Vzpomínáte?
Andrej Babiš a jeho vlády

Na podzim nás čekají parlamentní volby, v nichž – alespoň podle dlouhodobých trendů průzkumů veřejného mínění – může opět vyhrát hnutí ANO Andreje Babiše. Už víme, že to ještě nemusí automaticky znamenat Babišův návrat do křesla českého ministerského předsedy, ale měli bychom si včas připomenout, jaký vlastně byl jako premiér a předtím jako ministr financí.

Pokud budeme v následujícím textu mluvit o Babišových vládách, máme na mysli nejen dvě vlády, v jejichž čele oficiálně stál. Musíme k nim chtě nechtě přiřadit i vládu Bohuslava Sobotky, ve které Babiš dělal nejen ministra financí, ale zejména ve vztahu k poněkud nevýraznému a prezidentem Zemanem systematicky okopávanému a otloukanému premiérovi byl postavou, jež vládu dost zásadním způsobem symbolizovala, především díky chytrému marketingu a osobnímu nasazení, které nelze Babišovi v jeho politickém působení upírat a z něhož by si řada jeho politických oponentů mohla vzít příklad. Postavou, která ve vládě neprosadila zdaleka tolik jako sociální demokraté, ale podařilo se jí prezentovat nakonec takřka vše, čeho Sobotkův kabinet dosáhl, jako důsledky práce ANO a zejména Andreje Babiše samotného. Tady by zase měli zpozornět všichni Babišovi potenciální koaliční partneři a ti, kteří o koalici s ním uvažují jako o alternativě, napříč stranickým spektrem, protože jestli něco Andrej Babiš umí, je to luxování programu, nápadů a lidských zdrojů svých koaličních „partnerů“, kteří bývají po použití odkopnuti. Dost často až daleko mimo parlament.

A zpozornět by měli i voliči, kteří se nechávají opít řečmi o řízení státu jako firmy a populistickými sliby. Babiš je pracovitý produkt politického marketingu, kašírovaných milých a jakoby obyčejně lidských videí na sociálních sítích, král velkohubého a hyperkritického žvanění, ať už v podobě slibů, které voličům nikdo jiný nedá, nebo blábolivé ublíženecké kritiky na půdě Poslanecké sněmovny. Není však dobrý politik ve fázi, která by přece jen pro voliče měla být významnější. Jeho způsob řízení v době, kdy byl předsedou vlády, byl spíše chaotický. A neplatí to jen pro obtížné období pandemie. Jeho schopnost uvádět v život své politické sliby, ať již populistické nebo vynucené dobou a okolnostmi, oslnivá prostě nebyla. I přes veškerou propagandu, pardon marketing, prostě o Andreji Babišovi nelze říct, že by byl úspěšným premiérem, navzdory převaze svého hnutí a navzdory podpoře, jíž se těšil od Miloše Zemana.

Pod vlajkou elektronické evidence tržeb

První Babišovo vládní angažmá přišlo bezprostředně po jeho volebním triumfu roku 2013. V lednu 2014 vznikla koaliční vláda vedená Bohuslavem Sobotkou, ve které kromě Sobotkovy ČSSD bylo právě ANO a KDU-ČSL. Vláda v době svého vzniku disponovala pohodlnou většinou 111 hlasů a Babiš v ní působil jako ministr financí a místopředseda vlády. Jeho vlajkovou lodí se od roku 2015 stala elektronická evidence tržeb (EET), jejíž první etapu spustil navzdory opoziční i odborné kritice v následujícím roce a zkomplikoval tak život celé řadě podnikatelů a živnostníků. Aby EET popularizoval, zavedl dokonce účtenkovou loterii. EET se dostala nakonec i k Ústavnímu soudu, který ji sice nezrušil, ale nařídil posunout start její třetí a čtvrté vlny. Ústavní soud ve svém nálezu konstatoval, že princip EET protiústavní není, ale některá konkrétní ustanovení zákona jdou nad rámec nutného sběru informací a stojí tak proti právu na ochranu soukromí. Babišovo ministerstvo při tvorbě zákona navíc adekvátně nezvážilo dopady na povinné subjekty. [1]

Coronavirus přinesl suspendování EET a Fia­lova vláda ji v roce 2022 zrušila. Chtělo by se napsat „nakonec zrušila“, ale tváře hnutí ANO tvrdí, že po volebním vítězství na podzim 2025 nějakou formu EET opět zavedou. EET byla obhajována jako nástroj výběru daní, ale její skutečný přínos byl odborníky hodnocen jako přinejlepším sporný. [2] Nejenže komplikovala lidem život a podnikání, ale navíc shromažďovala informace, které se samozřejmě firmám z Agrofertu mohly hodit.

