Vliv dezinformátorů na českou společnost
Selhávají mainstreamová média, komunitní sítě, nebo jednotliví politici?

Šíření záměrně nepravdivých informací s cílem ovlivnit veřejné mínění nebo zakrýt pravdu má značně dlouhou historii, která nás může zavést až do starověkého Říma. V dobách občanské války proti sobě stáli Octavianus, adoptivní syn zavražděného Julia Caesara, a vojenský velitel Marcus Antonius, přičemž Octavianus si byl dobře vědom toho, že pokud chce nejen vyhrát válku, ale být i úspěšným vládcem, tak mu nebude stačit pouze vojenský triumf, potřebovat bude i podporu veřejnosti. Jak takové podpory nejsnáze dosáhnout? Poměrně jednoduše – skrze sérii falešných zpráv byl Marcus Antonius vykreslen jako člověk, který nerespektuje tradiční římské hodnoty, jimiž jsou věrnost a respekt, a který také velmi rád holduje alkoholu, kvůli čemuž není schopen zastávat jakýkoliv úřad. Své „poselství“ nechal Octavianus šířit prostřednictvím poezie a krátkých, avšak velmi cílených sloganů vyražených na mincích. Občanskou válku tak nakonec Marcus Antonius prohrává vojensky, ale i jako osobnost v očích veřejnosti.

Jednání s účelem ovlivnit a zmanipulovat příjemce informací přetrvávají dodnes, přičemž mezinárodně uznávaným výrazem pro takové konání se stal termín dezinformace. Technologický pokrok současné doby navíc zajišťuje, že jakoukoliv informaci lze velmi snadno, levně a rychle zprostředkovat skrz média nebo internet širokým masám lidí po celém světě. Nebezpečí dnešních dezinformací však netkví v tom, že by svým obsahem podkopávaly autoritu konkrétního člověka, ale především poškozují obecně uznávaný výklad reality a často je jejich cílem znevěrohodnění politického systému určité země jako celku.

S aktivitou dezinformátorů se Česká republika setkává takřka dennodenně, přičemž jejich činnost a agresivní narativ jsou nejen vidět a slyšet, ale i silně rezonují společností, kde si získávají nejednoho příznivce. Dezinformace a jejich protagonisté tak představují pro náš demokratický systém významné riziko, a je tedy nezbytné se těmto vlivům bránit. Má však Česká republika a její instituce možnost efektivně této hrozbě čelit? Kdo dodává dezinformátorům tolik potřebný kredit, který jim umožňuje mobilizovat nemalé množství sympatizantů? Jsou na vině mainstreamová média, komunitní sítě, nebo politici? Boj s dezinformátory rozhodně není a nebude snadným úkolem, přesto musíme tuto výzvu přijmout a reagovat na ni takovým způsobem, který bude účinný a zároveň nepřekročí principy České republiky jako demokratického právního státu.

Dezinformační scéna v České republice

V průběhu září a října 2022 jsme byli svědky tří poměrně výrazných demonstrací odehrávajících se na Václavském náměstí, jichž se podle odhadů zúčastnilo 70 až 100 tisíc lidí. Společným jmenovatelem nespokojenosti byl zejména odpor proti současné vládě České republiky a nesouhlas s pomocí Ukrajině a jejím obyvatelům. Nechyběly samozřejmě ani požadavky, aby byl uplatňován vstřícný přístup k Rusku. Projevy tamních řečníků tak vycházely především z aktuálního společenského napětí, které vytvářela energetická krize a přístup k politicky ožehavým tématům. S obsahem, který předávají řečníci svému publiku, nemusíme sice souhlasit, ale i práva a svobody těchto osob musejí být respektována. Každý má právo pokojně se shromažďovat, přičemž výkon tohoto práva slouží k využívání svobody projevu a dalších ústavních práv a svobod, k výměně informací a názorů a k účasti na řešení veřejných a jiných společných záležitostí vyjádřením postojů a stanovisek.

