Musk vs. Twitter
Souboj o svobodu projevu na sociálních sítích

Jan Hroudný, Michal Chládek

POLITIKA & SPOLEČNOST

Když americký miliardář Elon Musk na konci října minulého roku koupil Twitter, byla s jeho příchodem spojena poměrně velká očekávání. Není divu. Musk za převzetí společnosti zaplatil 44 miliard amerických dolarů. Od počátku se profiloval jako aktivní uživatel této sociální sítě a zároveň jako kritik jejího vedení z pozice zastánce co možná největší svobody projevu. Svou novou akvizici tak doprovodil tweetem s odkazem na logo Twitteru: The bird is freed.

Úvodem se nabízí otázka, proč je vlastně Twitter tak důležitý. Počet jeho aktivních měsíčních uživatelů není s ohledem na jiné sociální sítě nijak závratný. Je jich méně než 450 milionů, u Facebooku jsou to přitom skoro tři miliardy. Twitter není v tomto ohledu ani v první desítce. Jeho síla spočívá v tom, že jej mnohem častěji pro komunikaci používají lidé, kteří mají vliv. Může jít o politiky, novináře, akademiky, experty apod. Ve Spojených státech, kde se jich rekrutuje nejvíce, obecně platí, že jsou jeho uživatelé politicky o něco více vlevo, než je průměr americké populace. Dostupná data ukazují, že 10 % tweetujících vytvoří 80 % tweetů. Tato horní desetina uživatelů přitom nejčastěji tweetuje o politice a je ještě více nalevo od průměrné americké populace.

Elon Musk přitom od počátku tvrdil, že jednou ze zamýšlených změn je prosazení větší politické neutrality. Po téměř půl roce je tak namístě zhodnotit, jak se mu daří naplňovat stanovené cíle. Po odblokování účtů kanadského psychologa Jordana B. Petersona nebo třeba satirické konzervativně laděné stránky Babylon Bee se uchýlil i ke zrušení blokace účtu Donalda Trumpa. Ten však zřejmě žádné nové kontroverzní tweety nechystá, protože se věnuje své vlastní sociální síti Truth Social. Dalším Muskovým krokem byla „generální amnestie“ všech blokovaných účtů.

Své kroky Musk opíral o ankety, které na svém profilu pravidelně vyhlašoval. Tento poněkud chaotický způsob řízení pomocí kvazi referend se ale může velice rychle obrátit proti němu. Když se např. v prosinci prostřednictvím tweetu zeptal, jestli má jako šéf Twitteru ze své funkce odstoupit, bylo 57,5 % z více než 17 milio­nů hlasujících pro. Musk tak v současnosti údajně shání vhodnou náhradu na post výkonného ředitele.

Na Twitteru jsou i další změny. Sociální síť umožňuje uživatelům zakoupit předplatné. Spolu s ním uživatel dostane ke jménu verifikaci účtu. Tu ale může dostat v podstatě kdokoliv, a tak jsou na Twitteru například desítky „ověřených“ Elonů Musků. V neposlední řadě umožňuje psát předplatitelům neomezeně dlouhé příspěvky. Aplikace navíc mění systém reklam a dává prostor i pro videa. Tím se z ní stává běžná sociální síť. To může v důsledku znamenat ziskovost Twitteru, ale také odliv současných uživatelů, kteří oceňovali právě jedinečný model – maximálně 160 znaků v jednom příspěvku.

Velkou pozornost ale vyvolala hlavně kauza tzv. Twitter Files, která však stále ještě neskončila. Dost se liší i názory na její výsledky. Někteří je považují za důkaz o umlčování konzervativních hlasů na sociálních sítích, jiní je zatracují jako spíše kazuistická skandální zjištění. Rozhodně však dobře ilustrují řadu problémů týkajících se svobody projevu na sociálních sítích.

Protežování liberální levice?

Řada konzervativců ve Spojených státech ale i jinde ve světě dlouhodobě upozorňovala, že vedení Twitteru protežuje liberálnělevicovou agendu. Existují i studie,[1] které dokládají, že uživatelé s republikánskými názory byli na Twitteru blokováni mnohem častěji než jejich demokratičtí souputníci. Ačkoliv by bylo možné říct, že Twitter je především soukromá společnost, a může tak v zásadě blokovat názory na základě svého rozhodnutí, celá situace je mnohem složitější. Twitter a do určité míry i další sociální sítě totiž představují arénu, ve které se střetávají názory, a má tudíž v důsledku stále větší vliv na výsledek voleb a podobu celého demokratického procesu. Snaha o usměrnění diskuze pomocí blokování dezinformací, které objektivně na sítích existují, tak vždy přináší riziko jednostranné cenzury.