Daňový džihád

Ministerstvo financí byla velmi strategická volba, která politikovi Babišovi umožňovala využívat státní orgány v zájmu podnikatele Babiše. Díky zavedení kontrolních hlášení získal dokonalý přehled o stavu českých firem. Pomocí zajišťovacích příkazů pak bylo možné prakticky jakoukoliv firmu efektivně ochromit. Zajišťovací příkazy existovaly samozřejmě už i „před Babišem“, ale byly používány jen v případech zločinného jednání. Finanční správa měla v době, kdy byl Babiš ministrem financí, jasné politické zadání vybrat maximální daně, což Babiš používal jako důkaz své úspěšnosti coby ministra. Otevřeně hovořila o „daňovém kombajnu“ [3], který měl vymlátit z firem co největší částky. Takže si ze zajišťovacích příkazů udělala fakticky běžnou metodu výběru daní.

Metodu dosti drastickou, spočívající v tom, že „úředníci odhadnou daň, která bude splatná v budoucnu, a vyžádají si úhradu v řádu několika dnů. Pokud se tak nestane, strhnou si peníze z účtu postižené firmy. Pokud nemá dost hotovosti, přijde na řadu zajištění pohledávek či majetku. Vedle finanční ztráty je pro oběť takového zásahu nepříjemná i diskreditace před obchodními partnery.“ [4] V kombinaci s již zmíněnými kontrolními hlášeními, EET a dalšími novými povinnostmi vzrostla pro firmy nejen administrativní zátěž (Asociace malých a středních podniků uváděla v roce 2017, že malé firmy čekají každý rok zhruba tři desítky různých kontrol), [5] ale také riziko zneužití citlivých informací. Navzdory některým soudním rozhodnutím a faktu, že i Ivan Pilný, který ve druhé polovině roku 2017 krátce působil jako ministr financí mezi érou Babiše a Schillerové, se za některé postupy Finanční správy omlouval, zůstal tlak na podnikatele typický i pro další období.

A nešlo vždy jen o podnikatele. V roce 2018 se Finanční úřad v Přerově začal věnovat proběhlým svatbám. Konkrétně chtěl po čerstvých novomanželech informace o jejich svatebních hostinách, aby je následně použil proti provozovnám, kde se uskutečnily. Podle odborníků byla výzva k oznámení počtu svatebních hostů, ceny hostiny a způsobu platby nezákonná. Podle Aleny Schillerové, která byla už tehdy ministryní financí, byla v pořádku, jen vyzvala Finanční správu, aby napříště postupovala „citlivěji“. [6]

Nekonečný příběh Čapího hnízda

Velkou část volebního období 2013–2017 provázela Babišova kauza Čapí hnízdo. Tato kauza je natolik známá, že není potřeba ji dlouze popisovat. [7] Vyvolala demonstrace, vášnivé politické debaty o účasti Babiše ve vládě, zapojil se do ní i Evropský úřad pro boj proti podvodům (OLAF), vedla k vydání Andreje Babiše a Jiřího Faltýnka k trestnímu stíhání v září 2017, znovu po volbách v lednu 2018 a do třetice byl Andrej Babiš vydán Poslaneckou sněmovnou v březnu 2022. Kauza ještě úplně neskončila, ale na Babišově vysvětlení, že o nic nejde a všechno je „účelovka“, která ho má dostat z politiky, se za celou tu dobu nic nezměnilo. A zatím se zdá, že ani nezmění, protože v únoru 2024 krajský soud potvrdil, že se nejedná o trestný čin.

Státní žalobce Šaroch se nicméně odvolal a v říjnu 2024 obvinila policie dva manažery Agro­fertu z křivé výpovědi a falešného znaleckého posudku. [8] V dubnu 2025 bylo odvolací řízení obnoveno poté, co Evropský parlament zbavil Babišovu spoluobžalovanou Janu ­Nagyovou imunity, soud právě probíhá. [9]

Po všech těch letech sice není pravděpodobné, že by měl rozsudek jakýkoliv vliv na Babišův elektorát, ale leccos to vypovídá o Babišovi i o české justici. Babiše buď znova zprostí viny, nebo jej třeba i odsoudí, ale kolovrátek o „účelovce“ se bude v předvolebním čase hodit stejně dobře, jako se hodil v podobných předvolebních časech už mnohokrát.