Zpozornět však musíme v okamžiku, kdy slova účastníků překračují pomyslnou červenou linii toho, co považujeme za pokojné shromáždění. Na podzimních demonstracích se běžně užíval narativ označující současnou vládu České republiky za fašistickou a totalitní. Zároveň padaly výzvy nejen k její výměně, ale i ke změně samotného politického systému, která by měla být doprovázena vystoupením z EU a NATO. Lidem je tak záměrně a cíleně podsouváno, že žijí v systému, který je pro ně nepřítelem, a pokud se vyzývá ke změně tohoto systému, může dojít i k proměně dosud rétoricky zaměřených shromáždění až v činy, které jsou v rozporu se zákony této země. Nespokojenost a strach ve společnosti přitom vytvářejí ideální prostředí, ve kterém se dezinformační scéně nebývale daří.

Osoby záměrně ovlivňující veřejné mínění mají samozřejmě i své vlastní motivy. Obecně můžeme identifikovat tři konkrétní pohnutky, případně jejich kombinaci, z nichž se jako nejzřejmější může jevit snaha o dosažení politických cílů. Dle mého názoru jsou ale extrémní myšlenky, které dezinformátoři prezentují, bez jakéhokoliv potenciálu oslovit širší veřejnost, což limituje i jejich možné politické zisky. Motivací může být i získávání reputace, slávy či vlivu ve společnosti. Dezinformátoři se jednoduše mohou cítit žádaní a populární, pokud jejich weby nebo demonstrace navštěvují tisíce lidí. Přesto jsem přesvědčen, že tím dominantním faktorem jsou zisky ekonomické, které mohou vzejít například ze sociálních platforem, na nichž dezin­formátoři prostřednictvím modelu click-bait lákavým, byť často lživým obsahem přitahují nemalé množství internetových uživatelů. Další variantou ale mohou být i přímé výzvy k finanční podpoře. To je zjevné například u Ladislava Vrabela, který až do loňského roku čelil 27 exekucím. Jeho sympatizanti jsou pak k žádostem o podporu poměrně solidární a na různé bankovní účty mu již zaslali přes milion korun.

Zákony a hodnoty proti cílené lži a nenávisti

Dezinformační scéna svou agresivní rétoriku často staví na svobodě projevu, díky které má každý právo vyjadřovat své názory, ať už slovem, písmem, tiskem, obrazem nebo jiným způsobem, jakož i svobodně vyhledávat, přijímat a rozšiřovat ideje a informace. V tomto ohledu tak může jakýkoliv pokus čelit lživým manipulátorům připomínat boj s větrnými mlýny. Realita je ale taková, že svobodu projevu a právo šířit informace lze omezit zákonem, jde-li v demokratické společnosti o opatření nezbytné pro ochranu práv a svobod druhých, bezpečnost státu, veřejnou bezpečnost nebo ochranu veřejného zdraví a mravnosti. Pokud by tak nějaká osoba například veřejně schvalovala či podporovala útok Ruské federace na Ukrajinu, mohla by nést i trestněprávní odpovědnost za schvalování trestného činu podle trestního zákoníku, případně za trestný čin popírání, zpochybňování, schvalování a ospravedlňování genocidia.

Odvětví trestního práva by však mělo i nadále zůstat až tím nejzazším prostředkem ochrany společnosti. V České republice samozřejmě není protiprávní neříkat pravdu. Samotný termín dezinformace ostatně ani není pojmem právně definovaným. Člověk sdílející nepravdivé informace nemusí mít vždy nějaký hlubší úmysl, může se jednat pouze o jeho vlastní nevědomost. Když je však šířením dezinformací sledován cíl, jenž je možné identifikovat pod konkrétní skutkovou podstatou trestního zákoníku, může existovat silný veřejný zájem na ochraně společnosti. Zásadní roli v boji s dezinformátory tak dnes sehrávají orgány činné v trestním řízení, jejichž prostřednictvím stát realizuje svůj zájem na uplatnění trestní odpovědnosti vůči pachatelům trestných činů. Policejní prezident Martin Vondrášek upozornil, že v důsledku pandemie nemoci covid-19 a války na Ukrajině sice došlo k nárůstu předsudečných trestných činů, které jsou rizikem pro demokratický systém a jeho hodnoty, ale také ujistil, že policie bude v jejich potírání opravdu důsledná.

