Reakce: Politické toulky Jindřicha Vacka

V posledním čísle Kontextů jsem si přečetl recenzi své knihy Všechny moje toulky, Lužice, Ceaușeskovo Rumunsko a další. Jak napovídá už podtitul, kniha má výrazně politický charakter, avšak autorka recenze Alžběta Glancová je zaměřením lingvistka, a proto se ve svém textu soustředila především na zmínky o cizích jazycích. Je třeba ocenit její originální pohled, jeho důsledkem jsou však informace poněkud zavádějící, a proto uveďme věci na pravou míru.

Kniha je rozdělena na pět částí (Dětství, Gymnázium, Fakulta, Rumunsko a Překladatel). V té první se líčí svízelné dětství v komunistickém režimu včetně politické indoktrinace už od školky a v neposlední řadě vnímání Pražského jara dítětem. V části druhé se mluví o gymnaziálních studiích, o řádění StB na našem gymnáziu; zde také začíná líčení mých cest do Lužice, kde si všímám nelítostné germanizace Lužických Srbů pod vedením SED. Lužice si všímám i v dalších částech knihy. Čtvrtý, nejrozsáhlejší oddíl je věnován mému pobytu na lektorátu v Bukurešti a každodennímu životu v Rumunsku za diktatury Nicolae Ceaușeska – svízelnému shánění základních potravin, drastické populační politice, kultu osobnosti, ostrakizaci cizinců a neustávajícímu strachu z tajné policie Securitate. V tomtéž oddílu se zabývám počátky Ilieskova režimu a jeho neobyčejně brutálními zásahy proti demokratické opozici. Oddíl poslední je věnován mé činnosti redaktora a překladatele po návratu do vlasti.

Alžbětě Glancové nelze upřít snahu o původní přístup. Jistě jí nebudeme vyčítat nedokonalé zvládnutí češtiny, tak příznačné pro dnešní mladé filology (protože jsem se nepřestával vzdělávat, označuje mě za „věčného studenta“ – tímto slovním spojením zpravidla označujeme osoby studující mnoho let, aniž jsou s to svá studia dokončit). Poděkujme jí tedy a popřejme jí ještě řadu úspěšných recenzí.

Jindřich Vacek