Kauza Čapí hnízdo vedla na podzim 2016 také k přijetí tzv. Lex Babiš, shváleného navzdory velkému odporu ze strany ANO i prezidenta Zemana. Změna zákona donutila Babiše „zaparkovat“ Agrofert do dvou svěřeneckých fondů, které nicméně řídily osoby Babišovi blízké, takže lze opodstatněně spekulovat o tom, do jaké míry má nebo nemá Babiš na správu svého majetku reálný vliv. [10] Ostatně, střet zájmů konstatovala ve své obsáhlé zprávě i Evropská komise. [11]

Není to jediný střet zájmů, neboť navzdory „zaparkování“ firem do svěřeneckého fondu je jasné, kdo je majitelem holdingu Agrofert. A kdo tedy v konečném důsledku profituje z dotací. V dubnu 2025 soud již ve druhém případě konstatoval střet zájmů ve věci stanovení a vyplácení dotací pro Babišovy firmy v době, kdy měly být před Babišovým vlivem „bezpečně“ umístěny ve svěřeneckém fondu. Soudce konstatoval střet zájmů a řekl, že svěřenecký fond nebyl jediný způsob, jak se s tímto problémem pro své politické působení mohl Babiš vyrovnat: „Také jej mohl prodat jiné osobě, s níž nebyl nijak spojen, a pokud to nebylo reálně možné pro nedostatek času, stále mu zůstala možnost neucházet se o dotace, na které se zákaz střetu zájmů vztahuje, ať už po omezenou dobu do prodeje svého majetku, nebo natrvalo.“ [12] Jenže to by pro podnikatele Babiše rázem ztratilo politické podnikání větší část svého kouzla. Co na tom, že Babiš svěřenecký fond na konci roku 2024 rozpustil. [13] Před volbami bude muset najít jiné řešení, zejména tehdy, bude-li chtít aspirovat na post ve vládě.

Mesaliance se špatným koncem pro ČSSD

Evergreenem české politiky ve volebním období 2014–2017 byly hádky mezi Babišem a sociál­ními demokraty. Významný byl spor z roku 2016 ohledně návrhu sociálnědemokratického ministra Chovance na reorganizaci policejních útvarů, za což ho ANO obvinilo, že tím chce znemožnit nebo maximálně zkomplikovat boj proti korupci.

V roce 2016 také došlo k roztržce mezi premiérem Sobotkou a ministrem financí Babišem. Andrej Babiš prosazoval snížení či úplné zrušení daně z dividend, což by v případě úplného zrušení ušetřilo Agrofertu 4,5 miliardy korun. Premiér Sobotka to tehdy logicky odmítnul a označil Babišovu iniciativu za „brutální střet zájmů a výsměch občanům (…), který má za cíl posílit ty nejbohatší na úkor všech občanů (…)“. [14] Na jaře 2017 vyvrcholila jiná roztržka Babišovým odchodem z vlády. V roce 2012 totiž Agrofert vydal dluhopisy po jedné koruně, jichž Babiš nakoupil za 1,48 miliardy. Využil toho, že se základ daně zaokrouhloval na celé koruny dolů, a tak byla daň za tuto transakci fakticky nulová a Babiš si díky tomu ročně přišel na 90 milionů korun. Předseda vlády Sobotka označil tuto praxi za „ojebání českého státu“ a 24. května 2017 Babiše z vlády odvolal. [15]

Rok 2017 byl vůbec na Babišovy kauzy bohatý. Průběžně od roku 2015, jak jsme už zmínili, běžela mýdlová opera zvaná kauza Čapí hnízdo. A v roce 2017 zveřejnil anonymní zdroj vystupující pod jménem Babišova řídícího důstojníka StB z 80. let Julia Šumana několik nahrávek, které se týkaly ovlivňování činnosti novinářů MF Dnes a „zakleknutí“ Finanční správy na firmu FAU, v souvislosti s výše uvedeným „daňovým kombajnem“. [16]

Pravým požehnáním se pro populistické strany po celé střední Evropě stala migrační krize. Bez ohledu na to, že se Česka v podstatě přímo netýkala, dokázal ji Babiš velmi dobře politicky kapitalizovat. ANO prezentovalo migraci v populistickém stylu. Andrej Babiš to vzal obloukem přes kritiku OSN a EU a zdůraznil, že migrační politika musí zůstat v národních rukou. Striktním odmítáním povinných kvót a vlastně jakéhokoliv přerozdělování migrantů se v roce 2015 přesně trefil do mainstreamu českého veřejného mínění. Migranty popisoval jako negramotnou masu, která jde čistě a pouze za sociálními výhodami a ekonomickými benefity. Navíc jsou podle Babiše nebezpeční, protože chtějí změnit naši společnost. Pokud mluvil o migrantech, vždy naznačoval, že jde jen o ty z Afriky nebo z Blízkého východu. Neváhal také automaticky spojovat migranty s teroristy. [17] Tento recept fungoval, což Babiš plně zužitkoval ve volební kampani v pro něj vítězných parlamentních volbách 2017. Kromě snových vizí ve stylu pestré bonboniéry, ze které každému něco určitě zachutná, [18] nabídl svým voličům i migranty jako základní ohrožení naší bezpečnosti. [19]

