Kontexty 1 / 2014

Editorial

František Mikš

Čtenáři Kontextů nejspíše očekávají, že se jako šéfredaktor vyslovím k nedávným politickým událostem, zejména k tomu, že se náš dlouholetý kolega nečekaně stal předsedou Občanské demokratické strany. Není to pro mě snadné. Nechci opakovat to, co již řekl sám či o něm řekli jiní, nehodlám se ani pouštět do „zasvěcené“ analýzy dalšího vývoje, na kterou je příliš brzy. Místo toho nabídnu osobní pohled a několik důvodů, proč si myslím, že má Petr Fiala pro vysokou politiku nezbytné předpoklady, a tedy i šanci ve své nelehké úloze uspět.

1. Nebojí se vést zdánlivě beznadějné bitvy a podstoupit při tom nutnou míru rizika. Koneckonců v takové situaci jsme se před mnoha lety poprvé setkali. Bylo to v roce 1988 na tajné schůzce redakcí samizdatových časopisů, na jejichž přípravě jsme se podíleli. Já byl na setkání za revue Střední Evropa – brněn­ská verse, Petr Fiala za samizdatový vysokoškolský časopis Revue 88. Oba jsme tehdy byli zapojeni do neoficiálních intelektuálních a vydavatelských aktivit, což obnášelo určité riziko. Ovšem s tím rozdílem, že já byl v té době údržbářem a topičem (neměl jsem tedy moc co ztratit), zatímco on dokončoval vysokou školu a za jeho aktivity mu hrozilo vyloučení. A co víc: redaktoři Revue 88 uváděli v časopise plně svá jména a veřejně ho předkládali vystrašeným univerzitním profesorům k debatě, zatímco my jsme působili v „ilegalitě“ (jak jsme se tehdy mylně domnívali), v přítmí kotelen a bytů. Již tehdy jsem věděl, že se Petr Fiala účastní i neoficiálních křesťanských aktivit, především v okruhu tajně vysvěceného biskupa Stanislava Krátkého. Vzhledem k tomu, že měl před sebou celý rok komunistické vojny (zatímco já v kapse modrou knížku), jsem si jeho odvahy opravdu cenil. Míra osobního rizika, které tehdy podstupoval, byla vysoká a naděje na změnu zdánlivě žádná. Napadá mě: Co je proti tomu dnešní předsednictví v ODS, byť se tato strana ocitla v nejhlubší krizi během své existence?!

2. Je ideově vyhraněný, ale nikoli ideologický. Petr Fiala se nestane a myslím, že se ani stát nechce novou Margaret Thatcherovou, jak novináři rádi papouškují jeho žertovnou nadsázku na volebním kongresu. Ostatně v poměrném volebním systému, kde se vláda skládá ze tří často programově nesourodých stran, něco takového není možné. Navíc takový styl jednání nemá v povaze: jeho síla spočívá ve schopnosti nalézat rozumné kompromisy, v umění racionálního přesvědčování a v umírňování zbytečných, neplodných konfliktů, to vše při zachování jasně vymezených hranic, ideových i morálních. Mnohokrát jsem se o této jeho schopnosti mohl přesvědčit a myslím, že je to přesně ten přístup, který dnes české pravici chybí. Umět s politickými konkurenty komunikovat, najít přijatelný kompromis, ale nezradit přitom své ideové pozice a voliče, jak se to v minulosti občanským demokratům stávalo.

3. Politologické vzdělání a dlouhodobý zájem o ODS. Není pravda, že je Petr Fiala v ODS nováčkem, byť nikdy nebyl řadovým straníkem. Politiku občanských demokratů vždy pozorně sledoval a vyhodnocoval, zvláště v dobách, kdy se dostávala do krize. Od roku 1997 jsme spolu dva roky psávali pravidelné měsíční komentáře o české pravici, poté v různých obdobích každý zvlášť. Snažili jsme se upozorňovat na různá nebezpečí, jimž se ODS vystavovala, a také ji před některými kroky varovat. Přestože byly naše texty některými členy ODS velmi ceněny, jejich vliv byl omezený a z hlediska strategie vedení strany většinou vyzněly naprázdno. Nyní má Petr Fiala možnost prověřit v praxi to, o čem dlouhé roky přemýšlel a psal. Je tedy po intelektuální stránce velmi dobře připraven a zná politiku ODS mnohem lépe než drtivá většina „zasloužilých“ straníků.

