Editorial: Vzpomínka na Rudolfa Kučeru a Střední Evropu
František Mikš
Časopis Kontexty má za sebou deset ročníků, otevíráme jedenáctý, což je myslím dobrý důvod k připomenutí toho, jak vlastně vznikl a na co navazuje, kde má své kořeny. Ale je tu i důvod jiný, bohužel smutný.
Jak naši pravidelní čtenáři nejspíš vědí, časopis má dlouhou historii. V letech 2003 až 2008 vycházel pod názvem Revue Politika a ještě předtím, v letech 1990 až 2002, jako měsíčník Proglas. Jeho skutečný počátek však můžeme hledat už před rokem 1989 v samizdatové (strojopisné, cyklostylové) brněnské mutaci revue Střední Evropa. Vzhledem k jisté tematické a personální kontinuitě jsme vstoupili již do čtvrtého desetiletí existence časopisu. O to víc nás zasáhla smutná zpráva o nečekaném úmrtí Rudolfa Kučery († 15. 1. 2019), zakladatele, vydavatele a šéfredaktora pražské samizdatové (a později oficiální) revue Střední Evropa. Byl to totiž právě on, kdo sehrál v obtížných počátcích naší časopisecké a vydavatelské činnosti klíčovou roli.
Rudolf Kučera se narodil v Praze roku 1947 a na Karlově univerzitě vystudoval filosofii a historii. Pracoval v Československé akademii věd, avšak kvůli spolupráci s Chartou 77 byl v roce 1978 ze zaměstnání propuštěn a řadu let se živil jako stavební dělník. Stál u zrodu české sekce Panevropské unie a v roce 1984 založil samizdatový časopis Střední Evropa, jenž se stal vlivným neoficiálním intelektuálním periodikem. Byl vášnivým Středoevropanem i Panevropanem, ale také pedagogem a publicistou, člověkem s velkou vášní pro politiku. Až do své smrti byl šéfredaktorem Střední Evropy, nejprve té samizdatové, poté oficiální tištěné a posléze internetové. Revue Střední Evropa – brněnská verze jsme založili v roce 1987 a první číslo vyšlo počátkem roku 1988. Plán vydávat samizdat jsme nosili v hlavě dlouho, ale byli jsme hodně mladí, chyběly zkušenosti, kontakty a samozřejmě peníze. Vše se naplno rozběhlo až poté, co jsme se seznámili s Rudolfem Kučerou, který nám ochotně poskytl podporu i zázemí. Doplnil potřebné kontakty na důležité autory a nezbytná doporučení (opatrnost byla nutná), poskytl cenné rady i nějaké peníze do začátku. Z jeho pražské Střední Evropy jsme přebírali zhruba polovinu obsahu, druhou jsme dodávali sami. Cyklostyl nám věnoval František „Čuňas“ Stárek, jeli jsme pro něj kamsi na venkov. Psací stroj s pamětí – pro nás tehdy neuvěřitelný technický zázrak – sehnal později Rudolf.
Pomáhal nám i v prvních letech po listopadu 1989, kdy jsme brněnskou Střední Evropu přejmenovali na měsíčník Proglas a začali časopis vydávat oficiálně. Později se naše cesty rozešly. Měli jsme na věci různé názory a každý své starosti, vzniklo mezi námi i určité nedorozumění, ale to není důležité. Podstatné je, že bez Rudovy podpory by náš samizdat v takové podobě nikdy nevznikl a nejspíš by jinou podobu měl i časopis Proglas. Naše životní cesty, autorské a vydavatelské, by možná vedly i trochu jiným směrem. Rudolf Kučera pro nás byl tím pravým člověkem na pravém místě a v pravou dobu. Člověkem statečným, srdečným a otevřeným, člověkem ochotným pomáhat a riskovat. Patří mu naše velké poděkování i tichá vzpomínka.