Dva Benové a jejich recept, jak uzdravit americkou společnost

Známý americký komentátor Ben Shapiro si na samotném začátku své knihy The Right Side of History pokládá dvě otázky. První je „Proč se máme tak dobře?“ a druhá „Proč si to kazíme?“. Velmi podobně začíná svou knihu Them: Why We Hate Each Other and How To Heal i další Ben – americký senátor Ben Sasse. Oba autoři analyzují příčiny rozkolu v současné americké společnosti a nabízejí dvě koncepce, jak ji opět sjednotit. V čem se jejich přístupy liší a jaké poučení si z jejich knih můžeme vzít?

Konzervatismus není jen pro starý

Ben Shapiro i Ben Sasse jsou na americké politické scéně známí a aktivní hráči, i když každý jinak. Oba za sebou také – i přes svůj nízký věk – mají úctyhodné kariéry.

Ben Shapiro (36) je jeden z nejznámějších konzervativních komentátorů v USA. Komentáře píše od svých sedmnácti, od roku 2004 do roku 2019 stihl napsat deset knih. Vystudoval práva na Harvardu, v letech 2012–2016 působil jako editor v Breitbart News, odkud po rozepři odešel a se svým obchodním partnerem Jeremym Boeringem založil internetový deník The Daily Wire, který sice sídlí v levicovém Los Angeles, ale netají se svou výrazně pravicovou orientací. Shapiro tu každý den natáčí několikahodinovou Ben Shapiro Show, jeden z nejúspěšnějších politických podcastů, v němž každodenně komentuje politické a kulturní dění. Otevřeně se hlásí k ortodoxnímu judaismu, v roce 2016 na něj podle statistik cílilo největší množství internetových antisemitských komentářů. Shapiro často vystupuje na univerzitách, kde se proti němu organizují protesty. Z obou důvodů využívá permanentní policejní ochranu.

Ben Sasse (47) patří mezi nejmladší republikánské senátory. Narodil se v roce 1972, získal doktorský titul z historie na Yaleově univerzitě a následně učil na Texaské univerzitě. Ve svých 37 letech se stal rektorem Midlandské univerzity, jedním z nejmladších rektorů v historii USA, a téměř krachující školu dokázal vrátit mezi úspěšné. V roce 2014 byl zvolen senátorem za Nebrasku.

Podle záznamů z hlasování patří mezi vůbec nejkonzervativnější senátory: vystupuje například proti potratům (podobně jako Ben Shapiro), patří mezi výrazné zastánce držení zbraní, bojuje proti byrokracii a pozornost si získal i razantní kritikou vulgárního chování prezidenta Donalda Trumpa.

Subverzivní vzdělání

Za hlavní impulz k napsání knihy The Right Side of History Shapiro považuje prezidentské volby v roce 2016. Znepokojivá míra nenávisti ve společnosti jej tehdy donutila zamyslet se nad tím, co americkou společnost vlastně drží pohromadě. Mají Američané ještě něco společného? Západní civilizace podle Shapira vychází ze dvou epicenter – Jeruzaléma a Athén. Je založena na pnutí mezi řeckým rozumem a židovskou-křesťanskou náboženskou morálkou.

Z amerických škol se v podstatě vytratilo náboženství a klasická studia. Namísto toho se děti učí, proč je Západ tak špatný. Všechna negativa Západu – rasismus, války nebo ničení životního prostředí – přitom existovaly vždy a všude. Na druhou stranu, všechna pozitiva najdeme výhradně na Západě!

Americká společnost si podle Shapira bude muset brzy položit otázku, jestli vidí Spojené státy jako zemi, která je v jádru zlá a musí být nahrazena něčím jiným, nebo naopak jako zemi, která je postavena na skvělých principech, byť je občané ne vždy dokonale naplňují.

Při analýze rozkolu mezi Američany používají Shapiro i Sasse termín „tribalismus“ (tj. silná identifikace s nějakou skupinou). Tribalismus určuje naši identitu (nebo spíše naše identity, protože každý z nás jich má několik). Sasse s tímto termínem pracuje podrobněji. Základní identity, které určují, jak jsme v životě šťastní, jsou čtyři: rodina, přátelé a komunita, zaměstnání (pocit, že je člověk užitečný a že nějak přispívá společnosti) a nakonec životní filozofie či náboženství. Shapiro i Sasse si ale správně všímají, že právě tyto základní identity v posledních dekádách oslabují, nebo se rovnou vytrácejí.

Shapiro tu vychází z osobních zkušeností. Živí se monitorováním a komentováním politického dění. Jakožto ortodoxní žid však zásadně dodržuje šabat. Den, kdy není na telefonu, internetu, ale pouze s rodinou, je prý vždy ten nejlepší z celého týdne.

