Editorial: Přání k šedesátinám
Jiří Hanuš
Milý Petře,
vezmu to postupně:
Přání premiérovi. Tato země sice prošla obtížným obdobím včetně babišovského bahna a všech možných potíží, o to víc ale stojí za to, aby byla milována a aby se v ní její občané cítili svobodně a spokojeně. Přeji ti tu pravou dávku vlastenectví a hodně sil do dalších bojů – těch každodenních i těch velkých, volebních. Díky svému politickému talentu a schopnosti spojovat lidi (a trochu také štěstí, které přeje připraveným) jsi dal dohromady smysluplný projekt SPOLU, vyhrál minulé volby a sestavil vládu, která trvá a funguje navzdory všem předpovědím špatných prognostiků. Přeji ti, abys volby vyhrál ještě jednou a abys ještě jednou ukázal všem populistům i pseudopravičákům, jak moc se v tobě zmýlili – a jak se nakonec mýlí sami v sobě.
Přání předsedovi ODS. Vést stranu vyžaduje speciální dovednosti. Strany jsou křehké organismy, po listopadu ‘89 se nepodařilo vzkřísit jejich zašlou slávu, k tomu se přidružil odpor k samotnému slovu „strana“, o což se zasloužili především komunisté. Situaci bohužel ještě zhoršili ti, kterým nikdy nebyly po chuti instituce, které spojují zájmy a tvoří páteř občanství. Zvládl jsi mission impossible a ODS vstala z popela, aniž by ze sebe udělala módní hnutí. Fénix to sice ještě není, ale blíží se standardu a má zajímavé osobnosti. Přeji ti, aby se k ní přidávali mladí, talentovaní lidé, kterým by nešlo jen o politické posty, ale měli by v sobě chuť poctivě pracovat pro druhé.
Přání bývalému děkanovi a rektorovi. Stále sleduješ svou univerzitu, které jsi tolik dal, a to v různých funkcích, nakonec v rektorské. Máš na ní své kolegy i žáky. Přeji ti, ať Masarykova univerzita a Fakulta sociálních studií, které jsi budoval, podle starého hesla vzkvétají a rostou, spíše tedy směrem ke kvalitě. Navíc přeji (vlastně i sobě), aby zůstaly univerzitou a fakultou, v nichž půjde v prvé řadě o vzdělání, nikoli o aktivismus ideologického druhu, který hubí svobodnou výměnu názorů a hledání pravdy.
Přání politologovi a historikovi. Dovedu si živě představit, jak málo máš času a možností soustředit se na četbu zajímavých autorů a hlavně na psaní. Ale vím, že je to pro tebe bytostná potřeba. Proto ti přeji, abys nacházel čas aspoň na čtení a prostor pro vlastní psaní. V nejlepším případě do Kontextů. Nakonec i státnické projevy, jak známo, jsou svébytným literárním žánrem a mohou mít trvalou hodnotu. A přeji ti, abys měl čas na deník. Ještě pár desítek let, a budeš muset napsat paměti.
Přání příteli. Nakonec to nejdůležitější, protože funkce pominou. Buď takový, jaký jsi od mládí. Bystrý, intelektuálně zvídavý, plný nápadů, vtipný, tolerantní a pracovitý. Nedej se zviklat a unavit lidmi, o kterých praví Písmo, že mluví úlisnými rty a mají obojaké srdce. Už mají svou odplatu. Vyhledávej přítomnost lidí moudrých a zbožných. Pořád se uč, je to stále dobrodružnější. A pokud náhodou spadneš, zase vstaň. A podívej se na film Opravdová kuráž, ten je o výdrži.