Musk se po převzetí Twitteru rozhodl dát prostor několika novinářům, kteří dostali k dispozici interní dokumenty společnosti, jež mají dokázat náklonnost jejího předchozího vedení k Demokratické straně a k liberální levici. Otázkou samozřejmě zůstává, co přesně Musk novinářům předal. Je zřejmé, že data byla selektována a nemusejí nutně představovat reálný a komplexní obraz dění na Twitteru.

Musk a jeho novináři proto od prosince 2022 do současnosti zveřejnili v zatím celkem 19 ­vlnách informace, které mají osvětlit politiku, kterou Twitter vedl v posledních letech. Reakce jsou od počátku různé – od snahy věc bagatelizovat až po její vykreslování jako zcela zásadního odhalení konspirace establishmentu. Jako pozvánka ke zjištěním, která byla v Twitter Files uveřejněna, může posloužit citace z jednoho živého vysílání Elona Muska: „Abych byl upřímný, téměř každá konspirační teorie, kterou lidé o Twitteru měli, se ukázala jako pravdivá.“

Hlavní závěry Twitter Files

Twitter Files se už dotkly tolika různých témat, že jejich celkové zhodnocení je v rámci jednoho článku prakticky nemožné. Lze však vybrat alespoň některá hlavní zjištění.

Poměrně zajímavá je hned první vlna, která se věnuje kauze počítače Huntera Bidena, syna úřadujícího amerického prezidenta. Notoricky známý případ odstartoval v říjnu 2020, kdy tři týdny před prezidentskými volbami zveřejnil New York Post informace a fotografie z jeho note­booku. V roce 2019 si měl Hunter Biden dát svůj notebook opravit, nikdy si jej však už nevyzvedl. Majitel opravny při zachraňování dat z počítače dle vlastních slov narazil na materiály, které v něm vzbudily podezření, a počítač předal FBI (pravděpodobně legálně, Biden za opravu nezaplatil a počítač nevyzvedl).[2] Kromě spíše bulvárních fotek nahého Bidena konzumujícího drogy se ale některé informace týkaly i možné korupce, a tedy záležitosti celostátního politického významu. Reakce Twitteru a Facebooku na tyto informace byla blesková. Sociálně sítě zamezily sdílení informací o této kauze, a dokonce dočasně zablokovaly některé účty. Podle Donalda Trumpa byla jejich cílem ochrana Bidenovy kandidatury. Argumentace, že šíření informací bylo nutné zamezit, protože byly získány hacknutím, se navíc rychle ukázala jako nepravdivá. I sám ředitel Twitteru Jack Dorsey později rozhodnutí o blokování informací o celé kauze označil za naprostou chybu.

Twitter Files vnášejí určité světlo i do rozhodnutí zablokovat Trumpův účet. Twitter k blokaci přistoupil po několika Trumpových tweetech během útoku na americký Kapitol. Sociální síť zde postupovala podle ad hoc vytvářených pravidel. Již dříve se stávalo, že lídři některých států na Twitteru vyzývali k násilí (otázku, jestli k násilí vyzýval Trump, necháme na posouzení čtenářům). Reakce Twitteru přitom byla daleko mírnější. Tweet byl zpravidla smazán, ale samotný účet zablokován nebyl. Ruský opozičník Alexej Navalnyj rozhodnutí Twitteru již tehdy označil za selektivní – proč by měl být zablokován zrovna Trump, když mají na síti účty Dmitrij Medveděv nebo Nicolás Maduro. Jeden z aktivistických zaměstnanců Twitteru v diskuzi o blokaci účtu napsal, že Trump je lídrem teroristické skupiny a je srovnatelný s Hitlerem. Trump se mnohdy pohyboval na hraně, jeho tweety byly kontroverzní a mnohdy vyloženě hloupé. Rozhodnutí o jeho zablokování ale bylo zřejmě selektivní a učiněné na základě kreativně vykládaných kritérií.

Zajímavá jsou však i zjištění ohledně omezování dosahu některých účtů. Twitter měl bez informování uživatelů vytvářet blacklisty, na které přidával určité tweety, témata nebo účty. Dosah tohoto obsahu se potom snižoval a oslovoval méně uživatelů. Zástupci Twitteru přitom dříve odmítali, že by se tzv. „shadow banningu“ dopouštěli. Problémem je zde nicméně samotná definice pojmu shadow banning, který je často chápán úžeji – tedy jako omezení viditelnosti tweetu jen na osobu, které jej vytvořila. Kritici pracují spíše s širší definicí, která zahrnuje i odstranění z výsledků vyhledávání a celkové snížení dosahu.

