Volby 2025. Nestrkejme hlavy do písku!

František Mikš

POLITIKA & SPOLEČNOST / Co s českou politikou

Tři bývalí disidenti a později přední polistopadoví politici Petr Pithart, Pavel Rychetský a Milan Uhde nedávno zveřejnili výzvu „Přijďte k volbám!“. S respektem a pokorou v ní píší: „Obracíme se na Vás, kteří máte ve zvyku nechodit k volbám, a na Vás, kteří jste podporovali vládu Spolu, Starostů a Pirátů, jste z ní zklamaní a hodláte nevolit. Jsme přesvědčeni, že se naše společnost ocitla na křižovatce a letošní volby nabyly větší důležitosti než mnohé předchozí. Náladám zklamání a rezignace rozumíme, ale odmítáme je za sebe i v sobě. Přimlouváme se za jejich překonání a za odpovědný občanský postoj. Zvažte to prosím a k volbám přijďte.“

Výzva reaguje na prohlášení (veřejná i soukromá) některých známých osobností, že nepůjdou letos volit, aby potrestali současnou vládu, která nesplnila jejich očekávání. Například novinář Michal Půr na svých sociálních sítích napsal: „Dost se mi ulevilo, když jsem se ­rozhodl, že letos nepůjdu volit. Člověk by měl svým postojem i trestat, zbytek je vůle lidu.“ Přestože respektuji právo Michala Půra nejít k volbám i potřebu se s námi o to podělit, jeho prohlášení mě překvapilo. Takovou směs morálního kýče („ulevilo se mi“), fatalismu („zbytek je vůle lidu“) a touhy trestat (koho vlastně?) bych od renomovaného novináře opravdu nečekal. A už vůbec nechápu, proč jak pštros strká hlavu do písku v době, kdy se rozhoduje o dalším směřování naší země.

Neúčast ve volbách jako akt občanského odporu proti totalitnímu režimu jsme praktikovali za komunismu, i když nás popravdě moc nebylo. Tehdy to dávalo smysl. Chtěli jsme tím ukázat, že jde o pouhou frašku, navíc povinnou. Komunističtí pohůnci nás naháněli s přenosnými urnami a lezli lidem i do bytu, aby z nich vymámili akt loajality a vykázali co největší účast (většinou to bylo kolem 99,5 %). Nevolit tak vyžadovalo kus osobní statečnosti a většinou se to neobešlo bez následků. Mně například v roce 1986 napsali neúčast ve volbách do pracovního posudku. Nemusím asi říkat, jak těžko se s takovým cejchem hledalo nějaké zaměstnání, které bylo rovněž povinné, jinak by člověk mohl jít „sedět za příživu“, jak se tehdy pěkně říkalo. O to více si vážím toho, že dnes žiji ve svobodné demokratické zemi a ve svobodných volbách mohu spolurozhodovat o jejím osudu.

Není asi náhoda, že výše zmíněná výzva „Přijďte k volbám!“ vzešla od tří bývalých disidentů a politiků, přestože každý z nich stál v polistopadové době politicky trochu jinde. Něco už mají za sebou a uvědomují si, jak křehká je demokracie a jak fatální důsledky může mít pro naši zemi postoj, který hlásá Michal Půr a jemu podobní. O nepoučitelných novinářích a veřejných intelektuálech, kteří už jednou přivedli Babiše k moci a nyní mu znovu umetají cestu do vlády, tentokrát s Okamurou a Konečnou v zádech, jsem psal v minulém editorialu („Nepoučitelní! Česká média a babišismus“). Článek měl obrovský ohlas, takže nejsem určitě sám, koho tristní stav české žurnalistiky trápí. Naději vidím v tom, že demokraticky smýšlející občané jsou blíž realitě než pomazané žurnalistické hlavy a k volbám přijdou. Jinak nás čeká nejspíš to, co Petr Sokol v následujícím článku označuje za „Druhou polistopadovou republiku“.



(Tiskem vyšlo v KONTEXTECH 4/2025)

František Mikš

František Mikš (1966)

šéfredaktor revue Kontexty a nakladatelství Books & Pipes

archiv textů autora

Knihy Františka Mikše

Petr Fiala, František Mikš
Konzervatismus dnes

Mohlo by Vás také zajímat

Uljanov, nebo Lenin?

V dubnu uplynulo sto padesát let od narození Vladimíra Iljiče Lenina, ikony komunismu, notoricky známého symbolu ruské revoluce. Všichni známe jeho…

Kateřina Hloušková

Dýchavičné fungování mechanismu veřejné moci

Do naší rubriky 'Co s českou politikou' tentokrát přispěl profesor Balík. V zajímavé analýze popisuje (ne)funkčnost veřejné správy a podchycuje některé dlouhodobé systémové problémy naší zemi.

Stanislav Balík

Donald Trump – žák Mistra Suna?

Armand Laferrère přináší originální výklad politiky amerického prezidenta Trumpa a nalézá v ní racionalitu, která většině pozorovatelů uniká.

Armand Laferrère

Konzervativci a liberálně-konzervativní pravice

Liberalismus a konzervatismus byly vždy soupeřící doktríny. Nástup totalitních ideologií a socialismu je vehnal do aliance. Z té vzešel liberálně-konzervativní konsenzus, na kterém…

Andrej Duhan