Babiš ministerským předsedou

Volby 2017 ANO vyhrálo a poprvé v dějinách české polistopadové politiky se stalo, že jedna strana zvítězila nejen ve všech krajích, ale i ve všech okresech. [20] Naposledy se to „povedlo“ Komunistické straně Československa v roce 1986. Po volbách 2017 se jejich relativní vítěz Babiš pokusil sestavit jednobarevnou menšinovou vládu ANO. Byl přitom vehementně podporován prezidentem Milošem Zemanem, který odmítl designovat na post premiéra kohokoliv jiného než vítěze voleb. Výhodou také bylo, že mohl do takové vlády nominovat, koho chtěl (z dodnes aktivních političek ANO připomeňme třeba Kláru Dostálovou v roli ministryně pro místní rozvoj nebo Alenu Schillerovou coby ministryni financí). Nevýhodou bylo, že ANO mělo v dolní sněmovně jen 78 křesel, což pro vyjádření důvěry vládě nestačilo. Funkční období vlády, o které bylo jasné, že podporu nezíská, však dokázal Babiš skvěle využít k různým personálním obměnám, které se týkaly i bezpečnostních složek a měly za cíl nahradit potenciálně nepohodlné osoby loajálními. [21] Babiš si díky těmto personálním rošádám zajistil přinejmenším částečně vstřícný přístup i části českých bezpečnostních složek, které mimo jiné zkoušely zastrašovat a šikanovat nepohodlné novináře Jaroslava Kmentu, Janka Kroupu a Sabinu Slonkovou. [22] Babiš tak maximalizoval techniku kombinující aktivity na hraně zákona, politiky a zneužívání bezpečnostních složek, ke kterým měl blízko už před svým vstupem do aktivní politiky.

Když komunisté nevadí

První angažmá v roli premiéra s parlamentní podporou se tedy konalo v rámci opět menšinové Babišovy vlády, ve které byli koaličními partnery ANO sociální demokraté. Babiš také dojednal pro vznik menšinové vlády nezbytnou aktivní podporu KSČM. Pryč byly časy, kdy Babiš (v roce 2013) tvrdil, že chce zabránit vlivu komunistů na českou politiku. Komunisté si postupně vybírali za svou podporu dividendu, která byla nejkřiklavěji vidět, když v rozpočtu na rok 2021 donutili vládu snížit o deset miliard rozpočet resortu obrany, čímž zkomplikovali chod tohoto ministerstva. [23]

A opět zaúřadoval prezident Zeman, který apriorně deklaroval, že Babiš má na svůj druhý pokus neomezeně dlouhou dobu. [24] Nucená spolupráce s prezidentem, k níž se Babiš v průběhu let 2017–2018 uchýlil, se však podepsala na protestech, které organizoval v létě a na podzim 2019 spolek Milion chvilek pro demokracii. Jejich impulzem bylo jmenování Zemanovy protežé Marie Benešové na post ministryně spravedlnosti. Protesty byly však namířeny nejen proti ní, ale i proti Zemanovi s Babišem.

Oba Babišovy kabinety vykazovaly jisté známky oligarchizace české politiky, respektive jejího propojení s Babišovým podnikáním. Richard Brabec, ministr životního prostředí, působil předtím jako ředitel Lovochemie, dceřiné firmy Agrofertu. Oligarchizace české politiky v době, kdy byl Andrej Babiš premiérem, se však netýkala jen samotného Agrofertu. V první Babišově vládě, té bez důvěry v Poslanecké sněmovně, byl ministrem zemědělství Jiří Milek. Milek patří jako generální ředitel společnosti Úsovsko k zemědělským velkopodnikatelům. Úsovsko je produktem úsilí Milkových příbuzných, kteří obrovský zemědělský konglomerát vybudovali jen díky tomu, že se jednalo o normalizační zemědělské kádry. Ve druhé Babišově vládě se na stejném postu ocitnul Miroslav Toman, který je příkladem podobného stylu zemědělského podnikání, jen s ještě lepším normalizačním zázemím, protože jeho otec působil jako ministr zemědělství ve Štrougalově vládě. Alena Schillerová je zase kromě svých politických a tik-tokových aktivit také tchyně majoritního vlastníka finanční skupiny DRFG. [25] Vzpomenout musíme také ministerstvo dopravy, které podle všeho pod některými ministry fungovalo spíše jako nástroj realizace podnikatelských zájmů tehdejší faktické dvojky ANO Jaroslava ­Faltýnka. [26] Nešlo tedy o to, že by si na dopravě „realizoval“ svoje zájmy přímo Babiš, ale spíš o to, že navzdory řečem o lobby, kriminálních politicích ODS a ČSSD a boji proti korupci ponechával dramatickou situaci na ministerstvu, kde se velmi intenzivně projevovaly lobbistické tlaky na práci úřednického aparátu i na samotné ministry dopravy, bez povšimnutí.

