované jako hlavní alternativy fosilních paliv, jejich hlavní problém spočívá v tom, že proces, kterým generují spolehlivou energii, vyžaduje takové množství zdrojů, že její výroba zkrátka nemůže být levná, a energii nedokáží poskytovat v dostatečném množství.

Obnovitelné zdroje energie sužují dva základní problémy. Zaprvé, energie z nich vždy bude ve srovnání s fosilními palivy „řídká“, což znamená, že na jednotku vyrobené energie je zapotřebí obrovské množství surovin. A týká se to nejen různých vzácných kovů či výrobně náročných materiálů, ale například i prosté oceli a železa: k výrobě elektřiny z větru je ho třeba patnáctkrát víc než v případě uhelné elektrárny a stokrát víc než v případě elektrárny plynové. Druhým a zásadnějším problémem je intermitence, lidově řečeno, přerušovanost nebo nespolehlivost obnovitelných zdrojů: jejich výkon diktuje příroda, nikoli lidské potřeby. Žádná v současnosti dostupná technologie (například bateriová) na tom nic nezmění. Má-li být k dispozici energie spolehlivá, musí být obnovitelné zdroje zálohovány, v drtivé většině fosilními nebo jadernými elektrárnami, a to jen dál zvyšuje její cenu. 

Naštěstí jsme obdařeni „formou sluneční energie, biopalivem, které žádným z těchto problémů netrpí, protože příroda sama zkoncentrovala a uskladnila sluneční světlo do rostlin, které žily před miliony let. Těmto mrtvým rostlinám říkáme fosilní paliva.“ Civilizace, jak ji známe, je vystavěna na spalování těchto mrtvých rostlin, jímž se uvolňuje obrovské množství energie. Jednotlivé druhy fosilních paliv (až dosud primárně uhlí, ropa a zemní plyn) mají své výhody a svá úskalí, především s ohledem na to, že se nacházejí hluboko v zemi, ale poslední desetiletí ukázala, že fosilní průmysl dokáže vyvinout technologie, které umožňují využívat i suroviny, na které ještě nedávno nikdo ani nepomyslel. Zatímco v sedmdesátých letech minulého století nás odborníci ujišťovali, že dostupné zásoby budou zakrátko vyčerpány, ve skutečnosti rostly mnohem rychleji než spotřeba a dnes máme prokazatelných zásob víc než kdy dřív. Jak říká Epstein, paradoxně platí, že čím víc fosilních paliv jsme spotřebovali, tím víc jich máme. A s nimi i levné a dostupné energie.

Energetická deprivace

Zdálo by se, že Epstein s růžovými brýlemi snad musí i spát – fosilní paliva jsou podle něho řešením většiny praktických problémů lidstva a stačí po nich sáhnout, víme jak a je jich dostatek. Naneštěstí však dodnes miliardy lidí trpí krajním nedostatkem nákladově rentabilní energie, bez níž nejsou schopni pozvednout se z krajní chudoby a dosáhnout alespoň základní životní úrovně. Jak říká Epstein ve své pětiminutové přednášce pro PragerU, na světě žijí tři miliardy lidí, kteří každoročně spotřebují méně energie než průměrná americká lednička – a nezbývá jim, než k přípravě jídla a k topení využívat dřevo nebo zvířecí trus. Takoví lidé zoufale potřebují mnohem, mnohem víc energie.

Podle Epsteina nejde o nepříjemný statistický údaj, nýbrž o akutní morální stav nouze. Argumentuje, že upírat těmto lidem přístup k cenově nejrentabilnějšímu a nejspolehlivějšímu zdroji energie, který máme jako lidstvo k dispozici, je jednoznačně nemorální, poněvadž je tím odsuzujeme k životu v trvalé bídě, k utrpení a nakonec k předčasné smrti. Morální obhajoba fosilních paliv je tak ve své podstatě výzvou k ukončení energetické deprivace a k tomu, aby se miliardám lidí nebránilo v dosažení blahobytu. Jejich energetická deprivace je zcela reálná humanitární krize a fosilní paliva jsou jejím zcela reálným řešením.