4. Prověřené manažerské schopnosti. Vzpomínám na vášnivé debaty o roli intelektuálů v politice, pozitivní i negativní, které se u nás vedly na počátku devadesátých let. Takové diskuse bohužel dávno utichly a zapadly, nejspíše proto, že žádní intelektuálové v české politice už nejsou, byli nahrazeni technokratickými pragmatiky. Petr Fiala je nesporný intelektuál, autor řady knih a statí, ale i přes tento „idealistický handicap“ (jak se někdy říká) disponuje výjimečnou praktičností a manažerskými schopnostmi, což je kombinace, jež se objevuje zřídka. Za důležité rovněž považuji, že byl během posledních deseti let, kdy vykonával nejvyšší manažerské a řídící funkce, vždy úspěšný a nikdy se neobjevilo ani zrnko podezření, že by jednal nepoctivě či se nějak obohatil.

5. Nezbytný kulturní rozhled. V neposlední řadě mě uklidňuje, že v čele pravicové politické strany bude stát člověk s velkým kulturním rozhledem a porozuměním. Člověk, který má nejen rád divadlo, film, výtvarné umění a hudbu, ale především celý život vášnivě čte a rozšiřuje si své obzory – od románů a poezie po nejrůznější paměti, úvahy i odborné práce o kultuře či náboženství. Tedy osobnost schopná podívat se na složitou lidskou situaci i z jiné než z politické (politologické) perspektivy, jež má nutně své limity. Neboť světu, v němž žijeme a jejž utváříme, nelze porozumět na základě pouhé (byť seberacionálnější) analýzy nejrůznějších zájmů, ať již ekonomických či jiných. O nezbytnosti plodné provázanosti kulturní a politické sféry jsme na stranách našich časopisů mnohokrát psali a tento cíl je také od počátku „vetkán“ do stanov CDK. Realitou bohužel je, že mezi pravicovými politiky a mnohými představiteli české kultury a vzdělanosti byl v minulých letech vykopán hluboký příkop a došlo k řadě zbytečně vyhrocených střetů. Jsem přesvědčen, že nový předseda ODS bude pracovat na tom, aby se i toto zlepšilo.

Stáhněte si celé číslo v PDF
(4,08 MB)

Obsah

Texty

Stanislav Balík
Příhodný čas pro revizi ústavy?

Roger Scruton
Kultura podvodů

Alexander Tomský
Barbaři před branami III.

Miloš Doležal, Piotr Semka
Několik poznámek na téma česko-polského kulturního dialogu

Daniela Hammer-Tugendhatová
Život ve vile Tugendhat

Téma: Stalinismus očima předních historiků

Paul Johnson
Josif Vissarionovič Stalin. Jak se stal z generálního tajemníka tyran

Sheila Fitzpatricková
Stalinismus všedního dne. Obvyklý život v neobvyklých časech

Alain Besançon
Berija, dvojtvářný Janus z Kremlu

Rozhovor

Jiří Hanuš
Utvářet vlastní život jako umělecké dílo… Rozhovor s historikem Jiřím Sukem o Václavu Havlovi

Josef Mlejnek
Moje univerzity. Rozhovor s Martinem Dohnalem (první část)

Literatura

Josef Mlejnek
„Tak vy jste ta pozitúra z Řádu…“ Zapomenutý český filosof Rudolf Voříšek (3. února 1909 – 1. listopadu 1953)

Jiří Hanuš
Srkal čaj po mužicku… Dmitrij Něchljudov a jeho konverze

Josef Mlejnek jr.
Výjimečné stavy Danuty Wałęsové. Danuta Wałęsová: Touhy a tajemství

Petr Král
Průběh sezóny

Básníci čtou básníky

Jiří Olič
Básníci čtou básně

Nad knihami

Jiří Hanuš
Zápas o výstižné slovo…

Pavel Švanda
Blouznivý básník blouznivého století