Podobně jako v předchozích letech, ani v období 2018–2021 nebyla Babišova vláda personálně úplně stabilní. Velmi rychle byla vyměněna Taťána Malá, která si funkci ministryně spravedlnosti neužila ani měsíc. Podobně jako sociálnědemokratický ministr práce a sociálních věcí Petr Krčál odstoupila kvůli podezření z plagiátorství diplomové práce. V lednu 2019 rezignoval po dlouhých úvahách ministr dopravy Dan Ťok, který čelil stížnostem na tendr dodavatele a provozovatele silničního a dálničního mýtného systému a pomalé stavění nových úseků dálnic. [27] Po něm se ve funkci dlouho neohřál ani jeho nástupce Kremlík a ministrem dopravy se stal skoro na dva roky Babišův „superman“ pro politické funkce Karel Havlíček, aniž opustil křeslo ministra průmyslu a obchodu. Problémy se nevyhýbaly ani ministrům, které nenominovalo ANO. Vzpomeňme jen peripetie kolem jmenování a odvolávání Zemanova oblíbence Antonína Staňka, významem poněkud efemérního, ale za svůj rok v úřadě dosti kontroverzního ministra kultury.

Best in covid aneb pandemický chaos

Velkým oříškem se pro Babiše stala koronavirová epidemie. V první vlně na jaře 2020 mohl sice počítat s určitou podporou a solidaritou veřejnosti, ale další vlny a chaotický způsob, jak vláda pandemická opatření zaváděla a uvolňovala, vyvolaly silné pochybnosti o jeho manažerských schopnostech. Zatímco na jaře 2020 Babiš díky nízké úmrtnosti v Česku mohl hlásat, že jsme „best in covid“, na podzim a v dalších vlnách na jaře 2021 už to pravda nebyla, neboť Česko se ocitlo mezi nejpostiženějšími zeměmi s desítkami tisíc úmrtí. Babišova vláda nedokázala navzdory spektakulárnímu vítání čínské dodávky na ruzyňském letišti zajistit dostatek ochranných roušek, což vedlo k tomu, že občané přešli do kutilského režimu a nosili roušky podomácku šité.

Vládnutí také hluboce narušily spory mezi premiérem a řadou ministrů zdravotnictví (ANO vystřídalo během covidu postupně Adama Vojtěcha, Romana Prymulu, Jana Blatného a Petra Arenbergera, aby se následně v květnu 2021 vrátil opět Vojtěch), což umocnilo Babišovu potřebu stát v popředí jako dominantní a uznávaná autorita kontrolující nejen vládu, ale i průběh pandemie.

Nikdy nebudou zapomenuty zmatené tiskové konference, které Babiš pořádal i několikrát denně. A obraz překladatelky do znakového jazyka bezmocně krčící rameny, když Babiš rozpoutal svůj obvyklý slovní průjem, který záhy přestal dávat smysl. Národní koordinátor očkování Zdeněk Blahuta označil Babiše na začátku roku 2021 za chaotického mikromanažera, který by neměl řídit tuto zemi, a jeho politiku tváří v tvář pandemii za katastrofu. [28] Bez ohledu na to, jak „zdatně“ Babišovi sekundoval sociálnědemokratický ministr vnitra Hamáček, šla hlavní nespokojenost se situací zcela oprávněně za Babišem a ANO. [29]