Otázkou samozřejmě je, nakolik Musk svůj boj za svobodu slova myslí upřímně. Známou se v této souvislosti stala kauza Elonjet. Tento účet na Twitteru totiž monitoroval lety Muskovým soukromým tryskáčem a informoval o nich. Musk původně tvrdil, že jeho oddanost svobodě projevu je tak velká, že ani tento účet, který podle něj představuje riziko pro osobní bezpečnost, nezablokuje. Účet však nakonec stejně potkalo omezení dosahu a nakonec i pozastavení.

A co na to právo?

Je nutné zdůraznit, že velké sociální sítě, mezi něž se Twitter řadí, mají nejen velký vliv na veřejné mínění, ale současně je problematické i jejich postavení na trhu. Obecně není v zájmu velkých společností, aby na trh pouštěly i menší ryby. V případě cenzury či blokace ze strany so­ciál­ních sítí je však ohrožena nejen tržní svoboda, ale i svoboda projevu. Nefunguje zde ani úplně jednoduchý tržní argument – založte si vlastní sociální síť a publikujte názory tam. Příkladem může být sociální síť Parler. Ta se stala nedostupnou poté, co ji Google a Apple znemožnily stahovat do mobilních telefonů aplikaci této sítě a společnost Amazon zakázala její provoz na hostingovém serveru.[3]

Pro zajímavost uveďme, že obchodní společnost Meta Platforms, Inc., která je mateřskou společností vlastnící mj. Facebook, Instagram a WhatsApp, čelí žalobě Americké obchodní komise. Jedná se o antimonopolní soudní řízení vedené právě z důvodu začlenění WhatsAppu a Instagramu do mateřské společnosti. Podle komise má Meta aktuálně monopolní postavení na trhu. Vzhledem k velikosti celého případu však ještě není stanoveno ani datum začátku soudního jednání.[4] Bez ohledu na to, jak celá záležitost kolem Mety dopadne, zůstává otázkou, jaké mají sociální sítě právní postavení a jaké oblasti zůstávají právně nedořešené či nejasné.

Svoboda projevu na internetu

Nejprve je třeba se podívat na svobodu projevu obecně. Debata o ní se totiž z důvodu neznalosti základního právního kontextu často zbytečně vyhrocuje. Její ochrana je zakotvena v mezinárodních smlouvách i v ústavním pořádku. Evropský přístup je založen na konceptu obrany­schopné demokracie a oproti USA je obecně restriktivnější. Demokracie má mít podle tohoto konceptu k dispozici nástroje, které jí umožní bojovat za své zachování.[5] Takovými nástroji jsou zákony, které svobodu projevu mohou omezit, ale pouze za předpokladu, že se jedná o opatření nezbytná v demokratické společnosti. Co to znamená? Že omezení projevu je přípustné pouze tehdy, pokud souvisí s ochranou práv a svobod druhých, bezpečností státu, veřejnou bezpečností nebo ochranou veřejného zdraví a mravnosti. Jde tedy o konflikt hodnot. Nezbytnost zásahu do svobody přezkoumává po zákonodárcích Ústavní soud.

V českém právním řádu je omezení svobody projevu z výše zmíněných důvodů relativně běžné. Jedná se například o regulaci klasických médií, jako je televizní a rozhlasové vysílání, nebo tištěných médií. Dále se může jednat o regulaci reklamy – vzpomeňme si na nedávný případ pokuty za sexistickou reklamu, kterou úřady udělily jedné z brněnských zastaváren.[6] Krajním příkladem může být i trestněprávní regulace. Trestní zákoník obsahuje řadu trestných činů, které se svobody projevu dotýkají – ať už jde např. o schvalování trestného činu nebo o pomluvu.

Je důležité si uvědomit, že to, co platí o svobodě projevu mimo prostředí internetu, platí úplně stejně i v jeho prostředí. To tedy logicky znamená, že jakékoliv omezení svobody projevu musí splňovat výše uvedený ústavní postup. Na druhou stranu jakékoliv omezení týkající se veřejného prostoru platí i pro internet. Pokud se tedy jednotlivec dopustí nějakého deliktu, porušení právní povinnosti, je za něj odpovědný i na internetu. Internetové médium pak odpovídá za svůj obsah stejně jako vlastník jakéhokoliv jiného média. Pokud tedy obsahuje lži, pomluvy, nenávistné projevy nebo dokonce projevy terorismu, hrozí mu náležitá občanskoprávní, správněprávní či dokonce trestněprávní sankce. Typicky se jedná o činy související s šířením lži o druhých nebo spojené s nenávistnými projevy. V návaznosti na to, jak je čin závažný, se pak může jednat buď o přestupek, nebo o trestný čin. V tuzemsku začaly padat za trestné činy na internetu první nepodmíněné tresty. Krajský soud v Plzni například koncem března odsoudil pachatele trestného činu podpory a propagace terorismu na pět a půl roku odnětí svobody (rozhodnutí je zatím nepravomocné).[7]

