Nad knihami Patricka Deneena

V časech rostoucí nerovnosti, zrychlujících se změn a zvětšující se deziluze z liberálně-demokratického řádu, který jsme znali několik posledních století, považuji tuto knihu za podnět k zamyšlení. Nesouhlasím s většinou autorových závěrů, ale jeho kniha nabízí přesvědčivé postřehy o ztrátě smyslu a společenství, kterou pociťuje mnoho lidí na Západě a kterou liberální demokracie na vlastní nebezpečí ignorují.^[1]

S těmito slovy doporučil v roce 2018 Barack Obama na svém letním „reading listu“ knihu Why Liberalism Failed. Politics and Culture (česky Proč selhal liberalismus, 2019) politického filozofa Patricka Deneena.^[2] Ten se po vydání tohoto bestselleru stal jednou z hlavních intelektuálních hvězd amerického konzervatismu. Jeho kniha však vzbudila debatu i na levici a s částí jeho závěrů se ztotožňuje poměrně široké názorové spektrum. Jak ale sám Deneen říká, málokdy se ztotožní s jeho závěry v celé jejich šíři, zpravidla je přijmou jen do té míry, do jaké zapadají do jejich vlastního přesvědčení. Při příležitosti letošního vydání Deneenovy nové knihy Regime Change: Toward a Postliberal Future se hodí na názory tohoto provokativního myslitele, který bývá vedle Yorama Hazonyho a dalších občas řazen k tzv. národnímu konzervatismu, podívat podrobněji.^[3]

Deneen na sebe poprvé výrazněji upozornil v roce 2009 svým textem A Republic of Front Porches (Republika předních verand), ve kterém rozebírá sociální význam upuštění od stavění typicky amerických otevřených předních verand na úkor těch uzavřených za domem. Verandy podle něj plnily nenahraditelnou společenskou funkci tím, že vytvářely předěl mezi veřejným a soukromým prostorem. Fungovaly jako ideální místo pro setkávání a krátké diskuze. Odklon od stavění předních verand podle Deneena symbolizuje příklon k ochraně soukromí a klesající interakci s okolím. Vysoká mobilita a fluktuace sousedů oslabila vazby v komunitách a způsobila, že lidé často své sousedy ani nechtějí více poznat.

Veranda byla podle Deneena symbolem toho, že rozdíl mezi veřejným a soukromým není tak zásadní. Naše soukromé jednání má samozřejmě zásadní důsledky pro veřejný život. Deneen zmiňuje cestování do práce na stále větší vzdálenosti, které ve svém důsledku přispěly k ničení životního prostředí. Úbytek vzájemných interakcí podle něj oslabil samosprávy a změnil chápání politiky jako vzdáleného sportovního zápasu, jehož součástí tak úplně nejsme.

Jaké jsou ale praktické důsledky? ­Deneen odkazuje na svého oblíbeného myslitele Tocquevilla, který ve svém monumentálním díle Demokracie v Americe předvídal, že narušení komunitních vazeb a ústup jednotlivců do úzkého okruhu rodiny a přátel povede k posílení moci státu, který bude jedinou institucí schopnou poskytnout jednotlivci oporu a péči: „Protože ve stoletích rovnosti není nikdo povinen poskytovat pomoc svým bližním a protože nikdo nemá právo očekávat od svého bližního velkou podporu, je každý současně nezávislý i slabý […] V tomto krajním případě [občan] obrací přirozeně svůj pohled na onu nesmírnou bytost, která se jediná tyčí uprostřed všeobecného poklesu.“^[4] Ti, kdo chtějí bránit budoucnost americké ústavní republiky, tak podle Deneena mohou začít právě např. péčí o zástavbu, která musí umožnit setkávání se sousedy a vzájemné naslouchání.

Svůj pohled na svět Deneen uceleně shrnul v roce 2018 v již zmíněné knize Proč selhal liberalismus. Jaká je její hlavní teze? Liberalismus selhal, protože uspěl. Jako politická ideologie hluboce ovlivnil naše chápání světa a lidí jako nositelů individuálních práv. Jeho triumf ale naplno odhalil některé nevyhnutelné protiklady v něm obsažené. Deneen přitom odmítá odlišovat klasický a moderní (progresivní) liberalismus. Chápe je jako dvě strany jedné mince, které odlišuje jen rozdílné pojetí pojmu svoboda, jež však v obou případech představuje radikální rozkol s antickým a křesťanským pojetím svobody jako sebekázně. Liberalismus, píše Deneen, při své snaze emancipovat člověka od stávajících vazeb, způsobil krizi kultury. Jeho snaha zabezpečit práva jednotlivců vedla ke vzniku nejrozsáhlejšího státního aparátu v lidských dějinách. Zvýšení ekonomické nerovnosti vytvořilo novou aristokracii, která však už nenese zásadu „noblesse oblige“.

Deneen nešetří ani jednu ze dvou dominantních amerických politických stran: „Přestože konzervativní liberálové tvrdí, že brání nejen volný trh, ale i rodinné hodnoty a federalismus, je jedinou součástí konzervativního programu, který při nedávném politickém vzestupu průběžně a úspěšně uplatňovali, ekonomický liberalismus včetně deregulace, globalizace a ochrany obrovských ekonomických nerovností. A zatímco progresivní liberálové tvrdí, že prosazují společný smysl pro národní dědictví a solidaritu, který by měl snížit růst individualistické ekonomiky a omezit nerovnost v příjmech, byla jedinou částí levicového politického programu, kterou prosadili, osobní a zejména sexuální autonomie.“ (s. 60–61)

Faktem ale je, že Deneen akceptuje výrazné přínosy, ke kterým liberalismus v posledních stoletích dospěl. Považuje jej však za produkt své doby, který se svou představou lidí jako absolutně autonomních jednotlivců v současnosti naráží na veškerá dřívější omezení, a to i ta, která si lidé ukládají dobrovolně. Jeho cílem je však spíše formulování nové politické teorie, byť v tomto ohledu nabízí kniha maximálně její nástin.

