Editorial
Petr Fiala
Vážení čtenáři,
na konci prvního ročníku vydávání časopisu by se nejspíše čekalo, že budeme, jak se dnes říká, „bilancovat“. Už latinský původ toho slova naznačuje, že bilance má co dělat s rovnováhou, vyrovnáním a tedy se jměním. Kdybychom nezůstali přímo u rozpočtu, u nějž by nepochybně v případě Kontextů „bilance“ neznamenala „balanci“, mohli bychom kupříkladu hodnotit prodejnost časopisu, počty čtenářů, množství přispěvatelů, poměr mezi obdrženými a přijatými příspěvky apod. Nic z toho dělat v tuto chvíli nebudeme, protože to nepokládáme za to nejdůležitější. Naši roční „bilanci“ bych si dovolil shrnout v jedné krátké poznámce, jež se váže k obecnějším souvislostem našeho redakčního a vydavatelského úsilí.
Cíle časopisu Kontexty jsme podrobněji vysvětlili v předcházejících Editorialech (v č. 1 a 4), kde jsme také připomenuli kontinuitu našich časopiseckých aktivit a objasnili i svého druhu návrat ke koncepci časopisu, jež představovala revue Proglas vydávaná bezprostředně po listopadu 1989. V této souvislosti je zajímavá jedna skutečnost, jíž jsme dosud nezmínili, protože jsme si ji plně neuvědomili. V českém prostředí, které přikládá symbolický význam rokům zakončeným osmičkou či devítkou a také šťastným a nešťastným dvacetiletím, je však zajímavá. Dvacet let po listopadu 1989 jsme intuitivně dospěli k závěru, že ve svých redaktorských aktivitách musíme poodstoupit od každodenní politiky a vrátit se k širším kulturně-sociálním souvislostem života společnosti a zabývat se více filozofickou reflexí politiky a vlivy formujícími politickou kulturu, než konkrétními politickými strukturami a procesy – a tím jsme se, poučenější a bohatší o dvacetiletou zkušenost s demokratickou politikou, jakoby znovu ocitli tam, kde jsme ve svobodných poměrech s vydáváním časopisu začínali.
Nabízí se otázka, proč po dvaceti letech cítíme znovu stejnou potřebu věnovat se hledání a připomínání podstatných hodnot, jež utvářejí demokratickou společnost a byly (a snad ještě i jsou) zdrojem těch nejlepších výkonů, kterých evropská civilizace dosáhla. Vždyť vnější podmínky, stav české demokracie, možnosti a způsob předávání informací, to vše je dramaticky jiné a nepochybně lepší než před dvaceti lety. A přece… Možná přes to všechno a přes všechen náš realismus, pochopení pro současný vývoj, pro nezbytnou nedokonalost společenských struktur a přes uvědomění si všech pozitiv, která naše současnost nabízí, v nás sílí pocit jistého ohrožení. Souvisí s některými tendencemi v současném vývoji západní civilizace, ale také velmi úzce se stavem české politiky. Většina české elity dala – což je jeden ze specifických rysů české politické kultury – už před časem ruce pryč od politiky, věnovala se podnikání, vědě, umění, občanským aktivitám, ale ne starosti o věci veřejné v politickém smyslu. Politika se najednou stala doménou ekonomických zájmů, jinde neuspokojených ambicí, druhem podnikání, zploštěla, zhrubla, rozpadla se a přestala být, čím má. Výsledek vidíme dobře, vždyť dvacáté výročí demokracie v českých zemích jsme si připomenuli uprostřed politické a do jisté míry i ústavní krize.
Naše editorské a redaktorské „poodstoupení“ od politické každodennosti není tedy výrazem lhostejnosti či rezignace, ale naopak starosti a péče o veřejné věci a také o politický rozměr naší existence. Časopis Kontexty toho jistě mnoho nezmůže, ale může napomoci, je příspěvkem k úsilí o kultivaci veřejného prostoru. O to více jsme potěšeni, že se během prvního roku setkal s tak překvapivým zájmem přispěvatelů a pozorností čtenářů.
Jménem editorů a redakce přeji všem čtenářům, autorům a přátelům časopisu Kontexty příjemné a radostné vánoční svátky a vše dobré v příštím roce. Budeme potěšeni, budete-li i rok 2010 prožívat doprovázeni četbou našeho časopisu.