Editorial
František Mikš
Pokud bychom měli nějak charakterizovat uplynulý rok, pak byl především rokem významných událostí na domácí politické scéně. U řady voličů se projevily vzrůstající deziluze z české politické „elity“, což následně vedlo k řadě významných změn, zejména v uspořádání sil napravo od středu politického spektra. Dvě nejsilnější strany se zbavily svých problematických předsedů, proběhly i další výrazné personální změny. Ze signálů, které dnes někteří čelní politici vysílají, je cítit snaha obnovit důvěru voličů ve skutečnou politiku, jež by nebyla pouhou karikaturou politiky, nepřehlednou změtí nejrůznějších osobních zájmů a ambicí, hlouposti, korupce a napojení na byznys. Na některých úrovních je vidět posun k lepšímu, jinde se věci zadrhly, v řadě míst je veden tuhý boj. Měli bychom být trpěliví a uvědomit si, že v politice, zejména v jejích nižších patrech, se nemění věci ze dne na den. Nadějný je už sám fakt, že nějaký „pohyb“ vůbec začal a že si část naší politické reprezentace uvědomuje, že v minulosti se věci vyvíjely špatným směrem.
K tomu, aby se navrátila ona skutečná politika, však nestačí pouze zbavit se korupce a silného propojení politiků se sférou byznysu, jak je to občas v médiích zjednodušeně prezentováno. Tyto negativní jevy jsou často více symptomem než skutečnou příčinou špatné politiky, jejího postupného proměňování se ve vlastní karikaturu. Ty skutečné příčiny leží jinde a je jich celá řada. Některé se dají řešit relativně rychle „technickými“ prostředky (např. tolik potřebnou změnou špatného volebního systému a ústavy), jiné leží hlouběji, především ve zcela pomýleném konceptu procesu evropské integrace, jež vede k postupné politické degeneraci, další jsou ještě hlouběji, ve společenských změnách (post)moderní éry a globalizace. Měli bychom o nich alespoň přemýšlet, nikoli je pouze rezignovaně přijímat.
Všechny tyto otázky byly na stránkách našeho časopisu vždy intenzivně přítomny, v poslední době především (ale nejen) v komentářích mého redakčního kolegy Petra Fialy. Následně autora „vyprovokovaly“ k sepsání knihy Politika, jaká nemá být a do jisté míry i dřívější práce Evropský mezičas, jež nedávno vyšla v novém, přepracovaném vydání. A protože se obě publikace setkaly u čtenářů s velkým ohlasem, otevíráme toto číslo Kontextů obsáhlým rozhovorem s autorem, v němž „dopovídá“ některé zajímavé otázky, které se v souvislosti s jeho knihami objevily (Politika, jaká má být…, s. 3).
Politiky se týkají i dvě výročí, která jsme si nedávno připomněli. Výročí 150 let od narození Karla Kramáře inspirovalo Stanislava Balíka k zamyšlení nejen nad politickými postoji našeho prvního premiéra, ale také nad tím, které z hlavních rysů prvorepublikové pravice lze dodnes najít v pravé části politického spektra (s. 13). K nedávným 85. narozeninám Margaret Thatcherové se vztahuje příspěvek Hynka Fajmona, v němž autor popisuje postupnou proměnu názorů bývalé britské premiérky na proces evropské integrace, od původních výrazně proevropských pozic v mládí až k tvrdě eurorealistickým postojům v osmdesátých a devadesátých letech, což bylo nepochybně dáno její přímou zkušeností s touto stále více se byrokratizující institucí (s. 17).
Ty z čtenářů, kteří na stranách Kontextů sledují probíhající debatu o vztahu kultury a politiky, jistě zaujme rozsáhlá polemická stať malíře a výtvarného kritika Jana Paula „UmPříspěvek je zajímavý nejen svým kritickým ostřím, ale i tím, že polemicky shrnuje většinu textů a myšlenek, které letos na toto téma v Kontextech zazněly.
Francouzské liberální myšlení se v 19. století může pyšnit několika intelektuálními výkony, které svým významem zasahují až do dneška. Vedle dobře známého Alexise de Tocquevilla je to především stále poněkud nedoceněný Benjamin Constant (1767-1830), jemuž je tentokráte věnována rubrika Téma (s. 69). Constantovo dílo stojí na počátku formování kontinentálních parlamentních institucí, aktuální zůstává jeho přemýšlení o rozdílu mezi starým antickým odkazem a moderním chápáním svobody, o slepé uličce terorismu Velké revoluce a napoleonovském autoritářství. Naše demokratická současnost se potýká s některými problémy, k jejichž pochopení se musíme vrátit až ke „constantovským“ kořenům: proto vedle právě zveřejňované přednášky připravuje CDK vydání výboru z jeho díla.
Poslední číslo ročníku jako obvykle uzavírá rejstřík všech letos publikovaných textů. Přejeme našim čtenářům pěkné prožití vánočních svátků a těšíme se na shledání v příštím roce.