Americká parodie
Jeden rok s Trumpem 2.0

Možná se s čtenáři Kontextů sledujícími mezinárodní dění shodneme na tom, že minulý rok svou intenzitou vydal za dva nebo tři roky jiné. Mamutí podíl na tom má americký prezident Donald Trump, jehož politické působení v minulém čísle přehledně bilancoval Jan Hroudný. Já bych rád přispěl úvahou o hlubších kulturních dopadech Trumpových veřejných projevů. Je to disciplína obtížněji uchopitelná, avšak její výsledky přetrvají dlouho poté, kdy budou výše celních tarifů či sald zahraničního obchodu už dávno zapomenuty.

Loňský rok jsme začali nejistotou. Kdo investuje na burze, užil si opravdu krušné časy. Americká strategie zavádění cel vůči zbytku světa poslala velké indexy o několik desítek procent dolů a pak zase zpátky. Objevily se i názory, že jde o systematické operace, které Trump a jeho kruhy využívají k burzovním spekulacím. To ale ponechme stranou. Později jsme pochopili, že nejistota je doslova trumpovský modus operandi. Mění se pouze její předmět, a tím i fokus veřejné pozornosti. Je veřejným tajemstvím, že Trump málokdy mluví k věci a málokdy přímo odpoví na položenou otázku. Jeho vyjádření jsou jako závoje, které mají skrýt skutečný stav věcí a odvést pozornost publika tam, kde může být dobře kanalizována, zatímco se jinde děje to podstatné.

Eroze politické řeči

Jak se vlastně za jeden rok proměnila kultura politické řeči? Drasticky. Ačkoliv jsme politikům takříkajíc nikdy nevěřili, přece jen bylo ještě v Bidenově době jasné, že předmětem politických projevů je vyjádřit skutečný postoj politika a skutečný stav věcí. Občas se něco skrývalo za dvojsmysly či se dokonce lhalo, ale nakonec bylo možné politika volat k odpovědnosti za jeho dřívější výroky. Tohle se s Trumpem změnilo. Netušíme, jak dlouho po jeho odchodu bude trvat návrat k normálu (a to samozřejmě předbíhám událostem, přinejmenším Vance má nástupnické ambice). Trumpova řeč je nízkoobsažná, nahrazuje fakta žvaněním o vztazích, rozrušuje koncentraci vnímajícího emočně nabitými slovy (beautiful, great, power…). Dotáhl ad absurdum okřídlené rčení „ptejte se mě, na co chcete, na co chci, odpovím“. Tisíce lidí v médiích a ekonomice jsou tak denně zaměstnány otázkami, zda zrovna poslední projev tohoto rádoby Pána světa byl tentokrát žertem, nadsázkou, dvojsmyslem, lží, anebo (dokonce…) pravdou. To přece není normální! Politika nemá být klaunským kabaretem! Děsivé je, s jakou tupostí se svět s tímto stavem během několika měsíců smířil a kolik lidí bezmyšlenkovitě přikyvuje těmto pseudoudálostem. Trumpovi podporovatelé nesou na tomto každodenním znásilňování pravdy svůj díl odpovědnosti. Když představitelka venezuelské opozice Machadová předala letos v lednu svou Nobelovu medaili při osobním setkání Trumpovi (či ji snad vyměnila za příslib budoucí funkce) a on ji přijal s tím, že měla patřit jemu, nebo když Trump naposledy v dopisu norskému premiérovi sdělil, že „mu jejich země nedala Nobelovu cenu a on už necítí povinnost myslet pouze na mír“ (v souvislosti se snahou získat Grónsko), lze to opravdu označit za srandu. Kdyby obdobně o nějaké medaili mluvil školák, smáli bychom se, jak je ten grázlík rozmazlený. Kam jsme se to ale dostali, když takto hovoří nejmocnější politik světa?

Příkladů by se jistě našlo mnoho, podstatné je, že s Trumpem se politická řeč stala nekonečným škádlivým žonglováním s významy. Je podobný symbolickému klaunovi, který při podání ruky dává elektrošok a z květiny na klopě stříká vodu. Jeho veledůstojné vystupování je v kombinaci s věčně proměnlivým charakterem jeho slov vlastně parodií důstojnosti. Trumpovi kosmičtí kovbojové úplně „zapomněli“ na to základní, že totiž k lidské řeči patří úcta k druhému vyjádřená základní mírou upřímnosti, tedy snahy sdělit pravdu. Kde tato úcta chybí, je lepší mlčet.

Trump, Vance a Ježíš?!

