Kontexty 5/2022

Editorial: Kdo si pohrává s energetickou krizí

František Mikš

Od jmenování vlády Petra Fialy neuplynul ani rok, a už má za sebou nejen hlasování o nedůvěře v poslanecké sněmovně (v době českého předsednictví EU, což už asi patří k místnímu politickému koloritu), ale i jakési referendum nanečisto vyhlášené opozicí v komunálních a senátních volbách. Navzdory tomu, jakým obrovským a bezprecedentním problémům dnes vláda čelí, pro ni komunální volby dopadly dobře (viz analýza Stanislava Balíka, s. 4) a senátní dokonce skvěle. Opět se ukázalo, že koalice SPOLU umí uspět ve volbách navzdory mediální nepřízni, podivným průzkumům voličských preferencí i katastrofickým scénářům, jimiž novináři znejišťují veřejnost.

Někdy je nutné i o zřejmých věcech psát takříkajíc „polopatě“, až je člověku hanba, ale vzhledem k současné atmosféře je to nutné. O tom, že tu dnes máme souběh několika obrovských problémů – inflaci, energetickou krizi a válku na Ukrajině –, snad nikdo nepochybuje. Žádný z těchto problémů současná vláda nezpůsobila, zčásti je zdědila po Babišově osmiletém rozhazovačném mejdanu, zčásti přicházejí zvenčí, v důsledku zelené ideologie Evropské unie, nezodpovědně prohlubované energetické závislosti na Rusku a Putinově agresivní politice. Vladimir Putin nenapadl pouze sousední suverénní stát, ale vede také hybridní válku proti evropským demokraciím, dlouho a pečlivě připravovanou. Utahováním kohoutů s plynem a cílenou dezinformační kampaní se snaží před blížící se zimou destabilizovat evropské země, narušit v nich sociální smír, a rozklížit tak Evropu, která vůči jeho agresi postupuje nebývale jednotně.

Putinově destabilizační hře s energiemi sekunduje v České republice kdekdo: extremistické, anti-systémové a otevřeně proruské síly z levé i z pravé části politického spektra, které se nejhlasitěji projevily počátkem září na demonstraci na Václavském náměstí; populistická parlamentní opozice ANO a SPD, kterou energetická krize doslova „polila živou vodou“; a nepřekvapivě většina českých médií, které již od léta vytrvale šíří energetickou paniku, jež se svou intenzitou nápadně podobá tomu, čeho jsme byli svědky při covidu-19.

Vládě je vyčítáno vše možné, že energetickou krizi neřeší, že ji řeší špatně či že ji řeší pozdě, že pomáhá lidem málo, či naopak že nezodpovědně zadlužuje stát. Tak především: žádné dobré a bezbolestné řešení dnešních problémů ne­existuje. Existují pouze řešení složitá, nákladná a riziková, každé v jiné míře a jinak, na tom, co dělat, se neshodnou ani týmy nezávislých odborníků. Neexistují ani řešení rychlá, situace se neustále vyvíjí, nedaleko od nás zuří válka, jak se bude situace dál vyvíjet, nikdo přesně neví. Česká republika neexistuje ve vzduchoprázdnu, jsme závislí na okolních zemích (zejména Německu), jednání na mezinárodní úrovni jsou vleklá a najít kompromis je obtížné. Toto by měl přiměřeně inteligentní člověk chápat, po rychlých a přímočarých řešeních volá pouze primitiv. Nebo populista! Není divu, že agresivní rétorika parlamentní opozice ANO a SPD, stejně jako nejrůznějších extremistických křiklounů, míří jako vždy na méně vzdělanou a sociálně slabší část obyvatel, na lidi nostalgicky zahleděné do komunistické minulosti a na bezbranné seniory, které se snaží vyděsit a poštvat proti vládě. A média namísto toho, aby situaci vysvětlovala a uklidňovala, jim v tom zdatně přizvukují.

Nejsem jistě sám, koho víc než projevy řečníků zářijové proruské demonstrace na Václavském náměstí pobouřilo to, jak o události informovala média, která vše postavila „z nohou na hlavu“. Místo aby pečlivě zanalyzovala, kdo za demonstrací stojí a co na ní zaznělo, začala unisono napadat premiéra za to, že ji označil za „proruskou“. Bylo mu předhazováno, že na ni dorazila i řada vystrašených lidí, kteří netušili, kdo ji pořádá, a prorusky prý nejspíš nesmýšlejí. Už i za to dnes může premiér, že si někdo v době internetu a chytrých mobilů nedokáže zjistit, kam leze? A proč o tom, kdo ohlášenou demonstraci svolává a co představuje, média občany dopředu neinformovala? A nepřivedly nakonec mnoho lidí na náměstí právě katastrofické zprávy, které se z nich šíří?

Aby mi bylo dobře rozuměno. Nevolám zde po tom, aby šli novináři vládě více na ruku a přestali ji kritizovat. Stačilo by pouze to, kdyby své kritické ostří, nasměrované proti vládě snažící se energetickou krizi řešit, obraceli rovným dílem i proti těm, kdo se z ní snaží něco politicky vytěžit, či ji dokonce zneužít k destabilizaci naší země. Dnes se hraje opravdu o hodně. Babišovo „referendum“ o vládě ukázalo, že rozumnější část voličů to naštěstí chápe.

Stáhněte si celé číslo v PDF
(8,04 MB)

Obsah

TEXTY

Stanislav Balík
Komunální volby 2022

Douglas Murray
Proč levicové modly nepadají

Roman Joch
Mrtvý konsenzus, zombie reaganismus aneb Co byl a je fusionismus

Kateřina Sajdová
WikiLeaks jako nástroj Ruské federace?

ROZHOVOR

Pozorujeme Rusko přes krystal. Rozhovor s Josefem Šaurem

LITERATURA & KULTURA

Ivana Ryčlová
Exodus ruské kultury

Miloš Doležal
Zkurvená katovská práce. Příběh života a smrti dvou broumovských benediktinů v Šonově

Aleš Filip
Humanistická malba Míly Doleželové

Hana Dvořáková
Centrum a periferie – kreativní dialog, nebo zážitková turistika? Auguste Rodin na jižní Moravě

Básníkem bývám pouze v noci. Polský básník, kněz a historik Janusz Stanisław Pasierb (1929–1993)

Josef Mlejnek
Z Toruně do Ostravy. Dva divadelní festivaly

NAD KNIHAMI

Karel Komárek
Diagnóza: optimista. Nad novou (poslední?) knihou Pavla Švandy

Pavel Švanda
Milé téma