Na rozdíl od jednotlivců nebo internetových médií však sociální sítě jako „pouzí“ zprostředkovatelé nenesou za svůj obsah žádnou právní odpovědnost. Ve Spojených státech je tato imunita díky zákonu z roku 1996 podobně silná. Před odpovědností, kterou za obsah nesou tradiční média, chrání internetové giganty, jako je třeba Facebook, známý paragraf 230. Situace se ovšem začíná pomalu měnit. Před americkým Nejvyšším soudem se momentálně řeší několik případů, které se paragrafu 230 dotýkají. Jeho aktuálně nejkonzervativnější soudce Clarence Thomas již dříve vyjádřil svou nespokojenost se způsobem, jak široce je imunita americkými soudy interpretována.

Evropská unie jako lídr regulace?

Evropská komise se tímto nevyváženým stavem zabývá už dlouho. Nejprve formou dohod se zástupci sociálních sítí, které měly deklaratorní charakter a nebyly právně vymahatelné. Závazný naopak je, resp. bude dvojbalíček nařízení. Konkrétně jde o akt o digitálních trzích (DMA) a akt o digitálních službách (DSA).[8] DMA, který je na rozdíl od DSA už platný, například stanovuje, že sociální sítě budou povinny umožnit smazat aplikace a účty stejně snadno, jako se k nim dá přihlásit. Jinými slovy bude možné smazat svůj účet a veškerá data.

DSA, který by měl začít platit v dohledné době, má za cíl, „aby to, co je nelegální ­offline, bylo vnímáno a řešeno jako nelegální také online“.[9] Ve vztahu ke svobodě projevu je důležité například to, že platformy budou povinny zveřejňovat části algoritmů, což pomůže odhalovat umělé ponížení dosahu jednotlivých příspěvků (shadow banning). Svoboda projevu samozřejmě není svobodou dosahu, ale jistě s ní úzce souvisí a uživatel by měl mít přehled o tom, proč a jak byl jeho dosah ponížen. Obzvlášť pokud prokazatelně dochází k politickému ovlivňování. Jedním dechem je však třeba upozornit na to, že v samotném kódu jednotlivých sítí se občas nevyznají ani sami vývojáři sociálních sítí, natož pak veřejnost. To způsobuje mírné obavy o to, jak a jestli bude možné změny v kódu vůbec detekovat.

Úplně nejpodstatnější je ta část DSA, která sociálním sítím ukládá povinnost umožnit všem uživatelům označovat nezákonný obsah. Platformy budou mimo to spolupracovat s tzv. „důvěryhodnými oznamovateli“. Ti budou mít prominentní status při nahlašování a o jejich hlášeních bude muset být rozhodnuto přednostně a neprodleně. Soulad s pravidly budou v rámci sociální sítě kontrolovat pověřené osoby. Uživatelé a důvěryhodní oznamovatelé budou tedy nahlašovat nezákonný obsah a pověřené osoby budou nahlášení kontrolovat. Zásadní je, kdo bude vyřizovat případné stížnosti proti rozhodnutím pověřených osob. Tím by se měli zabývat tzv. „koordinátoři digitálních služeb členského státu“, které na základě předem daných pravidel vybere členský stát. Koordinátoři tak budou v podstatě odvolacím orgánem, který rozhodne, jestli byl daný zásah v souladu s právem.

Dalším opatřením bude povinnost sociál­ních sítí provádět jednou ročně posouzení, vyhodnocení a následné snižování rizik v souvislosti s dezinformacemi, manipulacemi voleb, násilím a hrozbami pro nezletilé. Tato opatření budou podléhat nezávislým auditům. Pokud provozovatelé sociálních sítí nebudou dodržovat pravidla, budou moci být pokutováni až šesti procenty z jejich celosvětového obratu. Toto pravidlo ­ovšem opět vyvolává i důvodné obavy. Pokud totiž sociální síť na základě auditu stanoví striktní pravidla, umožní se tím ovlivňování obsahu.

