Rudá planeta
Ruská avantgarda a bolševická revoluce
František Mikš
KULTURA / Výtvarné umění
Rozsáhlá práce holandského slavisty a historika umění Sjenga Scheijena Avantgardisté s podtitulem Ruská revoluce v umění 1917—1935 (Host, 2023) je zajímavou a čtivě napsanou knihou o vzestupu a pádu výtvarné avantgardy v revolučním Rusku. Při jejím čtení si nejen můžeme zkorigovat některé mylné představy, které o tomto období máme, ale především si znovu uvědomíme, jak šílenou a krutou zemí Rusko je. Mohli bychom ji číst jako úsměvný záznam bláznivých skečí z nějakého absurdního divadla, kdyby ovšem v pozadí nebylo slyšet praskání drcených lebek a lidé nepřipomínali bezmocné červy v plechovce, jak to vyjádřil ruský spisovatel Nikolaj Chardžijev.[1] Přestože se avantgardisté v revolučním státě neudrželi na politickém výsluní dlouho, jejich střetávání s bolševickou mocí představuje jednu z nejzajímavějších kapitol dějin moderního umění.
„Také umění má svoji ‚ruskou otázku‘.“
František Nečásek v předmluvě ke spisům A. A. Ždanova O umění [2]
Jedním ze silných obrazů, jež v té době vznikly, je plátno Konstantina Juona Nová planeta z roku 1921 (obr. 1), které umělec vytvořil při práci na oponě pro moskevský Bolšoj těatr. Jeho námět se zdál být pro oponu významného divadla nevhodný, a tak Juon podle svých skic alespoň namaloval obraz. Sovětská umělecká kritika zprvu plátno interpretovala pozitivně jako monumentální zobrazení zrodu nové země, podobně jako vznik nové planety. Při zpětném pohledu o pár let později se však začalo zdát, že jde spíše o obraz nesmírné lidské tragédie, kterou Říjnová revoluce uvedla do chodu. Revoluce jako hrozivá a strašlivá síla, která činí lidi bezmocnými jako při kosmickém kataklyzmatu (dnes by mohli plátno používat při své agitaci klimatičtí alarmisté). Přesto Juonova znepokojivá malba není příliš známá, nejspíš proto, že ji Treťjakovská galerie, kde se nachází, příliš nepropaguje. Například v obsáhlém katalogu moderních děl této instituce z roku 2006, nazvaném Treťjakovská galerie: Od avantgardy k postmoderně, Juonův obraz nenajdete. Zato realistických pláten zobrazujících Lenina a Stalina je tam paradoxně hned několik.[3]
Pokračování tohoto textu je dostupné v tištěném vydání časopisu Kontexty 1/2024.
Poznámky
[1] Scheijen, Sjeng: Avantgardisté. Ruská revoluce v umění 1917—1935 (2023), Host: Brno, s. 506.
[2] Ždanov, A. A.: O umění (1950), Orbis: Praha, s. 7.
[3] Treťjakovskaja galereja: ot avangarda do postmoděrnizma. Mastěra XX veka (2006), Gos. Treťjakovskaja galereja: Moskva.
(Tiskem vyšlo v KONTEXTECH 1/2024)