Soudce kladenského soudu Vít Sochovský vyslal důležitý signál rozsudkem z října 2022. Jeho vynesením totiž došlo v České republice k prvnímu udělení nepodmíněného trestu odnětí svobody za verbální delikt spojený s válkou na Ukrajině, kterého se dopustili veřejně známí dezinformátoři Patrik Tušl a Tomáš Čermák. Tito muži čelili obžalobě z přečinu hanobení národa a podněcování k nenávisti, jelikož ve svém společném videu umístěném na sociální sítě dehonestovali Ukrajince a své posluchače zároveň vybízeli, aby se k nim chovali nenávistně. Svým počínáním sledovali jasný záměr, přičemž si museli být dobře vědomi toho, co jejich jednání může způsobit v kombinaci s nemalým dosahem na internetu. Oba však podle soudu jednali pravděpodobně z rozdílných pohnutek. Čermákovi šlo převážně o rostoucí popularitu, která s sebou nesla určité finanční příjmy z darů od jeho podporovatelů, zatímco Tušl byl o obsahu videa pevně přesvědčen. Soudce Sochovský po vynesení verdiktu odsouzeným vysvětloval, proč jsou vinni, přičemž zdůraznil hodnoty, které Česká republika zastává a bude zastávat i nadále.

Faktory poskytující manipulátorům kredit

Dezinformace mají na českou společnost bezesporu významný vliv, ale aby názory manipulátorů opravdu rezonovaly společností a získaly si přízeň desetitisícových davů, musejí svou formou posluchače natolik přesvědčit o věrohodnosti jejich šiřitelů, že se stanou jejich sympatizanty.

V reportážích televizního vysílání jsme během podzimních měsíců mohli zaznamenat poměrně vyostřenou atmosféru kolem událostí odehrávajících se na Václavském náměstí. Dosah tradičních informačních kanálů je přitom obrovský, tudíž tamní dění mohly z pohodlí domova sledovat miliony diváků. Medializací protivládních demonstrací tak jejich organizátoři získali významný dosah, díky němuž mohli svými názory oslovit i širokou veřejnost skrze televizní obrazovky. Prostřednictvím mainstrea­mových médií navíc získali velmi cenný kredit, protože z téměř neznámých lidí se během několika hodin staly osoby, jejichž jména a počiny mohl zaznamenat kdokoliv po celé České republice. Pocit vlivu a popularity určitého narativu může samozřejmě způsobit, že se veřejně začnou projevovat i další lidé s podobnými, někdy až extremistickými názory. Pokud by však byl v jakékoliv svobodné zemi přístup k objektivnímu zpravodajství jednostranně omezen, a to i ve snaze cíleně umlčet dezinformační scénu, mohlo by dojít k výraznému poškození demokratických hodnot a principů, které mají nezávislá média chránit.

Prostřednictvím sociálních sítí a diskusních fór se běžně sdružují komunity nespokojených lidí, kteří nejsou přesvědčeni o vhodnosti současného politického směřování České republiky. Nezřídka mezi sebou sdílejí falešné zprávy a odkazy na antisystémové dezinformační weby, které záměrně manipulují a klamou obsahem, přestože jsou svými autory vydávány za pravdivé. Tímto způsobem dochází k cílenému podkopávání důvěry ve standardní informační zdroje, jelikož část veřejnosti oslovuje kromě zpráv z mainstreamových médií také několik alternativních výkladů „reality“. Identifikovat skutečnost a pravdu nemusí být pro tyto osoby vždy snadné, protože i falešné zprávy mohou zčásti pracovat s lehce ověřitelnými fakty, čímž působí značně věrohodně. Podstatnou část kredibility přitom sdíleným dezinformacím přidávají ti, co je komentují. Čím více uživatelů se na obsahu zprávy otevřeně shodne, tím působí autentičtěji. Často bývá diskuse navíc přiživována i skrze tzv. loutkové účty, kterých mohou být sice desítky, ale jsou mnohdy ovládány pouze jedním člověkem. Komunitní sítě však na rozdíl od main­streamových médií poskytují dezinformátorům ne­omezený prostor k šíření jejich myšlenek, ačkoliv je jejich dosah výrazně menší. Dle mého názoru je stěží představitelné, že by došlo k omezení přístupu na samotné sociální sítě. Dočasné či trvalé zablokování sdílených dezinformačních webů však považuji za variantu poměrně přijatelnou. Nelze je totiž vůbec vnímat jako nezávislé a objektivní médium.