V rozhovoru s Jordanem Petersonem Epstein upozorňuje, že tato krize se prohlubuje v důsledku environmentalistického hnutí proti fosilním palivům, které přitom dosud nedosáhlo ani zlomku svých cílů. Spotřeba fosilních paliv dodnes nepřestává růst, jen tempo jejího růstu se poněkud zpomalilo. Ve světě, který potřebuje stále víc energie, bude každé omezení spotřeby fosilních paliv znamenat další zhoršení krize. Množství lidí, kteří nemají přístup ke spolehlivé energii, dál poroste a cena energie bude dál stoupat – jakož i prakticky všeho ostatního zboží. Na druhé straně, říká Epstein, každá krize je šance: je stále zjevnější, k jakým koncům tato politika vede a jakou cenu lidstvo platí za to, když se zaměřuje jen na náklady fosilních paliv a jejich přínos přehlíží. Je to důvod k naději, že potřebu uvažování v širokých souvislostech si začne uvědomovat stále víc lidí a časem se prosadí i na politické úrovni.

Větru, dešti neporučíme, ale poradíme si s nimi

Epstein nepopírá, že využívání fosilních paliv – především s ním spojené atmosférické emise CO2 – má určitý vliv na globální klima. Jeho odpověď na kritiku z této strany je dvojí: především stojí na straně těch, kdo soudí, že nejde o vliv nijak dramatický a žádná klimatická krize nám v dohledné době nehrozí. Co je však ještě důležitější, právě technologie využívající fosilní paliva nám dávají do rukou prostředky, jejichž pomocí se s nepřízní podnebí dokážeme vypořádat. V rozhovoru se Streitovou Epstein přirovnává fosilní paliva k antibiotiku, které má tu unikátní vlastnost, že kromě infekce vyléčí i své vlastní vedlejší účinky.

Díky fosilním palivům disponuje moderní civilizace vymoženostmi, jako je spolehlivé topení a klimatizace, zavlažování a umělá hnojiva v zemědělství, odolnější, pomocí strojního vybavení budovaná obydlí a další infrastruktura až po systémy včasného varování. To vše nás činí dramaticky méně ohroženými tváří v tvář nepříznivému podnebí – počet lidí, kteří přišli o život v souvislosti s různými klimatickými událostmi, klesl za posledních sto let o 98 procent. Koneckonců, už samo globální oteplování „šetří“ životy, protože mnohem víc lidí každoročně umrzne, než se zalkne vedrem; navíc k oteplování dochází nepoměrně výrazněji ve studených oblastech (na severu) a ve studených časech (v noci).

 Není samozřejmě pochyb, že na některých místech (nejnápadněji dnes asi v Číně) vznikají v důsledku využívání fosilních zdrojů krizové situace (smog), ale pohlédneme-li s Epsteinem na věc dlouhodobě a globálně, obrázek se dramaticky změní. Od roku 1990, zatímco spotřeba fosilních paliv ve Spojených státech významně roste, dochází tam i k neméně významnému poklesu znečištění ovzduší (od oxidu uhelnatého, siřičitého a dusičitého přes přízemní ozon až po pevné částice). Celosvětově také mnohem víc lidí získalo přístup k čisté vodě, která se, jak upozorňuje Epstein, v přírodě vyskytuje vzácně a k její výrobě je třeba technologií – a v jejich pozadí opět nacházíme energii z fosilních zdrojů. (Ostatně i naše „Husákovy děti“ jistě potvrdí, že dnes máme čistější vzduch i řeky než před pár desítkami let, a zdaleka to není jen následkem pokračující deindustrializace.)

Tak jako v mnoha souvisejících oblastech, i v otázce atmosférických emisí CO2 navíc klademe v běžném diskursu velkou váhu na náklady a přehlížíme jeho přínos. Zvýšená úroveň CO2 v atmosféře podporuje růst rostlin. Epstein souhlasí s Petersonem, který s oblibou zdůrazňuje, že od roku 2000 naše planeta zezelenala o plných patnáct procent (rozloha „nové“ zeleně zhruba odpovídá ploše kontinentálních Spojených států), a navíc hlavně v suchých a polopouštních oblastech – Sahara, jejímž rozšiřováním nás svého času strašili, nyní naopak ustupuje. Na severní polokouli je dnes víc stromů než před sto lety a podobně rostou výnosy mnoha dalších plodin – i proto je dnes hrozba hladomoru vzdálenější než před několika desetiletími. V novinách se však o takových souvislostech běžně nedočteme.