Kromě chaotického stylu řízení, v němž se za pandemie plně odhalily zásadní slabiny Babišova přístupu k politice i k personálním věcem, přineslo toto období i těžký zásah do veřejných financí a podnikatelské kultury v Česku. Je jasné, že každá vláda, která svými restrikcemi podvázala možnosti podnikání, situaci nějakým způsobem kompenzovala. To platilo jak pro populistu Trumpa, tak pro všechny vlády zemí Evropské unie. Český problém spočíval v plošnosti a schematičnosti opatření a ve vyvolání dojmu, že dotace se stávají běžnou součástí finanční rozvahy zejména velkých firem. Včetně těch Babišových, samozřejmě, protože jen v rámci programu Antivirus vyčerpaly Babišovy firmy na své zaměstnance více než 70 milionů korun. [30] Nejvyšší kontrolní úřad ve svém nálezu konstatoval, že řada prostředků byla čerpána neoprávněně firmami, kterým rostl zisk, obrat i počet zaměstnanců. Ministerstvo práce a sociálních věcí a příslušné úřady se ani nezdržovaly kontrolou účelnosti vyplácených prostředků. [31] Řada zejména menších podnikatelů a živnostníků na podporu naopak nedosáhla nebo jim byla vyplácena s velkým zpožděním. [32] Jistě, technicky jde věc za tehdejší sociálnědemokratickou ministryní Janou Maláčovou, politicky je však hlavním viníkem neutěšené situace chaotický premiér Babiš.

Babiš měl nakonec docela štěstí. Na podzim 2021 v době voleb už pandemie nepředstavovala pro voliče důležité téma a na jeho zmatky se jaksi pozapomnělo. ANO skončilo těsně druhé za koalicí Spolu, i když volební průzkumy předpovídaly dlouhodobě spíše Babišovo vítězství. Jako druhý na pásce by Babiš musel čekat na případný neúspěšný pokus Petra Fialy. Ale sám by sotva měl s kým vládu sestavit, protože jeho stávající partneři, KSČM a ČSSD, skončili mimo sněmovnu. Ani prezident Zeman nebyl kvůli nemoci tak silnou figurou, a tak ANO skončilo spolu s Okamurovou SPD v opozici.

Závěr

Jak už bylo řečeno v úvodu, návrat Andreje Babiše do nejvyššího patra české politiky nelze vyloučit. Bylo by přitom úplně jedno, zda by byl premiérem on, nebo třeba Karel Havlíček. ANO je podnikatelská strana a Babiš je politický podnikatel, který by v takovém případě zcela autonomně rozhodoval a fakticky vládu řídil bez ohledu na to, jaký by zastával konkrétní post. Navíc se nechal slyšet, že v případě volebního vítězství bude premiérem on. [33] A na rozdíl od slibů, co všechno všem dá a že už nebude kandidovat, mu v tomto bodě můžeme věřit.

Sám koncept podnikatelské strany vykazuje z hlediska demokratické politiky nebezpečné rysy, jako je přílišná koncentrace a propojení moci politické s mocí ekonomickou, absence skutečné diskuse uvnitř strany a nahrazení politického dialogu politickým marketingem. Jistě, to všechno najdeme v určité míře i u „tradičních“ politických stran. Jenže podnikatelské strany neznají v tomto smyslu žádné mantinely. Zakladatel nerozlišuje mezi tím, co je dobré pro firmu a co je dobré pro stát. Straníci jsou nedostatkové zboží v celém Česku, ale nikde na nich nezáleží tak málo jako v podnikatelských stranách.

Babišův politický styl navíc ničí už tak poměrně problematickou českou politickou kulturu, která byla již předtím poškozena excesy vlastně všech tří prezidentů či aférami různých „tradičních“ i „netradičních“ stran (Věci veřejné). Babiš dovedl k „dokonalosti“ vulgární rétoriku difamující protivníky, kterými jsou všichni, kdo s ním momentálně nesouhlasí, vršící nefinancovatelné sliby a svým pověstným blábolením [34] vyplňující hodiny nesmyslných obstrukcí, ve kterých jde vlastně jen o to zadřít chod vládnutí a soutěžit s Tomiem Okamurou, kdo předvede bizarnější výkon.

Jaký byl Babiš ministr a premiér, to už jsme měli možnost poznat dostatečně. Opravdu si to chceme zopakovat?

---

1 Sedláčková, Miroslava: Ústavní soud zrušil „náběh“ třetí a čtvrté etapy elektronické evidence tržeb, ale samotnou evidenci neshledal protiústavní. Ústavní soud, tisková zpráva ze 17. 12. 2017 (https://www.usoud.cz/aktualne/ustavni-soud-zrusil-nabeh-treti-a-ctvrte-etapy-elektronicke-evidence-trzeb-ale-samotnou-evidenci-neshledal-protiustavni). 

2 ČTK: Daňoví odborníci nečekají výraznější negativa pro stát po zrušení EET, České noviny, 25. 11. 2022 (https://www.ceskenoviny.cz/zpravy/danovi-odbornici-necekaji-vyraznejsi-negativa-pro-stat-po-zruseni-eet/2290565).