Neuvážlivá politická vyjádření

Nezřídka můžeme být svědky toho, že i politici na celostátní úrovni pronesou značně kontroverzní vyjádření, které následně rezonuje napříč celou Českou republikou. Jako jeden z aktuálnějších příkladů lze uvést tvrzení Andreje Babiše, který případné zvolení Petra Pavla prezidentem označil za nástup období nové totality, protože by tím dle něj měla současná vláda premiéra ­Fialy svého zástupce i na Pražském hradě. Dezin­formační scéna přitom musela při slovech pana Babiše získat nebývale cenný kredit, jelikož právě na podzimních protivládních demonstracích byla současná vláda České republiky také označována slovem totalitní.

Pokud začnou extrémní až extremistické názory legitimizovat svými neuváženými vyjádřeními jedni z nejvlivnějších politiků této země, tak tím z mého pohledu jednoznačně posilují obavy a strach lidí, jimž je manipulátory celé měsíce podsouváno, že je politický systém vůči nim nepřátelský a měli by uvažovat o jeho změně.

Česká republika je svobodný a demokratický stát založený na úctě k lidským právům a na zásadách občanské společnosti, přičemž politická rozhodnutí této země vycházejí z vůle většiny vyjádřené svobodným hlasováním. Pokud však někdo manipulací tyto principy záměrně ohrožuje, nebo dokonce vybízí k nedemokratické změně systému, musíme na to adekvátně reagovat. Každá reakce musí být přiměřená. Bohumil Repík, jediný československý a první slovenský soudce u Evropského soudu pro lidská práva, správně poznamenal, že „největší nebezpečí pro demokracii představuje přehnaná reakce na její ohrožení“. Záměrné šíření dezinformací je tak sice morálně nepřijatelným chováním, ale pokud konkrétní činy nenaplní některou skutkovou podstatu v trestním zákoníku, není je možné ani trestat. Vůlí zákonodárců by samozřejmě bylo možné zákony zpřísnit. Jsem však přesvědčen, že by takový krok byl kontraproduktivní. Současnou legislativní úpravu považuji za dostatečnou. Řešení této problematiky není ani v omezování nezávislých a objektivních mainstreamových médií či přístupu na sociální sítě, jelikož bychom tím sami nerespektovali zásady, které chceme bránit. Minimálně sebereflexí by měly projít některé politické osobnosti, které neuváženými výroky vůči svým oponentům nezřídka působí trochu jako nová verze rétora, který sice nevyužívá poe­zie, ale vkládá například kontroverzní příspěvky na sociální sítě, čímž kredibilitu dezinformační scény často a neúměrně zvyšuje.

Důležitou roli ve střetu s nečestným jednáním by mohla sehrát osvěta v podobě vzdělávání v mediální gramotnosti, aby lidé sami dokázali o něco lépe rozlišovat mezi nepravdou a skutečností. Již přes dva tisíce let se ale lidstvo nedokázalo s působením manipulativní scény zcela efektivně vypořádat a zdá se, že dezinformace budou náš svět ovlivňovat i nadále. Přesto jim každá slušná společnost musí čelit, protože když umožníme lži, aby zastínila pravdu, tak opustíme naše hodnoty, které vždy stojí za to hájit.

BBC. A brief history of fake news. BBC Bitesize. Dostupné on­line z: https://www.bbc.co.uk/bitesize/articles/zwcgn9q

Boubínová, Markéta. Nová totalita, válka a mír. Babiš v Benešově pokračoval v černých vizích, odpůrci ho vypískali. Deník N, 20. ledna 2023. Dostupné online z: https://denikn.cz/1060201/nova totalita-valka-a-mir-babis-v-benesove-pokracoval-v-cernych-vizich-odpurci-ho-vypiskali/

Cakl, Ondřej. Dezinformace, fake-news, bulvární zpráva. Transparency International, 4. listopadu 2019. Dostupné online z: https://www.transparency.cz/dezinformace-fake-news-bulvarni zprava/?fbclid=IwAR3Kd3Mwyv8FO81uwGr-uRb5SXX7BMhYFQkuadNRik6A1mEcyC4jkRWXVCI

Colomina, Carme; Margalef, Héctor Sánchez a Richard Youngs. The impact of disinformation on democratic processes and human rights in the world. European Parliament, duben 2021. Dostupné online z: https://www.europarl.europa.eu/RegData/etudes/STUD/2021/653635/EXPO_STU(2021)653635_EN. pdf

