Kontexty 2 / 2011

Editorial

Jiří Hanuš

Utopie

Slovo utopie znamená v českém překladu něco jako ne-místo, místo, které neexistuje. Dalo by se také říci, že tento výraz znamená představu, koncept nebo třeba i vyprávění o společnosti nebo instituci, které nejsou a ani nemohou být. A to z různých důvodů: některé naše ideje jsou zkrátka příliš racionální, někteří z nás nemají úplně vyrovnaný smysl pro skutečnost nebo pro to, co je možné, jiní zase rádi plánují budoucnost, aniž by vzali v úvahu současná či minulá omezení – limity našich osobností i našich společenských uspořádání.

V každém případě patří utopie k modernímu světu a jeho projevům. Lze toho litovat, lze proti nim bojovat, ale bylo by podobně utopické se domnívat, že je lze zcela vykořenit. Snad by se dalo říci, že patří k lidskému pobytu v našem nedokonalém světě.

V tomto čísle Kontextů se čtenáři mohou setkat s několika podobami utopických projektů, historicky staršími i zcela aktuálními. Současné návrhy reprezentuje například Svaz Evropy, zmíněný v článku polského politologa Włodzimierza Marciniaka, rozebírajícího ruské úvahy o budoucnosti tohoto podivuhodného spojení Ruska a Evropy, které by mělo vyřešit slabé mocenské postavení těchto uskupení: Rusko a Evropa totiž jen s údivem sledují, jak vedle USA roste světová moc Číny a dalších zemí. Svaz Evropy musí údajně omezit moc USA, což by mělo být provedeno společným řízením ruských surovinových zdrojů, tedy jakousi kartelovou dohodou dodavatelů a odběratelů. Jak podotýká autor, je zajímavé, že klíčovým momentem této modernizační strategie je použití nejtradičnějších nástrojů z arzenálu politiky – surovin, území a dohod velkých koncernů.

O jiné utopii je možné mluvit přímo v současné Evropě spolu s Václavem Klausem: ten zde mluví (jako už poněkolikáté) o Evropě, která – jakkoli byla po válce poháněna ušlechtilými snahami o jednotu, které je nutné ocenit – končí v jakémsi byrokratizovaném nákladném a rigidním monstru,
v němž se rozhoduje bez skutečné znalosti věcí a v němž absentují základní demokratické principy. (Mimochodem, jeho slova bych považoval za přemrštěná, nebýt toho, že jako řešitel evropského projektu OP VK se nyní setkávám už na této primární úrovni s takovou byrokratizací a neuvěřitelnými absurdnostmi, že mu musím i na základě své zkušenosti dát za pravdu.)

A pak je tu vzpomínka na utopii, na kterou vzpomínáme v podstatě neradi, neboť ji nechceme příliš analyzovat. Stačí nám o ní říkat, že jsme kvůli ní „čtyřicet let trpěli“ – asi podobně, jako naši předkové kdysi říkali, že trpěli tři sta let kvůli Habsburkům. Ano, mluvím o komunismu, který se pokoušel v jeho rané fázi pochopit náš talentovaný a pracovitý historik Josef Slavík, jenž byl ve své době za své pokusy o nestranný pohled na sovětskou realitu dvacátých a třicátých let fackován zprava i zleva. I z jeho textů vyplývá, že utopie není možné podceňovat: převlékají se často do líbivých šatů a jejich promluvy jsou andělské. V lepších případech po snech utopických nocí pak přichází těžké ranní vystřízlivění – v horších případech však přichází strádání a někdy i lidské oběti.

Obsah

Texty

Wlodzimierz Marciniak
Rusko v Evropě. Utopie a antiutopie modernizace

Václav Klaus
Změňme parametry našeho politického a ekonomického systému. Projev při udělení čestného doktorátu na Vysokém učení technickém v Brně, 12. 4. 2011

Jiří Hanuš
Jan Slavík – historik, který si stál na svém

Aleš Filip, Roman Musil
Odstíny citu i „noční život duše“ Obrazy Gabriela Maxe

Alain de Benoist
Byl nacismus opravdu jedinečný? Dvě formy totalitarismu

Rozhovor

Mojmír Jeřábek
Beneš jako Rakušan. Rozhovor s Jiřím Grušou

Portrét

Jiří Hlušička
Malířský svět Milana Novotného

Literatura

Petr Motýl
Poesie bude vždycky! Rozhovor s básníkem Pavlem Řezníčkem

Pavel Řezníček
Mít hvězdu zasazenou do podrážky

Petr Král, Milan Kozelka, Milan Štědroň, Jakub Řehák, Arnošt Goldflam, Martin Stöhr, Viki Shock
Měj se dobře, Pavle!

Nikola Homolová Richtrová
Krajiny Františka Hrubína

Nad knihami

Jiří Štaif
Nacionalismus a gender

Pavel Švanda
Soustředění Věry Linhartové

Vzpomínka

František Mikš
Jeden naplněný život. Vzpomínání na Mirka Kabelu (1938–2011)