Kontexty 1 / 2016

Editorial

Jiří Hanuš

Bylo by jistě na světě mnoho povolanějších osob, které by napsaly k tomuto tématu něco pěknějšího, než jsem schopen já, nekuřák. Bědná situace ovšem provokuje mé svědomí natolik, že se toužím alespoň touto formou solidarizovat s těmi, kteří jsou názoru, že kouření jim přináší vedle rizik také jistá dobra a potěšení. Nechám nyní stranou fakt, že protikuřácký boj vedou státy. To by mohlo být námětem na samostatnou úvahu, neboť není zcela jasné, proč se o naše zdraví či nemoci nestará konkrétní odborník, tj. lékař, ale takovou měrou stát, který má na starosti mnoho jiných a docela vážných záležitostí.

Chvála kouření by mohla začít filosofickou rozcvičkou. Na každé krabičce cigaret se můžeme dočíst velkými písmeny, že kouření škodí zdraví. Lze docela úspěšně pochybovat o tak obecném výroku, neboť nejsme všichni řekněme platónského vyznání, ale o to nyní nejde. Jde spíše o to, co se skrývá za slovem „zdraví“. Mezi rozličnými definicemi tohoto pojmu si můžeme povšimnout, že zdraví bývá dáváno do souvislosti s kvalitou života, s životním optimismem a absencí stresu, s dobrou náladou.

Nuže, tvrdím, že kouření je něčím, co nesouvisí pouze s nemocemi, ale také se zdravím.

Za prvé: každý kuřák rád potvrdí, že „ve dvou se to lépe táhne“. Kouření je tedy věc povýtce společenská a společenství vytvářející a podporující. U kouření si lidé povídají, debatují, přemýšlejí nebo pouze tlachají, přičemž i takový prostý hovor o ničem má svůj společenský význam. Hlouček svobodně si rozprávějících kuřáků stmeluje a vytváří prostor pro vznik různých druhů vztahů. Je-li naše zdraví do značné míry podporováno udržováním komunikace a vzájemných vazeb, jsou komunity kuřáků v tomto směru zdravotně prospěšné.

Za druhé: nekuřáci se mohou často u kuřáků přiučit hodnotě času a jeho prožívání. Občas mívám v přítomnosti nějakého dýmajícího člověka pocit, že zná tajemství přestávky, odpočinku a tolik potřebného klidu. Kuřák se dívá na svět nejen prostřednictvím výkonnosti a nepřerušeného toku času, ale vytváří ostrovy klidu, bezčasí, ba meditace. Pokud by se v dnešním světě dalo mluvit o rozdělení času na všední a sváteční, mám pocit, že kuřáci jsou nyní ještě uchovávateli, třebas bezděčnými, této svátečnosti. Nedávno jsem viděl v televizi scénu, v níž jakýsi majitel továrny prohlašoval za symbol pokroku, že zakázal svým zaměstnancům kouřit, a to i ve vyčleněných prostorách. Pocítil jsem přímo fyzický odpor k takové otevřené robotizaci člověka, který nemá právo na svou „rauchpausu“, jen na nepřerušenou dřinu. Je-li tedy jedním z tajemství našeho zdraví též umění prožít chvíle klidu, pak kuřáci toto umění znají a ctí.

Za třetí: domnívám se, že většina kuřáků začala se svým zvykem v době dospívání, v době, pro niž je charakteristická potřeba sebepotvrzení a enormní touha po svobodě. A dal bych za to krk, že vedle jistého uvolnění napětí to jsou i hlavní důvody ke kouření pro ty, kteří s ním začali v pozdější životní etapě. Připomínám, že všechny tři důvody nelze označit za opovrženíhodné nebo nepodstatné. Ano, jakákoli závislost nám současně svobodu a pocit bezpečí bere. Je to ovšem opět věc individuální, kterou nevyřeší hypotetické Ministerstvo kouření. Má-li kouření prospět byť maličkým podílem našemu pocitu jistoty, klidu a svobody, nemůže působit na naše zdraví zcela rozkladně.

Za čtvrté: kdo jednou viděl kuřáka, jak po delší době slastně vdechne a vydechne kouř cigarety či dýmky, je mu jasné, o jaké potěšení se asi jedná. To není zanedbatelné, když si uvědomíme, kolik strastí nás v slzavém údolí našich životů čeká a kolik neštěstí a bolesti musíme překonat. Nepřát cigaretku kuřákovi může proto jen nějaký puritánský suchar, nepřítel prostých lidských radostí, jež nám umožňují překonávat tíhu osudu. Navíc: podle starého křesťanského přesvědčení se ten, kdo se pohoršuje nad těmito drobnými lidskými neřestmi, potýká většinou s mnohem významnějšími duchovními problémy.

Tato uměřená chvála kouření by se neměla vyčerpat pouze tím, že budu postávat se svou nefunkční studentskou dýmkou s kuřáky na nárožích, nebo spíše disidentsky v nějakých tajných sklepeních, kam se brzy uchýlí se svou vášní, skryti před slídivým Velkým bratrem, který jim bude prohlížet náprsní kapsy. Tato chvála by měla vyústit v nějaký pozitivní návrh. Zde je: navrhuji psát na krabičky s cigaretami a jinými tabákovými výrobky, že kouření sice někdy škodí zdraví, ale na druhé straně že mu někdy prospívá, protože povzbuzuje radostnou družnost a učí nás, co je to sváteční klid na přemýšlení a svobodnou diskusi.

Tento svůj návrh odvolám pouze v případě, že v rámci politické korektnosti budou kuřáci usilovat o status obětí a obviní za své návyky zločinný kapitalistický systém!

Obsah

Texty

Stanislav Balík, Petr Fiala, Jiří Hanuš, František Mikš
Stát nesmí člověka pást jako ovci. Problémy současného etatismu

Pavel Švanda
Milý pane Izope. Debata o rozumu a politice mezi Josefem Šafaříkem a Ferdinandem Peroutkou

Grzegorz Górny
Němci žijí s faustovským komplexem. Rozhovor s Markem Cichockým

Marek Cichocki
Hliněné skořápky starého Říma

Marie-Laetitia Bonavitová
„Ne všichni muslimové jsou islamisté, ale všichni islamisté jsou muslimy“ Rozhovor s Rémim Braguem

Pavel Ondračka
Sláva Oskara Brázdy

Rozhovor

Josef Mlejnek
Nemáš nějaké fotografie s bezdomovci? Rozhovor s Jindřichem Štreitem

Portrét

Jiří Hanuš
Mé zoufalství chutná jako výtažek z jistot… Portrét Rio Preisnera

Jan Šulc
S Rio Preisnerem

Alexander Tomský
Rio Preisner – svědek katastrofy a prorok zhroucení Západu

Roman Joch
Rio Preisner jako americký i evropský myslitel

Rio Preisner
Evropa, Rusko, světovláda a opuštěnost křesťana

Rio Preisner
Z básní Rio Preisnera

Literatura

Ivana Ryčlová
Nejen Kufr Sergeje Dovlatova

Zdeněk Volf
Magor a moucha Aneb Magorův bestiář a jiné tlaky…

Nad knihami

Lucie Tučková
Vášeň jménem Dostojevský. Ke knize Leonida Cypkina Léto v Baden-Badenu

Jiří Hanuš
Kdyby se raději rakouský filosof mýlil…