Křesťanství je někdy označováno za náboženství Slova. Masová média bohužel akceptují jednu z fundamentálních lží trumpismu, kterou je teze, že tato politika je konzervativní a tradiční, implicitně spojená s vágně uchopeným křesťanstvím či judaismem. To je obecně pokládáno za hotovou věc, ale je to nesmysl, jak si ukážeme.

Za prvé, křesťanství v duchu židovské tradice ctí slabé a chudé. Pomoc slabým a milosrdenství vnímá jako druh služby Stvořiteli a jako výraz všeobecného bratrství tvorů. Trumpovci oproti tomu mluví o síle, kontrole a pevném pořádku (maskovanému termínem „bezpečnost“). Jeho vláda se neštítí opravdu tvrdého postupu vůči lidem označeným za nevítané, mnohdy bez ohledu na jejich zdravotní stav a rodinné vazby. S odstupem času mám za to, že světová veřejnost měla pevněji reagovat na trumpovci ražené heslo „America First“. Je dvojznačné: chápáno jako osobní předsevzetí mluvčího je vyjádřením věrnosti své zemi, avšak jako program vztahů se světem je alarmující. Je protichůdné duchu bratrství mezi národy. Přáli bychom si lídra, který bude silný, spravedlivý a milosrdný ke slabším. Trumpova administrativa se rozhodla pro opačnou cestu.

Za druhé, křesťanství se staví s krajní nedůvěrou k bohatství. „Nikdo nemůže sloužit dvěma pánům,“ říká Ježíš, „… nemůžete sloužit Bohu i majetku.“ [1] Vedle toho se zdá, že pro Trumpa neexistuje nic důležitějšího než navyšování bohatství Spojených států. A to i za cenu zničení jejich vztahů s ostatními státy a porušení mezinárodní stability. I za cenu vyhnání milionů obyvatel, kteří podle jeho týmu nejsou dostatečně ekonomicky přínosní. Můžeme tak jen citovat apoštola Pavla: „Kdo chce být bohatý, upadá do osidel pokušení a do mnoha nerozumných a škodlivých tužeb, které strhují lidi do zkázy a záhuby.“ [2] Jak tohle funguje v praxi, budeme téměř jistě moci sledovat v přímém přenosu.

Za třetí, je to duch služby. „Kdo chce být mezi vámi největší, ať je služebníkem všech,“ říká Ježíš. Trump ale velmi rychle „zapomněl“, že byl do své funkce někým zvolen a že také někoho reprezentuje, konkrétně 340 milionů občanů své země. Své ego rád zaměňuje za čest celých Spojených států amerických. Čistě teoreticky by sice mohlo jít o skrytou pokornou oddanost USA, ale tuto možnost můžeme při pohledu na Trumpovu nepochopitelnou a nenasytnou osobní vychloubačnost, která mnohokrát nabyla až zcela absurdních a pitoreskních podob („… ukončil jsem osm válek“, „nikdo v historii neudělal tolik jako já“ apod.), jistě vyloučit.

Za čtvrté, s křesťanstvím je spojeno určité přehlížení establishmentu a formálních autorit. Ježíš mluví s despektem o farizejích i o jeruzalémském chrámu a prohlašuje, že skutečným chrámem je duše upřímně zbožného člověka. Trump je však ztělesněním mocného amerického establishmentu a jeho druhé období ve funkci je charakteristické fanatickým kultem státu připomínajícím až antický Řím. Vzpomeňme jen, jak s nehraným pohoršením viceprezident Vance upozornil, že ukrajinský prezident oponoval Prezidentovi dokonce i v Oválné pracovně, čímž ji zneuctil (doslova prý byl „disrespectful“).

Suma sumárum, Trumpova politika se jako konzervativní pouze maskuje, ale její jádro je hodnotově plytké a byznysově pragmatické. Hlasy nábožensky ukotvených voličů získal podvodem či jen díky účelové volbě domněle „menšího zla“. Ve vztahu ke křesťanství jsme popsali tolik negací jeho základních principů, že zbývá pouze konstatovat, že politika Trumpovy politické garnitury je svým duchem antikřesťanská, k učení a životu Ježíše Krista de facto v opozici. 

