Kontexty 6 / 2012

Editorial

Stanislav Balík

Spolu s koncem roku každoročně znovu a znovu cítíme, že se blížíme k největšímu svátku, který snad nejvíc ze všech spojuje naše národní společenství napříč stavy, vyznáními, politickými názory a téměř všemi myslitelnými společenskými děleními.

Se svátky – ať mají podobu svátků státních či dnů pracovního klidu – máme obecně problém. Buďto je neuznáváme a ignorujeme, nebo naopak uznáváme, jen jaksi nevíme, jak konkrétně máme vtisknout sváteční rys do běhu onoho dne. Přiřazení konkrétního svátku do jedné z těchto skupin pak závisí na naší světonázorové a jiné orientaci. To, co je pro jednoho výjimečným dnem, patří pro druhého do starého železa, a naopak.

Vánoce jsou jiné. Zapomeňme alespoň pro chvíli na to, že jim různí lidé dávají různou náplň. Pro jedny je to připomínka zrození Bohočlověka, Ježíše Krista, zlomový moment v dějinách spásy. Jiní, zmasírovaní antiklerikálními kampaněmi uplynulých let a již i staletí, se vracejí k údajným pohanským kořenům českého a moravského prostoru, jež mají mít pokračování v nejrůznějších lidových zvycích a tradicích, a slaví zimní slunovrat, byť o tři dny posunutý. Další, a asi nejpočetnější, neřeší žádné historické či duchovní zakotvení a „jen“ se snaží replikovat kdysi dávno prožívané a třeba i nově objevované, vnímají Vánoce jako svátek společného rodinného krbu, stolu, stromku a dárků.

Přesto všichni dohromady cítíme, že jde o naprosto výjimečné dny, kdy se snažíme být se svými blízkými a uchystat pěkný den a večer plný nejrůznějších symbolů, jimž třeba ani nerozumíme. A vůbec nevadí, že to vše slavíme a děláme především kvůli dětem v našich rodinách. Není krásné, že alespoň někdy a něco děláme kvůli dětem? Nepatří vzpomínky na naše dětské Vánoce k našim emocionálním kotvám?

Ne, člověk se nemůže divit těm, jimž se díky strategiím obchodníků spouštějících předvánoční reklamy okamžitě po Dušičkách (či dnes už spíše po Halloweenu) a distribuujících vánoční televizní program na konci listopadu ke konci prosince tyto svátky protiví. Přesto však když se o Štědrém večeru na obloze rozsvítí Večernice, padá na nás tklivá, romantická, melancholická nálada. A je jedno, jestli jsme se předtím postili a večer korunujeme křesťanským postním jídlem – rybou -, nebo jestli se nezřízeně cpeme celý den a nakonec se zakousneme do vepřového řízku. Důležitý je pocit slavnostnosti večera – toho tajemného svátku… I racionální lidé pak často podléhají atmosféře a dělají zcela iracionální věci, což však patří ke společnému slavení.

Vánoce jsou také asi jediným okamžikem, kdy se ještě (zatím) dozvídáme cosi o postavě jménem Ježíš Kristus či vlastně Ježíšek. Ten ho chce kolébat, jiný donést dvě kožičky, další písní vyznává, že v městě Betlémě Bůh zrozen jest, a ještě jiný se raduje, že člověk jest vykoupen. A dokonce (také opatrně řekněme, že zatím) se s tím vším setkávají i školní děti při hodinách zpěvu a trénování na vánoční akademie a besídky. Rodiny, i ty, jež jinak vyrůstají už několikátou generaci bez institucionálního kontaktu s křesťanstvím, to pak často podpoří společnou návštěvou betléma vystaveného v některém z kostelů či dokonce půlnoční bohoslužby. Snad právě sváteční dny v závěru prosince nejvíce poodhalují v duši našeho národa touhu po krásnu, klidu, lásce, která se jinak v toku všedních dní zdá být nenávratně vyrvána.

Ne, Vánoce skutečně nejsou jedním z řady svátků. Jsou králem/královnou běhu našeho občanského roku, jsou svátkem, který drží naše rodiny, různé generace a celou společnost pohromadě.

Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj lidem dobré vůle. Požehnané Vánoce za celou redakci Kontextů přeje Stanislav Balík.

Obsah

Rejstřík ročníku

Rejstřík ročníku 2012

Rozhovor

František Mikš
Spor s velkými autory o základní lidské hodnoty. S Milanem Uhdem o literatuře, politice a „druhém čtení“

Texty

Robert Tombs
Politické podloží devatenáctého století

Václav Klaus
Tragická smrt Lecha Kaczyńského a střední a východní Evropa

Arthur Herman
Jak Amerika zbohatla

Pavel Švanda
Proč se tak rozčilujete?

Alexander Tomský
Barbaři před branami II. Události (2008–2012)

Dawid Wildstein
Obnovení z popela

Jacques Maritain
Tři malíři. Rouault – Severini – Chagall

Vzpomínka

Mojmír Jeřábek
Hledání svobody pomocí jazyka. Před rokem odešel Jiří Gruša

Literatura

Jiří Hanuš
Moby Dick: ryba jako symbol

Lucie Tučková
Pohybem mořské řasy

Pavel Kolmačka
Zem trčí z vody

Ivana Srbková
Československo bylo náš Vietnam, Vietnam komunistického systému. Rozhovor s bulharským spisovatelem Stefanem Kisjovem

Josef Mlejnek
Krátká spojení

Portrét

František Mikš
„Tak ty jsi smrt, které se všichni bojí?“. Hledání Jana Paula

Básníci čtou básníky

Robert Fajkus
Básníci čtou básníky

Nad knihami

Josef Mlejnek
O odpovědnosti umělce