Epidemie osamělosti a toxická média

Sasse uvádí, že v devadesátých letech měl každý Američan průměrně 3,5 důvěrných přátel, ale dnes jich má 1,8. A co je ještě horší, 43 % Američanů důvěrná přátelství zcela postrádá. Do těžké situace vstupuje politika, která se z hlediska identity dostává na přední pozice, i když dříve bývala až někde mezi pátou a desátou příčkou. Sasse to označuje jako „pomíchání identit“: to, co bylo kdysi méně důležité a z principu více polarizující (rasa, politické přesvědčení, gender…), se dostává před základní identity, které naopak mají potenciál nás spojovat. Místo tribalismu tu máme anti-tribalismy čili vzestup společenství, která jsou založena na negativní identitě – vůči něčemu se vymezují. Sasse rozhodně netvrdí, že je špatné, když se lidé zajímají o politiku, když však jejich zájem o politické problémy nahrazuje zájmy jiné, které jsou mnohdy důležitější pro naplněný a šťastný život, přicházejí problémy. Jedním z nich je osamělost. Amerika netrpí epidemií nenávisti, ale epidemií osamělosti.

To potvrzuje i Shapiro: „Politika může vytvořit podmínky pro dosažení štěstí, ale nikdy jej nemůže sama dosáhnout.“ Ale jak dodává, někteří (obzvláště levicoví a populističtí) politici bohužel vědí, že lidé chtějí najít štěstí skrze ně, a patřičně toho zneužívají. Problém osamělosti potvrzuje například každoročně rostoucí množství sebevražd. Více lidí zemře na předávkování drogami než v důsledku autonehody. Dlouhodobě klesá porodnost i množství sňatků. A tak by se dalo pokračovat. Někteří za to viní prezidenta Trumpa, jiní ekonomický trh a kapitalismus, který nechává spoustu lidí na holičkách. Shapiro nesouhlasí: „Z filozofického hlediska Západ už ‚jede jen na výpary‘ po několik generací.“ Je potřeba se skrze vzdělání vrátit k hodnotám, které udělaly ze západní civilizace nejlepší místo pro život v historii lidstva.

Sasse se oproti Shapirovi mnohem více soustředí na současný stav médií a jejich konzumaci. Průměrný Američan dnes místo posezení v hospodě s přáteli mnohem častěji sedí doma, sleduje MSNBC nebo Fox News a následně o tom píše rozhořčené příspěvky na sociální sítě. Mediální prostor nese hlavní vinu za rozdělení společnosti. Každý čte „ty své“ názorově zabarvené zprávy, a když vezmeme v úvahu, jakou důležitost dnes většina společnosti přikládá politické identitě, důsledky mohou být katastrofální.

Všechno to přirozeně souvisí s nástupem internetu. Sasse i Shapiro se však shodně domnívají, že je za tím něco víc. Oba zastávají názor, že tradiční média nejsou schopna sebereflexe. Sasse této tezi věnuje celou kapitolu, kde popisuje konkrétní mediální skandály z posledních let, kdy si novináři úplně zbytečně postupně znepřátelili podstatnou část společnosti. To logicky vedlo k tomu, že se dnes lidé obracejí k alternativním zdrojům informací.

Příklad? Seriál I Love Lucy v roce 1951 sledovalo přes 70 % Američanů, u finále seriálu M*A*S*H  v roce 1983 to bylo už jen 54 %. A Super Bowl v roce 2014 zaznamenal rekordní sledovanost pouhých 14 %. Fox News každý večer sleduje 1 % Američanů, MSNBC ještě méně. Mediální sféra se naprosto rozštěpila a novináři ztratili důvěru občanů.

Médiím už totiž vůbec nezáleží na tom, aby informovala pravdivě. Jde jim o to, aby měla co největší sledovanost, protože na tom závisí jejich existence. Sasse zmiňuje první pravidlo byznysu – zákazník má vždycky pravdu. Média nám neříkají, co je nového a zajímavého, říkáme jim to my. Tím, na co nejvíc klikáme, co nejvíc čteme a co nejčastěji sdílíme. A nejvíce sdílené a komentované jsou příspěvky, které znějí agresivně, vulgárně, a tím pádem polarizují společnost.

Začarovaný kruh

Mediální krize mění i to, co čekáme od politiky: program je třeba prosadit na 100 % a opozici zadupat do země. Ben Sasse říká, že je třeba vrátit se k slušné politice, která zůstává střetem ideologií, ale zároveň nezapomíná na kompromis, který zaručuje kontinuitu. Trumpovo agresivní prosazování agendy je logickým pokračováním toho, s čím začal už Obama, ve výsledku ale nebude dlouhodobě efektivní.

Vzdělání i média jsou podle obou Benů součástí začarovaného kruhu, který rozkládá lidská společenství a hodnoty a požírá naši civilizaci zevnitř.

Závěry obou knih jsou proto v mnoha ohledech podobné: naši současnou situaci – politické sektářství a osamělost – zapříčinila postupná eroze tradičních hodnot západní civilizace, ať už ve školách nebo v médiích. Z našich společností se vytrácí nejen hodnoty, ale i zdravý rozum.

Ben Sasse i Ben Shapiro věří, že odpovědí na rozdělenou společnost není více, ale naopak méně politiky. Jediné, co mohou politici dělat, je nesvazovat lidem ruce zbytečnými zákony. Měli by prosazovat politiku a životní styl, které budou posilovat základní identity a pomohou Američanům získat zpět jejich národní povědomí, a tím je opět sjednotit.

Ben Sasse: Them: Why We Hate Each Other – And How to Heal, St. Martin’s Press, 2018, 288 stran

Ben Shapiro: The Right Side of History: How Reason and Moral Purpose Made the West Great, Broadside Books, 2019, 288 stran

(Tiskem vyšlo v KONTEXTECH 1 / 2020)