Zmiňme jen, že Vance konvertoval ke katolicismu v roce 2019, což popsal v eseji „How I joined the Resistance.“ [3] Nebylo by správné zpochybňovat zde autenticitu jeho konverze politickými motivy, nicméně uvedený titul naznačuje, že se rozhodl nejen pro něco, či spíše Někoho, ale také proti něčemu. Pět let v duchovních věcech není mnoho, obzvláště u někoho, kdo kvůli pracovnímu tempu asi těžko nachází ztišení a samotu. Sám Trump byl vychován v protestantské presbyteriánské církvi, v dospělosti se k ní však nehlásil. Nyní se označuje za nedenominačního křesťana (2020). [4] Stylizuje se nicméně do role ochránce křesťanů před radikální levicí. V rámci elektorátu tak Vance „pokrývá“ tradičnější část křesťanů, zatímco Trump část liberálnější.

Make America Great Again?

Náboženství je opět veřejným tématem. Trump ve svých projevech užívá odkazy na víru výrazně častěji než předchozí američtí prezidenti (7,3krát na tisíc slov projevu oproti průměru posledního století, který je 3,5),  [5] současně je Američany vnímán jako méně věřící než například Biden. [6] Kvazináboženská rétorika a sektářské metody jsou pro trumpovské hnutí MAGA symptomatické. Celý slogan o návratu Ameriky k její skvělosti či velikosti (význam zde poněkud osciluje mezi dvěma českými ekvivalenty) je překvapivě intelektuálně náročný, srovnáme-li jej s jinými politickými slogany (Blut und Boden, Proletáři všech zemí spojte se! či snad stovky variací slova „prosperita“). Slogan obrací pozornost k historické perspektivě, jeho pohled je takříkajíc „epochální“. Nutno dodat, že sami tvůrcové se s vysvětlováním nikdy moc nezdržovali.

K čemu vlastně odkazuje toto „great again“? V první řadě vzbuzuje intenzivní nostalgii po velké minulosti. Po které ale? George Steiner ve strhující pasáži knihy Na Modrovousově hradě ukazuje, že světové války 20. století kořenily ve velké „nudě“ (ennui) dlouhého 19. století a osudovou hloubku jim dodával pocit ztraceného „zlatého“ věku, který prý kdysi předtím (snad právě v předchozím století) existoval. [7] Lidé nevnímají skutečné dějiny, ale mýty o nich, a proto začátkem 20. století pociťovali stesk po údajné velké minulosti. Skutečně ďábelská lež. Stojí za zmínku, že stejné schéma použili i sami nacisté, kteří však odkazovali ke zlatému věku Árijců či Atlanťanů kdysi před tisíciletími. Efekt však byl shodný – palčivý hněv nad ztraceným rájem ženoucí davy do války. V tomto ohledu je tedy Trumpův politický marketing geniální a jeho stratégové by měli být podle toho i souzeni.

Kdy byla Amerika great a čím? Myslím, že bývala velká tím, že se stavěla za svobodu všech lidí. Přinejmenším deklaratorně, ale i to se koneckonců počítá, obzvlášť od nejsilnějšího. A mnoha lidem opravdu svobodu a útočiště dala. Byla velká tím, že stále znovu ztělesňovala tzv. „Americký sen“, tedy možnost, že kdokoliv se jen svým úsilím a pílí může propracovat mezi ty nejlepší a nejbohatší. Byla to teorie, ale v každé generaci se pár takových opravdu našlo. Může ale takový sen ztělesňovat a strážit prezident miliardář, který se už jako syn miliardáře narodil? Který se s pohrdáním vyjadřuje o imigrantech, ačkoliv Amerika sama byla vytvořena imigranty a byli to vždy imigranti, kdo jí dodával dynamiku? To je parodie na Ameriku, jaké jsme věřili.

Ničivost zvrhlé trumpovské parodie spatřuji i v tom, že má moc zasahovat i do minulosti. Dlouhé roky bylo dobře možné věřit tomu, že americké války ve světě jsou bojem proti totalitám a za demokracii. I v případě Venezuely je možné takovou tezi obhajovat, byť cítíme, že se poměrně rychle dostala do popředí diskuse ropa (ostatně slovutné „mazivo“ válek v Zálivu i jiných). V případě aktuálně avizovaného vojensky asistovaného „získání“ Grónska už však možnost takové interpretace mizí. A my se můžeme obrátit do minulosti a ptát se, zda neměli zlí jazykové pravdu už tehdy, když zpochybňovali dobré úmysly v případě Afghánistánu, Iráku, arabského jara atd.

Je mi líto té dobré Ameriky, protože i ta existovala a snad ještě i existuje. Ať už to s Trumpem bude v budoucnu jakkoliv, nikdy bychom jej už neměli akceptovat jako jediný hlas Ameriky. Velké množství charakterních lidí minulosti si spojení s ním nezaslouží.