3 Sezemský, Jiří: Daňový džihád Finanční správy: Likvidují úředníci Babišovu konkurenci? Reflex, 17. 10. 2017 (https://www.reflex.cz/clanek/komentare/82543/danovy-dzihad-financni-spravy-likviduji-urednici-babisovu-konkurenci.html).

4 Tramba, David: Nachytat, potrestat. Finanční správa vede tři roky daňový džihád. Euro, 23. 4. 2017 (https://www.euro.cz/clanky/nachytat-potrestat-financni-sprava-vede-tri-roky-danovy-dzihad-2-1342898/).

5 Sezemský: Daňový džihád…, c. d.

6 Novinky, ČTK: Schillerová: Berní úřad má právo žádat po novomanželech informace o hostině. Novinky.cz, 24. 9. 2018 (https://www.novinky.cz/clanek/ekonomika-schillerova-berni-urad-ma-pravo-zadat-po-novomanzelech-informace-o-hostine-40078158).

7 Starší dění v kauze je vcelku přehledně shrnuto na české Wikipedii: Kauza Čapí hnízdo, Wikipedie, nedatováno (https://cs.wikipedia.org/wiki/Kauza_%C4%8Cap%C3%AD_hn%C3%ADzdo).

8 Idnes.cz a ČTK: Policie obvinila dva manažery Agrofertu,
v kauze Čapí hnízdo mohli lhát, Idnes.cz, 16. 10. 2024 (https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/capi-hnizdo-kriva-vypoved-policie-prochazkova-slingr.A241016_112901_domaci_vajo).

9 Vaculík, Radim: Soud obnovil řízení v kauze Čapí hnízdo a nařídil jednání na květen i červen, Novinky.cz, 3. 4. 2025 (https://www.novinky.cz/clanek/krimi-soud-obnovil-rizeni-v-kauze-capi-hnizdo-a-naridil-jednani-na-kveten-i-cerven-40515975).

10 Kopeček, Lubomír: ANO: Vytvoření efektivního a loajálního politického stroje. In: Lubomír Kopeček, Vít Hloušek, Roman Chytilek a Petra Svačinová: Já platím, já rozhoduji! Političtí podnikatelé a jejich strany. B & P Publishing a Masarykova univerzita, Brno 2018, s. 91–136.

11 European Commission: Final report on the audit of the functioning of the management and control systems in place to avoid conflict of interest in Czechia , 23. 4. 2021 (https://ec.europa.eu/regional_policy/sources/reports/cz_functioning_report/cz_functioning_report_en.pdf).

12 Čemusová, Tereza: „Účelem fondu byla ochrana zájmů Andreje Babiše.“ Padl druhý rozsudek, podle nějž byl šéf ANO ve střetu, IRozhlas.cz, 25. 4. 2025 (https://www.irozhlas.cz/zpravy-domov/andrej-babis-stret-zajmu-rozsudek-potvrzeno-soudem-ovladal-agrofert_2504260500_tec). 

13 ČTK. Babiš souhlasil s rozpuštěním svěřenského fondu. Tvrdí, že mu nic nebrání, aby akcie držel, iRozhlas.cz,
2. 12. 2024 (https://www.irozhlas.cz/zpravy-domov/babis-souhlasil-s-rozpustenim-sverenskeho-fondu-tvrdi-ze-mu-nic-nebrani-aby_2412021824_akp). 

14 Kmenta, Jaroslav: Boss Babiš. JKM – Jaroslav Kmenta, Nymburk 2017, s. 315.

15 Kmenta: Boss Babiš, c. d., s. 261–262. 

16 Tamtéž, s. 263–267.

17 Echo24: Uprchlíci se nedokáží integrovat, ŽÁDNÉ nepřijímejme, vyzývá Babiš, Echo24.cz, 26. července 2016 (https://echo24.cz/a/w9GRL/uprchlici-se-nedokazi-integrovat-zadne-neprijimejme-vyzyva-babis).

18 Babiš, Andrej: O čem sním, když náhodou spím? Vize 2035 pro Českou republiku, pro naše děti. Praha, 2017 (https://www.anobudelip.cz/file/edee/2017/o-cem-snim-kdyz-nahodou-spim.pdf).

19 ANO: Teď nebo nikdy. Ten jediný program, který potřebujete. Program hnutí ANO pro volby do Poslanecké sněmovny 2017 (https://www.anobudelip.cz/file/edee/2017/09/program-hnuti-ano-pro-volby-do-poslanecke-snemovny.pdf).