Za zřejmě nejreálnější ohrožení považuje Epstein vzestup hladiny moří, který by podle nejdramatičtějších odhadů mohl během příštího století dosáhnout až 90 centimetrů – přičemž podstatná část naší infrastruktury byla vybudována kolem současné úrovně moří. Ani to však není důvod k panice, poněvadž už nyní máme k dispozici technologie, které nám umožňují této hrozbě čelit. Nizozemci to tak ostatně dělají už po staletí a velká část jejich země (včetně mezinárodního letiště) se nachází pod úrovní moře.

Bez fosilních paliv se neobejdeme

Přijmeme-li Epsteinovu premisu, podle níž blahobyt člověka vyžaduje dostatek cenově rentabilní energie, plyne z ní požadavek „energetické svobody“, neboli využívání všech forem energie, které člověku nepůsobí bezprostřední a nikoli nevyhnutelnou újmu, včetně spalování fosilních paliv a jaderné technologie, místo omezování výroby energie v souladu s vposledku antihumánním kritériem minimalizace vlivu člověka na životní prostředí. S tím přímo souvisí zavržení představy klimatické krize, konec sebemrzačení vyspělých ekonomik pod záminkou překotného snižování emisí, dekriminalizace jaderné energie, konec politiky upřednostňování nespolehlivé solární a větrné energie a přehodnocení environmentálních omezení, které vezme v úvahu široký kontext nejen ekologických nákladů, ale i významu hojné a dostupné energie a rizik plynoucích z jejího nedostatku.

Ze všeho výše uvedeného vyplývá, že politika usilující o výrazné omezení, popřípadě o naprostou eliminaci fosilních paliv (neboli o uhlíkovou neutralitu, „Net Zero“), je nemorální a zhoubná, poněvadž v důsledku miliardám lidí po celém světě upírá energii, kterou potřebují ke svému blahobytu a k tomu, aby svět kolem sebe dokázali učinit obyvatelnějším. Uspěje-li, svět – a především jeho rozvíjející se, méně bohatá část – bude následkem toho chudší a méně bezpečný. Jde-li nám o blahobyt a bezpečí lidských bytostí, o pokrok a pokračující technickou inovaci, nemá vzhledem k současným možnostem politika „energetické svobody“ rozumnou a morální alternativu.

Epstein svou Morální obhajobu fosilních paliv vydal v roce 2014 (a dále ji rozpracoval a filosoficky ukotvil v následující knize s názvem Fosilní budoucnost z roku 2022), nezdá se však, že by události od té doby jeho stanovisko vážněji zpochybnily. Navzdory vládnoucímu narativu svět od výroby energie z fosilních paliv neustupuje (protože žádná reálná alternativa není na dohled) a klimatická katastrofa v jejím důsledku se nekoná.

Post scriptum: na slovíčko s Alexem Epsteinem

Těžko očekávat, že by zde shrnuté argumenty někoho přesvědčily, a leckterého čtenáře nejspíš pobouří. Žádné z Epsteinových tezí se ostatně nedostalo místa, jež zasluhuje. Nezbývá než nespokojeným doporučit, aby své výhrady adresovali samotnému autorovi, totiž jeho alter ego dostupnému na stránkách alexepstein.ai. Tato umělá inteligence má zevrubně „načteny“ všechny Epsteinovy publikace, a třebaže trpí obvyklými neduhy svého druhu (občas například odkazuje na pasáže, které v knihách nenajdeme), autor těchto řádků soudí, že rozumnou debatu s ní vést lze.

Prameny:

Alex Epstein, The Moral Case for Fossil Fuels (Portfolio, 2014).

Alex Epstein, Fossil Fuels: The Big Picture (https://www.prageru.com/video/fossil-fuels-the-big-picture).

Alex Epstein Explains How Fossil Fuels Are Saving the Planet (Real Talk with Marissa Streit, https://www.prageru.com/video/alex-epstein-explains-how-fossil-fuels-are-saving-the-planet).

The Great Climate Con, with Alex Epstein (The Jordan B. Peterson Podcast, Ep. 312, https://www.youtube.com/watch?v=eDWq7-eP5sE&t=2153).

(Tiskem vyšlo v KONTEXTECH 4/2025)