Konečnou fází ideologie MAGA bude, že nakonec Ameriku oloupí o veškerou její velikost a skvělost, což je přesný opak záměru. Pak se tato skupina politických zlatokopů náhle rozpadne a „zmizí“, protože odpovědnost jí chybí už od začátku.

Ostentativní ignorance (mezinárodního) práva

Citát na začátek: „… kdo se dnes ještě zajímá o genocidu Arménů?“ To prý ostentativně prohlásil jeden významný politik v zemi Trumpových předků, když mu namítli, že jistý záměr narazí na mezinárodní protest.

Prakticky vůbec už se nemluví o zničení několika venezuelských lodí, vždy i s několikačlennou posádkou, americkými dronovými útoky během září 2025, protože údajně přepravovaly drogy. Je zřejmé, že pokud je skutečně přepravují, není problém je při kontrole najít a pachatele zatknout. Navíc není jasné, zda měli všichni pasažéři vazbu k nákladu. Američané se rozhodli pro spektakulární masakr. Videa připomínající počítačové hry s lodičkou a obrovskými výbuchy už soudobé vnímání, vypláchnuté gigabyty vizuálního smogu, asi nezaujmou. Není to šokující? Je, ale žalobcem ve věci spravedlnosti by mohla být leda hlava státu, jehož jsou oběti občany. Tu však Trump nechal v další ostentativně protiprávní operaci deinstalovat (byť zdánlivě s dobrým úmyslem), a nemá tak s kým improvizovanou popravu údajných narkopašeráků dořešit. Nadto se nezdá, že by měl v úmyslu se k této záležitosti vracet.

Mám za to, že právě tato událost, kombinující pohrdání životem těchto několika, byť pravděpodobných zločinců s pohrdáním mezinárodním právem, bude začátkem Trumpova konce. 

Byla-li z hlediska zahraničněpolitického bodem zlomu Venezuela, pak z hlediska vnitropolitického jím pravděpodobně bude vražda aktivistky Renée Nicole Goodové, americké občanky bez kriminální minulosti, básnířky a matky tří dětí. Tu v rámci údajné sebeobrany zastřelil agent Imigrační a celní kontroly (ICE) při rutinní uliční kontrole. Když píšu vražda, usuzuji tak podle svého svědomí na základě zveřejněných videí události. A také v souladu se stanovisky místních orgánů. Trump, Vance i sekretářka domácí bezpečnosti Kristi Noemová však oběť okamžitě s despektem označkovali jako „domácí teroristku“ a střelbu jako sebeobranu. Názory odborníků zveřejněné na stránkách agentury AP i jinde nicméně říkají, že policie se v podobných situacích již desítky let učí v žádném případě nestát v trajektorii vozidla. Stejně tak je diskutabilní zastřelení řidiče jedoucího vozidla, pokud jde o dosažení veřejné bezpečnosti. [8] Goodová za volantem SUV skutečně zrychlila a zdemolovala několik dalších vozidel v ulici, ale až poté, co ji agent ICE z bezprostřední blízkosti třikrát střelil do obličeje a hrudi. Zrychlila tedy nejspíše v důsledku šoku a křeče po zásahu. Nutno dodat, že střelec vstoupil před její vozidlo v posledním okamžiku zprava, kam se zrovna nedívala, protože mluvila s jeho kolegou po své levici a protože zrovna couvala (každý se při couvání dívá do zrcátek nebo displeje, obzvlášť když mu kolem auta chodí několik ozbrojenců). To, že střelec byl údajným najetím jejího vozidla nezraněn, zůstal na nohou, stihl vystřelit třikrát, křičel za obětí urážky a jeho kolegové poté bránili v poskytnutí první pomoci (nevím, zda video, kde jeden ozbrojenec zakazuje lékaři přístup, je ještě stále možné na webu najít) nevyžaduje další komentář. Je smysluplné zde uvést tyto detaily, protože se z internetu ztrácejí, a právě jen díky nim si lze na situaci udělat názor. Ke dni dokončení tohoto textu je kvůli zastřelení Goodové vyšetřováno několik lidí včetně guvernéra státu Minnesota Walze a starosty města Minneapolis Freye (oba kvůli údajné přípravě spiknutí), [9] avšak mezi vyšetřovanými není sám střelec, agent ICE Jonathan Ross. [10] Také rezignovalo šest státních zástupců města Minnea­polis na protest proti tlaku, aby věc vykládali jako sebeobranu agenta. Domnívám se, že vražda byla do jisté míry záměrná jako zastrašovací prvek probíhající represe. A nepřekvapilo by mě, kdyby se někteří „lovci imigrantů“ učili podobné situace inscenovat, tu výše popsanou totiž určitě inscenovat lze.