20 Kmenta, Jaroslav: Babišovo Palermo II. Jaroslav Kmenta, Nymburk 2021, s. 27.

21 Kmenta, Jaroslav: Babišovo Palermo I. Jaroslav Kmenta, Nymburk 2021, s. 226–227.

22 Kmenta: Babišovo Palermo II, c. d., s. 46–58, 72–77
a 158–179.

23 inc natoaktual.cz: Komunisté prosadili odebrání 10 miliard armádě. Zrada, zlobí se opozice, natoaktual.cz, 18. 12. 2020 (https://www.natoaktual.cz/zpravy/rozpocet-armada-obrana-kscm-komunisti-cssd-ano.A201218_123608_na_zpravy_m00).

24 Kopeček, Lubomír: Politické instituce a problémy parlamentní demokracie. In: Stanislav Balík, Vít Hloušek, Jan Holzer, Lubomír Kopeček, Pavel Pšeja, Andrew Roberts: Od Palackého k Babišovi. Česká politika 19. až 21. století, Dokořán a Masarykova univerzita, Praha a Brno 2019,
s. 133 a 157.

25 Balík, Stanislav: Oligarchizace české politiky. In: Stanislav Balík, Vít Hloušek, Jan Holzer, Lubomír Kopeček, Pavel Pšeja, Andrew Roberts: Od Palackého k Babišovi, c. d.,
s. 282–283.

26 Velmi plasticky to vedle jiných kauz spjatých s politiky ANO ve své knize popisuje Jaroslav Kmenta (Babišovo Palermo II, c. d.).

27 jak, ČTK: Ministr dopravy Ťok končí ve vládě. „Už nechci být v politice, s premiérem jsme se dohodli,“ uvedl. iRozhlas.cz, 8. 4. 2019 (https://www.irozhlas.cz/zpravy-domov/dan-tok-rezignace-ministr-dopravy-andrej-babis_1904081150_jak).

28 Kmenta: Babišovo Palermo II, c. d., s. 332–333.

29 Eibl, Otto a Miloš Gregor: The Czech Republic. In: Darren Lilleker, Ioana A. Coman, Miloš Gregor, Edoardo Novelli (eds.): Political Communication and COVID-19, Routledge, Londýn 2021, s. 259–268 (https://www.taylorfrancis.com/chapters/oa-edit/10.4324/9781003120254-25/czech-republic-otto-eibl-milo%C5%A1-gregor).

30 Pšenička, Jiří: Podpora za covid: 70 milionů šlo na Babišovy zaměstnance. SeznamZprávy.cz, 4. 4. 2022 (https://www.seznamzpravy.cz/clanek/domaci-politika-podpora-za-covid-70-milionu-slo-na-babisovy-zamestnance-196358). 

31 NKÚ. Miliardy na udržení pracovních míst v době covidu-19 dostaly od státu i firmy, kterým rostl zisk a počet zaměstnanců. Tisková zpráva ke KA č. 22/28, 4. prosince 2023 (https://www.nku.cz/cz/pro-media/tiskove-zpravy/miliardy-na-udrzeni-pracovnich-mist-v-dobe-covidu-19-dostaly-od-statu-i-firmy–kterym-rostl-zisk-a-pocet-zamestnancu-id13610/). 

32 Vrabec, Pavel: Odškodnění za covid: Babišova vláda je přiklepla i těm, co neměli nárok. Tresty ale nepřišly. Neovlivni.cz, 5. 12. 2023 (https://neovlivni.cz/odskodneni-za-covid-babisova-vlada-je-priklepla-i-tem-co-nemeli-narok-tresty-ale-neprisly/). 

33 Vokál, Vladimír: Jsem chcimír, trumpista a chci se stát zase premiérem, potvrdil Babiš v Rozstřelu. iDnes.cz,
28. 3. 2025 (https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/rozstrel-andrej-babis-fiala-chci-mir-trumpista-premier.

34 „My v Čechách máme rádi přírodu. My chceme. My máme obrovský program na vodu. My chceme zasadit deset milionů listnáčů. Kůrovec nám žere lesy. My chceme znovu motýle! A ty včely mají rádi tu řepku, můžou si kecat novináři, co chtějí. Mají, je to pravda. Já jsem byl v Lysé nad Labem na výstavě.“ Kolář, Petr: My chceme znovu motýle! Babišův výrok si žije vlastním životem. iDnes.cz, 11. 6. 2019 (https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/my-chceme-znovu-motyle-andrej-babis-vyrok-internet-kolaze.A190610_133902_domaci_chtl).

(Tiskem vyšlo v KONTEXTECH 3/2025)