Cesta Jordana Petersona k zodpovědnému občanství

V bloku textů představíme čtenářům iniciativu Aliance pro zodpovědné občanství (Alliance for Responsible Citizenship, ARC), jejíž založení ohlásil v létě loňského roku kanadský psycholog a spisovatel Jordan Peterson. Dva Petersonovy příspěvky, kratší text, jímž oznámil založení ARC, a přednášku, kterou pronesl na závěr první konference této iniciativy, doplňujeme rozhovorem s Gudrun Kuglerovou, členkou Poradního sboru ARC. Svolení k publikování nám laskavě poskytlo ústředí ARC v Londýně, s nímž jsme v kontaktu. Další kroky iniciativy, jakož i texty vznikající v jejím okruhu budeme sledovat a příležitostně s nimi seznamovat čtenáře Kontextů.

Svého času býval Jordan Peterson (1962) jen univerzitním profesorem psychologie s úspěšnou klinickou praxí. Kromě studentů, kteří se hrnuli na jeho semináře na Harvardově a později na Torontské univerzitě, a vděčných klientů byl znám spíš jen odborné veřejnosti a hrstce čtenářů svého značně komplikovaného spisu Mapy smyslu: Architektura přesvědčení z roku 1999 (česky Argo, 2023).

Změnilo se to v roce 2016, kdy kanadská vláda (Peterson je Kanaďan) předložila návrh dodatku k zákonu o lidských právech, kterým se mezi skupiny požívající zvláštní ochrany před „nenávistnou propagandou“ zařadili i transsexuálové, přičemž trestně postižitelné potenciálně mohlo být i používání jiných zájmen nebo mluvnického rodu, než si dotyční přejí. Peterson, který dlouhodobě studoval praxi totalitních režimů, to považoval za nepřijatelné omezení svobody slova a snadno zneužitelnou praxi, kdy budou mluvčí nuceni k vyjádřením, jaká vyslovovat nechtějí. Důvody svého nesouhlasu rozebral v sérii videí zveřejněných na YouTube, v nichž předloženou legislativu zasadil do obecnější kritiky politické korektnosti a politiky identity. Zbytek, chtělo by se říct, je historie: z profesora se stala globální intelektuální celebrita.

Petersonův vzestup úzce souvisí se sociálními médii a zvlášť s fenoménem podcastů. Ve světě, kde politici běžně dostávají k vyjádření dvacet vteřin, než televizní zprávy pokračují nejnovějším skandálem ze světa šoubyznysu a skončí několika záběry roztomilého zvířátka, umožňoval tento zbrusu nový formát rozhovory s nejrůznějšími osobnostmi, v nichž bylo na rozvážnou diskusi tolik času, kolik si vyžádala. Nezřídka i dvě nebo tři hodiny, ale ukázalo se, že posluchači se najdou. Statisíce posluchačů. Erudice, otevřenost a v neposlední řadě odvaha jít proti proudu lidi zkrátka bavily.

Sám Peterson svému publiku rozhodně nenadbíhal: v roce 2017 si na čtrnáct večerů pronajal divadelní sál v Torontu a proslovil v něm řadu přednášek o psychologickém významu příběhů z biblické knihy Genesis. Měl vyprodáno a mnohahodinové záznamy zhlédly miliony lidí po celém světě. Vyjmenovávat všechny jeho „hity“ by bylo zbytečné – rozhovor s Kathy Newmanovou, reportérkou britského Channel 4, z ledna 2018 si na internetu získal „virální“ status a kniha 12 pravidel pro život: Protilátka proti chaosu (česky 2019) se stala globálním bestsellerem; desetitisíce převážně, nikoli však výlučně mladých mužů přísahají, že se díky ní vyškrábali z propasti zoufalství, drogové závislosti a sebevražedných myšlenek. Momentálně Peterson křižuje Amerikou a na přednáškovém turné propaguje novou knihu My, kdo zápasíme s Bohem, která má vyjít letos v listopadu.

Někdy kolem roku 2018 se na internetu vytvořila skupina nonkonformních myslitelů, která dostala poloironický název Intelektuální temná síť (Intellectual Dark Web). Spojoval je hlavně odpor k politické korektnosti, politice identity a kultuře rušení v prostředí amerických univerzit a sdělovacích prostředků. Vedle Petersona k ní patřili Ben Shapiro (jediný otevřený konzervativec), propagátor ateismu Sam Harris, hostitelé podcastů Joe Rogan a Dave Rubin, několik nonkonformních akademiků a částečně i Douglas Murray. Skupina někdy bývá přirovnávána k neokonzervativnímu hnutí poloviny dvacátého století, ale jednotlivé osobnosti spíš než politický program pojil vzájemný respekt a zájem o otevřený dialog, který v „nevirtuálním“ světě narážel na stále větší překážky. Nakolik o to její členové vůbec stáli, překročit hranice internetového ghetta se jim nepodařilo a praktický účinek měly jejich vytříbené diskuse jen minimální.

Jako pokus něco na tom změnit lze chápat vznik Aliance pro zodpovědné občanství (Alliance for Responsible Citizenship, ARC), nové iniciativy, jejíž založení ohlásil Peterson v červnu 2023 a jejíž první konference se konala na přelomu října a listopadu loňského roku v Londýně. Zúčastnilo se jí přes tisíc delegátů ze 71 zemí a zaznělo na ní mnoho přednášek prominentních osobností. Historik Niall Ferguson mluvil o politizaci vzdělávacího systému a americký katolický biskup Robert Barron o podstatě svobody. Panelové diskuse o současném stavu západní společnosti se zúčastnila kritička islámu Ayaan Hirsi Aliová nebo bývalý australský vicepremiér John Anderson. Hodně pozornosti bylo věnováno kvazináboženskému kultu ekologie; k výrazným řečníkům patřili Bjørn Lomborg a Michael Shellenberger, jejichž knihy znají i čeští čtenáři. Na přetřes přišla i témata, jako je závislost na chytrých telefonech a čínský monopol na výrobu baterií. Konstantin Kissin pobavil delegáty dokonalou parodií Grety Thunbergové v proslovu „Jak se opovažujete!“. Relativně menší ohlas měly výlučně politické projevy, jaké přednesli krátce předtím odvolaný předseda americké Sněmovny reprezentantů Kevin McCarthy nebo kandidát na prezidenta Vivek Ramaswamy.

Už z tohoto nesouvislého přehledu je vidět, že není snadné říct, čím vlastně ARC chce být. Jeden australský novinář označil londýnskou konferenci za „globální setkání, jehož cílem je zastavit úpadek západní kultury a vypracovat strategii transformace, obnovy a znovunalezení“. Snad, ale ze všeho nejvíc se zdá být platformou, kterou lidé pociťující odpovědnost za dnešní svět mohou naplnit tím, co považují za naléhavé.

Nevím, jak to mají ostatní, ale osobně při čtení – a nyní i při překládání – Petersonových textů často osciluji mezi nadšením, že říká přesně to, co je třeba říct a co sám ve svém životě intenzivně zakouším, a podezřením, jestli to nakonec nejsou spíš… budiž mi odpuštěno… vznešeně formulované banality. Ale snad by se na mě Peterson ani tolik nezlobil, koneckonců netvrdí, že objevil Ameriku, jen připomíná, co jsme stovky a tisíce let věděli a dnes na to zapomínáme. Bude zajímavé sledovat, jak se mu to připomínání bude dařit: další konference ARC je plánována na únor příštího roku.

(Tiskem vyšlo v KONTEXTECH 2/2024)