Z reakcí na Deneenovu knihu stojí za pozornost zejména komentář Ryszarda Legutka, podle kterého kniha otevírá určité otázky týkající se vztahu liberalismu a demokracie. Deneen totiž naznačuje, že liberalismus svým systémem garantovaných práv jednotlivců a menšin a brzd a protiváh odzbrojil demokracii. Podle Legutka má naopak demokracie s liberalismem mnoho společného a sama o sobě nedokáže lidi dělat méně individualistickými. Představuje spíše způsob vládnutí, a neumí tak produkovat soubor hodnot, které Deneen považuje za nutné. Ty musejí vycházet z jiných zdrojů, které se v různých zemích mohou lišit (Legutko jako Polák zmiňuje např. katolicismus, ze kterého ostatně vychází i Deneen).^[5]

Kniha jinak získala převážně pozitivní ohlasy. Kritici většinou zmiňovali, že se jedná o zajímavou diagnózu, které však chybí řešení (pokud nebereme v potaz vyjádření sympatií k Dreherově Benediktově cestě). V červnu letošního roku tak Patrick Deneen vydal výše zmíněnou novou knihu, ve které své myšlenky dále rozvíjí.

Deneen v ní pokračuje ve své kritice elit a vkládá naději v sílu démos. Vychází z toho, že liberálové jsou obecně těmi, kdo preferují elity – klasičtí proto, že je to podle nich konzervativní, progresivní naopak proto, že jsou podle nich nositelem pokroku. Konzervativci jsou oproti nim těmi, kdo preferují lid jako konzervativní prvek ve společnosti. Vychází přitom z poměrně dlouhé tradice (britského) konzervativního myšlení, která se nejvíc projevila u toryovského premiéra Benjamina Disraeliho a jeho představy jednoho národa. Ten měla vytvořit stará britská aristokracie a nově nastupující dělnická třída. Na základě této ideje došlo mj. k zavedení různých sociálních opatření a k rozšiřování volebního práva.

Podle mého názoru je však tento závěr do určité míry zjednodušující, přičemž lze souhlasit s výše citovanými námitkami R. Legutka. V současnosti je pravděpodobně možné říct, že „lid“ zastává v západním světě konzervativnější názory než „elity“ a že se také objevují výbuchy nespokojenosti s fungováním systému (brexit, zvolení Trumpa prezidentem apod.). Lze z toho ale vyvozovat tak zásadní závěry? Trump ostatně na počet hlasů prezidentské volby dvakrát prohrál. Pokud voličům tak zásadně vadí liberální systém, proč jej sami nezmění u volebních uren?

Deneen se však ve své nové knize kromě teoretických otázek zabývá i tím, jak má být liberální režim změněn. Některé jeho nápady jsou poměrně radikální, ale za změnu režimu bych je asi nepovažoval. Navrhuje např. zvýšení počtu členů Kongresu na tisíc nebo zavedení povinné vojenské služby. Jak by však tyto kroky pomohly naplnit jím vytyčené cíle, není zcela jasné. Kniha Regime Change tak víc než cokoliv jiného ukazuje, že Deneen je spíše filozofem a teoretikem než policy makerem. To je ostatně vidět i na tom, že teoretičtěji zaměřená kniha Proč selhal liberalismus získala od čtenářů vyšší hodnocení než Regime Change (a soudě dle množství recenzí měla i daleko větší dosah).

Patricka Deneena se každopádně vyplatí nadále sledovat, už pro jeho komplexní přemýšlení o dnešních problémech. Zároveň se zdá, že jeho myšlenky padají na úrodnou půdu. Pozitivní ohlas sklidil u některých republikánských senátorů, jako je např. J. D. Vance (sám autor bestselleru Americká elegie). To, po čem ostatně Deneen volá, je vytvoření nové konzervativní elity. Tím, kdo podle něj intuitivně vycítil nespokojenost lidí s liberálním systémem, byl v USA prozatím „hluboce pomýlený narcista“ Donald Trump. Vzhledem k tomu, že s největší pravděpodobností získá nominaci v republikánských primárkách, má Deneen o čem přemýšlet.

^[1]    https://www.facebook.com/barackobama/posts/10155941960536749

^[2]    Pro jeho detailnější životopis viz https://www.politico.com/news/magazine/2023/06/08/the-new-right-patrick-deneen-00100279

^[3]    Kritička Becca Rothfeldová pro Washington Post poměrně vtipně glosovala, že tato skupina konzervativních kritiků liberalismu by mohla sloužit jako reklama na liberální oddanost náboženské svobodě: zatímco Deneen je katolík, Yoram Hazony je židovského vyznání a další vlivný autor Rod Dreher je pro změnu pravoslavný křesťan.

^[4]    Tocqueville, A. de: Demokracie v Americe. Leda 2012, s. 732.

^[5]    https://americanaffairsjournal.org/2018/02/can-democracy-save-us/

(Tiskem vyšlo v KONTEXTECH 5/2023)