Vše výše zmíněné znamená jedno: je klíčové, kdo bude vykonávat dohled nad zákonností příspěvků, kdo bude odvolacím orgánem a také nezávislým auditorem. Obsazování těchto pozic musí být transparentní. Lidé vykonávající tyto pravomoci by měli být nestranní a nezávislí, podobně jako soudci. Velká pozornost by měla být věnována jejich odbornosti. A to nejdůležitější nakonec – instituce zajišťující výkon zmíněných pozic nesmějí být vybírány pouze z jedné strany názorového spektra, což se bohužel často stává i na úrovni Evropské unie. Namístě je tak velká opatrnost.

Závěrem

Svět sociálních sítí čekají velké změny. Je více než jisté, že doba, kdy nenesly žádnou odpovědnost za svůj obsah, končí.

Zabývat se problematikou svévolných zásahů sítě do svobody projevu je zásadní. Existuje riziko, že větší množství právně vymahatelných pravidel povede k většímu omezení a ovlivňování obsahu na sociálních sítích. V České republice, ale i v celé Evropské unii tak bude klíčové zajistit nezávislost důvěryhodných oznamovatelů, koordinátorů digitálních služeb či auditorů, kteří budou mít rozhodující vliv na to, který obsah bude blokován. Důležité je také zajištění efektivního a rychlého přezkumu zásahů do obsahu.

Sociálních sítí se ale netýká jen debata o svobodě projevu, stále častěji jsou skloňovány i souvislosti s bezpečnostní problematikou. Příkladem mohou být aktuální snahy o regulaci TikToku, které se už v několika případech přetavily do konkrétních právně závazných opatření. Častý je třeba jeho zákaz na služebních zařízeních státních zaměstnanců. V Indii již byl zakázán úplně, Spojené státy ji mohou brzy následovat. Podle mnohých totiž aplikace čínského původu může pro její uživatele představovat bezpečnostní riziko kvůli shromažďování osobních údajů.

To vše nasvědčuje tomu, že veřejná debata o sociálních sítích nekončí, ale teprve začíná.


[1]    https://psyarxiv.com/ay9q5

[2]    https://www.washingtonpost.com/politics/2022/04/12/now-warning-about-hunter-biden-laptop-disinfo-guy-who-leaked-it/

[3]    https://echo24.cz/a/SNrem/necenzurovana-socialni-sit-parler-je-offline-o-moznost-na-ni-psat-prislo-10-milionu-lidi

[4]    https://www.reuters.com/legal/litigation/us-meta-spar-over-date-antitrust-trial-2022-02-23/

[5]    https://journals.muni.cz/cpvp/article/view/5901

[6]    https://pravo21.cz/pravo/sexisticka-reklama-pod-drobnohledem-nejvyssiho-spravniho-soudu-jde-o-spolecensky-prelomovy-rozsudek

[7]    https://www.forum24.cz/soud-vymeril-cermakovi-za-podporu-terorismu-a-vyzvy-k-nasili-pet-a-pul-let-vezeni/

[8]    https://eur-lex.europa.eu/legal-content/CS/TXT/?uri=CELEX:52020PC0842

[9]    https://archiv.hn.cz/c1-67061210-eu-se-dohodla-na-pravidlech-prisnejsi-regulace-obsahu-na-socialnich-sitich

(Tiskem vyšlo v KONTEXTECH 2/2023)

Jan Hroudný

Jan Hroudný (1998)

analytik Pravého břehu – Institutu Petra Fialy

archiv textů autora
Michal Chládek

Michal Chládek (1995)

advokátní koncipient, analytik Pravého břehu – Institutu Petra Fialy

archiv textů autora

Mohlo by Vás také zajímat

Uljanov, nebo Lenin?

V dubnu uplynulo sto padesát let od narození Vladimíra Iljiče Lenina, ikony komunismu, notoricky známého symbolu ruské revoluce. Všichni známe jeho…

Kateřina Hloušková

Dýchavičné fungování mechanismu veřejné moci

Do naší rubriky 'Co s českou politikou' tentokrát přispěl profesor Balík. V zajímavé analýze popisuje (ne)funkčnost veřejné správy a podchycuje některé dlouhodobé systémové problémy naší zemi.

Stanislav Balík

Donald Trump – žák Mistra Suna?

Armand Laferrère přináší originální výklad politiky amerického prezidenta Trumpa a nalézá v ní racionalitu, která většině pozorovatelů uniká.

Armand Laferrère

Konzervativci a liberálně-konzervativní pravice

Liberalismus a konzervatismus byly vždy soupeřící doktríny. Nástup totalitních ideologií a socialismu je vehnal do aliance. Z té vzešel liberálně-konzervativní konsenzus, na kterém…

Andrej Duhan