Golis, Ondřej. Všechny fake news nelze odhalit, mají faktický základ a působí věrohodně, varuje odborník. iRozhlas, 2. prosince 2016. Dostupné online z: https://www.irozhlas.cz/zpravy domov/vsechny-fake-news-nelze-odhalit-maji-fakticky-zaklad-a-pusobi-verohodne-varuje-odbornik- _201612020555_ogolis

Horák, Jan. První verdikt. Zablokování dezinfo webů kvůli ruské invazi bylo v pořádku, řekl soud. Aktuálně.cz, 21. července 2022. Dostupné online z: https://zpravy.aktualne.cz/domaci/prvni-verdikt vypnuti-dezinfo-webu-kvuli-ruske-invazi-bylo-v/r~9bfdeffc081911ed93abac1f6b220ee8/

Kopecký, Josef. Demisi, demisi, volali demonstranti. Převezmeme tuto zemi, vyhlásil …. iDnes.cz, 28. října 2022. Dostupné online z: https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/demonstrace-nenasilna revoluce-cesko-na-1-miste-pozadavek-odvolani-vlady.A221028_063433_domaci_kop

Merriam-Webster. Disinformation. Dostupné online z: https://www.merriam-webster.com/dictionary/disinformation

Ministerstvo vnitra České republiky. Definice dezinformací a propagandy. Dostupné online z: https://www.mvcr.cz/chh/clanek/definice-dezinformaci-a-propagandy.aspx?fbclid=IwAR1ZwdoO VjWmHAMYLz51NGyiHa0ttHCMMSYpjGjxgNciSHjFp0Yl8x_cwo

Pika, Tomáš. Kam až sahá svoboda slova? „Hrana je zákon a jeho výklad,“ vysvětluje odborník Bartoň. iRozhlas, 19. dubna 2022. Dostupné online z: https://www.irozhlas.cz/zpravy-domov/svoboda-slova hranice-projev-socialni-site-realita_2204190700_pik

Pika, Tomáš. Hanobení národa či podněcování k nenávisti. Za co soud poslal Tušla s Čermákem za mříže? iRozhlas, 3. prosince 2022. Dostupné online z: https://www.irozhlas.cz/zpravy-domov/patrik tusl-tomas-cermak-soud-kladno-rozsudek-vezeni-dokument_2212030500_pik#dokument

Státní zastupitelství. Definice trestního řízení. Dostupné online z: https://verejnazaloba.cz/vice-o sz/vse-podstatne-o-trestnim-rizeni/co-je-to-trestni-rizeni/

Stříž, Igor. Informace k možným trestněprávním limitům svobody projevu ve vztahu k situaci na Ukrajině. Nejvyšší státní zastupitelství, 26. února 2022. Dostupné online z: https://verejnazaloba.cz/nsz/informace-k-moznym-trestnepravnim-limitum-svobody-projevu-ve vztahu-k-situaci-na-ukrajine/

Svobodová, Ivana a Ondřej Kundra. „Musíme je vzít za držku“. Respekt, 30. října 2022. Dostupné online z: https://www.respekt.cz/tydenik/2022/44/musime-je-vzit-za-drzku?gift=kgsycakuzz

Štos, Jakub a Radka Wallerová. Trollí farma přímo na ruské ambasádě? Poznatky BIS po vyhoštění špionů. Seznam Zprávy, 28. června 2021. Dostupné online z: https://www.seznamzpravy.cz/clanek/trolli-farma-primo-na-ruske-ambasade-poznatky-bis-po vyhosteni-spionu-168360?

UNHCR. Factsheet 4: Types of Misinformation and Disinformation. Dostupné online z: https://www.unhcr.org/innovation/wp-content/uploads/2022/02/Factsheet-4.pdf

Valášek, Lukáš a Adéla Jelínková. Insolvenční správce zasáhl. Jde po penězích na protivládní demonstrace. Dostupné online z: https://www.seznamzpravy.cz/clanek/domaci-zivot-v-cesku insolvencni-spravce-zasahl-jde-po-penezich-na-protivladni-demonstrace-218644?

Vodafone. Slovník pojmů – fake-news. Dostupné online z: https://www.vodafone.cz/uzitecne odkazy/slovnik-pojmu/fake-news/

(Tiskem vyšlo v KONTEXTECH 3/2023)