Citát nakonec: „Nepotřebuji mezinárodní právo, omezuje mě jen má vlastní morálka,“ [11] prohlásil 47. prezident USA v rozhovoru pro New York Times 8. ledna 2026. 

Trump a Rusko

Poslední téma, které možná jednou bude prvním. Zhruba před rokem vyšla v časopise Reflex reportáž o analýze záznamů v Archivu bezpečnostních složek týkajících se Trumpovy první manželky Ivany, rozené Zelníčkové. [12] Z archivních dokumentů vyplývá, že Ivanin otec opakovaně pro StB vypovídal o životě své dcery s jedním z nejbohatších mužů Spojených států. Na podzim 1988 zaujal informací, že Trump je prý určitými kruhy vybízen ke vstupu do politiky s tím, že se má později stát americkým prezidentem. Trumpovu blízkost k politice již v té době dokládá i záměr uvítat sovětského prezidenta Gorbačova při jeho návštěvě USA v témže roce v newyorské Trump Tower. Také Trumpova manželka Ivana již během 80. let pořádala v socialistické Praze opulentní večírky v hotelu InterContinental pro ty „rovnější“ v tehdejším kulturním establishmentu ČSSR. 

Domyšleno do důsledků je to mimořádně pozoruhodné. Trump a jeho rodina byli v sovětském bloku očividně z nějakého důvodu tolerováni. Například Ivana mladší, známá dnes z úzkého okolí 47. prezidenta USA, podle všeho trávívala se svými sourozenci několikery prázdniny u dědy a babičky na Valašsku, navzdory železné oponě. [13] Je také zřejmé, že nejpozději od doby prvotního záměru, aby se Trump stal prezidentem, jej vedla v patrnosti StB a v návaznosti na ni téměř jistě i KGB. Jinak řečeno, v Moskvě (uvážíme-li faktickou kontinuitu ruských bezpečnostních složek) už na Trumpa nejspíš mají spis nejméně čtyřicet let. Dlouhá známost, dobrá znalost.

Dnešní křížovkářská otázka by tedy mohla znít: západní politik na pět, který nejvíce pomáhá ruským zájmům. Vzpomeneme-li si na neuvěřitelnou scénu loňské únorové návštěvy ukrajinského prezidenta Zelenského v Oválné pracovně, planý či dokonce proruský výsledek srpnového summitu Putin–Trump v aljašském Anchorage, opakované Trumpovo sklouzávání k obviněním Ukrajiny z pokračování války či naposledy na Trumpův záměr „získání“ Grónska, přímo ohrožující soudržnost NATO, přestává být taková otázka anekdotou. 

1 Matouš 6,24.
2 1. Timoteovi 6,9.
3 https://thelampmagazine.com/blog/how-i-joined-the-resistance (8. 2. 2026)
4 https://religionnews.com/2020/10/23/exclusive-trump-confirmed-a-presbyterian-now-identifies-as-non-denominational-christian/ (8. 2. 2026)
5 https://theconversation.com/appealing-to-evangelicals-trump-uses-religious-words-and-references-to-god-at-a-higher-rate-than-previous-presidents-146816#:~:text=In%20the%20presidential%20speeches%20I%20examined%2C%20Trump,the%20average%20rate%20of%203.5%20terms%20per (8. 2. 2026)
6 https://www.pewresearch.org/short-reads/2025/04/28/white-evangelicals-continue-to-stand-out-in-their-support-for-trump/ (8. 2. 2026)
7 George Steiner. Na Modrovousově hradě. Několik poznámek k redefinici kultury. Praha: Dauphin, 2020, s. 14–16.
8 Claire Galofaro. Minnesota shooting videos challenge administration narrative, policing experts question tactics, https://apnews.com/article/immigration-minnesota-ice-shooting-protest-cad39aa94829e1e11468e3e345af2826 (9. 1. 2026)
9 https://www.cbsnews.com/news/justice-department-investigating-tim-walz-jacob-frey-minnesota/ (19. 1. 2026)
10 Nejde o populárního televizního moderátora shodného jména.
11 www.theguardian.com/us-news/2026/jan/08/trump-power-international-law
12 Viliam Buchert. Trump, StB a rodinný udavač. Reflex XXXVI (2025), č. 4, s. 60–63.
13 Tamtéž, s. 62.

(Tiskem vyšlo v KONTEXTECH 1/2026)