Editorial
Jiří Hanuš
Bylo by jistě na světě mnoho povolanějších osob, které by napsaly k tomuto tématu něco pěknějšího, než jsem schopen já, nekuřák. Bědná situace ovšem provokuje mé svědomí natolik, že se toužím alespoň touto formou solidarizovat s těmi, kteří jsou názoru, že kouření jim přináší vedle rizik také jistá dobra a potěšení. Nechám nyní stranou fakt, že protikuřácký boj vedou státy. To by mohlo být námětem na samostatnou úvahu, neboť není zcela jasné, proč se o naše zdraví či nemoci nestará konkrétní odborník, tj. lékař, ale takovou měrou stát, který má na starosti mnoho jiných a docela vážných záležitostí.
Chvála kouření by mohla začít filosofickou rozcvičkou. Na každé krabičce cigaret se můžeme dočíst velkými písmeny, že kouření škodí zdraví. Lze docela úspěšně pochybovat o tak obecném výroku, neboť nejsme všichni řekněme platónského vyznání, ale o to nyní nejde. Jde spíše o to, co se skrývá za slovem „zdraví“. Mezi rozličnými definicemi tohoto pojmu si můžeme povšimnout, že zdraví bývá dáváno do souvislosti s kvalitou života, s životním optimismem a absencí stresu, s dobrou náladou.
Nuže, tvrdím, že kouření je něčím, co nesouvisí pouze s nemocemi, ale také se zdravím.
Za prvé: každý kuřák rád potvrdí, že „ve dvou se to lépe táhne“. Kouření je tedy věc povýtce společenská a společenství vytvářející a podporující. U kouření si lidé povídají, debatují, přemýšlejí nebo pouze tlachají, přičemž i takový prostý hovor o ničem má svůj společenský význam. Hlouček svobodně si rozprávějících kuřáků stmeluje a vytváří prostor pro vznik různých druhů vztahů. Je-li naše zdraví do značné míry podporováno udržováním komunikace a vzájemných vazeb, jsou komunity kuřáků v tomto směru zdravotně prospěšné.
Za druhé: nekuřáci se mohou často u kuřáků přiučit hodnotě času a jeho prožívání. Občas mívám v přítomnosti nějakého dýmajícího člověka pocit, že zná tajemství přestávky, odpočinku a tolik potřebného klidu. Kuřák se dívá na svět nejen prostřednictvím výkonnosti a nepřerušeného toku času, ale vytváří ostrovy klidu, bezčasí, ba meditace. Pokud by se v dnešním světě dalo mluvit o rozdělení času na všední a sváteční, mám pocit, že kuřáci jsou nyní ještě uchovávateli, třebas bezděčnými, této svátečnosti. Nedávno jsem viděl v televizi scénu, v níž jakýsi majitel továrny prohlašoval za symbol pokroku, že zakázal svým zaměstnancům kouřit, a to i ve vyčleněných prostorách. Pocítil jsem přímo fyzický odpor k takové otevřené robotizaci člověka, který nemá právo na svou „rauchpausu“, jen na nepřerušenou dřinu. Je-li tedy jedním z tajemství našeho zdraví též umění prožít chvíle klidu, pak kuřáci toto umění znají a ctí.
Za třetí: domnívám se, že většina kuřáků začala se svým zvykem v době dospívání, v době, pro niž je charakteristická potřeba sebepotvrzení a enormní touha po svobodě. A dal bych za to krk, že vedle jistého uvolnění napětí to jsou i hlavní důvody ke kouření pro ty, kteří s ním začali v pozdější životní etapě. Připomínám, že všechny tři důvody nelze označit za opovrženíhodné nebo nepodstatné. Ano, jakákoli závislost nám současně svobodu a pocit bezpečí bere. Je to ovšem opět věc individuální, kterou nevyřeší hypotetické Ministerstvo kouření. Má-li kouření prospět byť maličkým podílem našemu pocitu jistoty, klidu a svobody, nemůže působit na naše zdraví zcela rozkladně.
Za čtvrté: kdo jednou viděl kuřáka, jak po delší době slastně vdechne a vydechne kouř cigarety či dýmky, je mu jasné, o jaké potěšení se asi jedná. To není zanedbatelné, když si uvědomíme, kolik strastí nás v slzavém údolí našich životů čeká a kolik neštěstí a bolesti musíme překonat. Nepřát cigaretku kuřákovi může proto jen nějaký puritánský suchar, nepřítel prostých lidských radostí, jež nám umožňují překonávat tíhu osudu. Navíc: podle starého křesťanského přesvědčení se ten, kdo se pohoršuje nad těmito drobnými lidskými neřestmi, potýká většinou s mnohem významnějšími duchovními problémy.
Tato uměřená chvála kouření by se neměla vyčerpat pouze tím, že budu postávat se svou nefunkční studentskou dýmkou s kuřáky na nárožích, nebo spíše disidentsky v nějakých tajných sklepeních, kam se brzy uchýlí se svou vášní, skryti před slídivým Velkým bratrem, který jim bude prohlížet náprsní kapsy. Tato chvála by měla vyústit v nějaký pozitivní návrh. Zde je: navrhuji psát na krabičky s cigaretami a jinými tabákovými výrobky, že kouření sice někdy škodí zdraví, ale na druhé straně že mu někdy prospívá, protože povzbuzuje radostnou družnost a učí nás, co je to sváteční klid na přemýšlení a svobodnou diskusi.
Tento svůj návrh odvolám pouze v případě, že v rámci politické korektnosti budou kuřáci usilovat o status obětí a obviní za své návyky zločinný kapitalistický systém!