S jiskrou v oku a se stoletím za zády
Vzpomínka na Jiřího Honzíka

Ivana Ryčlová

KULTURA / Portréty

Letos by JIŘÍ HONZÍK (1924–2018) oslavil devadesáté páté narozeniny (pozn. red. článek vyšel v roce 2019). Ráda bych nedožitého životního jubilea využila k tomu, abych připomněla osobnost tohoto mimořádného člověka, literárního vědce, patřícího k nemnoha představitelům naší rusistiky, kteří zůstali věrni svému svědomí i v dobách, kdy tato oblast byla značně ideologizovaná.

Nad hlavou nic než volné nebe,
kus chleba v kapse, vítr, oblaka
a jít…
JIŘÍ HONZÍK, S podzimem za zády

Když člověku zvoní mobilní telefon brzy ráno, zpravidla se něco děje. „Doc. Honzík“, bliká na mě displej. „Aha,“ oddechnu si, protože pan docent vždycky volává po ránu. Přijímám hovor, který mě jako vždycky svojí energií a mladistvým humorem odnáší kamsi do studentských let. Připomínkou desátého decennia věku volajícího je jen jeho poslední věta: „Kdybychom se už neslyšeli, tak se mějte hezky!“ Snažím se, ale rána jsou teď o poznání smutnější. V březnu uplynul rok od chvíle, co jsme spolu mluvili naposledy. Když jsem se dozvídala zprávu, která dříve či později přijít musela, hlas, jenž mi ji sděloval, se jakoby pousmál a dodal: „Abych nezapomněl, mám vám vyřídit, že pan Honzík vás nechává moc pozdravovat.“

Pro mě byl Jiří Honzík, jako pro většinu absolventů rusistiky, dlouho jen jménem vysázeným zlatým písmem na hřbetu objemného kompendia Ruská klasická literatura (poprvé vyšlo v roce 1977). Společně s Radegastem Parolkem, druhým autorem této publikace zvíci sedmi set stran, mne provázel po celou dobu studia. Nutno říci, že nešlo o tlustou a nevlídnou učebnici. Dějiny velikánů ruské kultury byly pojednány netradičně – čtivě a s minimálním ideologickým balastem.

Když jsem koncem devadesátých let na jednom slavistickém sympoziu poznala Jiřího Honzíka osobně, a naše kontakty se staly díky spřízněnosti ruskou literaturou častější, pochopila jsem, že pokud jsem se do té doby setkávala v kulturních dějinách s pojmem „renesanční osobnost“, nyní jsem měla tu čest se s jednou takovou sama seznámit. Jiří Honzík ve všech ohledech obsah těchto slov naplňoval: odborná erudice, široký kulturní a filozofický rozhled, znalost latiny, cizích jazyků a mnoha národních literatur, kultivovaný projev a přirozená skromnost se prolínaly s vlastní tvůrčí činností. Převedeme li vše do názvů profesí, Jiří Honzík byl literární vědec, vysokoškolský pedagog, překladatel a básník, jenž podle vlastních slov většinu života věnoval především činnosti editorské a literárněkritické.

Tak jako nikdy nezmiňoval, že vydal tři sbírky poezie (Pustá Bělá pod pseudonymem Martin Zik, S podzimem za zády, I když dech občas zadrhává ), nemluvil ani o tom, že jako student byl za podporu mládežnické odbojové skupiny zatčen gestapem a patnáct měsíců vězněn. Publikovat začal již během studia na filozofické fakultě, v roce 1945, v dobách, kdy byla součástí deníků ještě kvalitní literární reflexe, čtenář byl vnímán jako hloubavý subjekt a erudovaná kritika jako přirozená část intelektuálního života. S výjimkou dvou nedobrovolných přestávek zapříčiněných jeho odmítavým postojem vůči režimu – na přelomu čtyřicátých a padesátých let a v letech sedmdesátých a osmdesátých – se příspěvky Jiřího Honzíka objevovaly na stránkách kulturních revuí, literárních časopisů a denního tisku úctyhodné tři čtvrtiny století. Zároveň spolupracoval, a to i v období normalizace, s většinou pražských nakladatelství, především s Odeonem. Napsal průvodní slova k více než sedmdesáti publikacím, byl spolupořadatelem a překladatelem kolem tří desítek titulů ruské literatury od klasiky po modernu, editorem řady autorských výborů a antologií ruské i moderní světové poezie. Dodejme, že svými překlady zpřístupnil českým čtenářům klíčové autory ruské literární teorie (mj. Michaila Bachtina, Viktora Žirmunského, Dmitrije Lichačova). Kromě toho v druhé polovině devadesátých let připravil a průvodním slovem doplnil druhé vydání studií Jiřího Levého České teorie překladu, dosud nepřekonanou publikaci o vývoji překladatelských teorií a metod v české literatuře. Roku 2000 vyšel v nakladatelství Torst rozsáhlý výbor jeho esejů Dvě století ruské literatury.

Bohatou celoživotní tvorbu Jiřího Honzíka uzavírá útlá knížečka Toulky ruskou literaturou, jejíhož vydání v polovině roku 2018 se autor již nedočkal. Jde o texty žánrově různorodé – předmluvy, recenze, literárněvědné studie, ale také záznamy diskusních vystoupení na sympoziích. Po klikatých cestách času mohou čtenáři putovat společně s autorem od období nazývaného zlatým věkem ruské literatury do postmoderny. Od Puškina přes Nobelovou cenou ověnčeného Borise Pasternaka a další, v jejichž díle dosáhla ruská kultura svého vrcholu, dojdou až ke králi imaginace Nabokovovi. A budou li unaveni, mohou na chvíli spočinout a jen tak pozorovat, jak Jiří Honzík s prvorepublikovou galantností nabízí rámě dvěma největším dámám ruské poezie 20. století – Anně Achmatovové a Marině Cvětajevové.

Čteme li texty Jiřího Honzíka, lahodí našemu vnímání. Čtenář je unášen na vlně kultivovaného jazyka vlastního těm, kterým nečiní problém vyjadřovat se v řeči vázané – básníkům. Toulky ruskou literaturou otvírá autorova vzpomínka na Bohumila Mathesia, jehož semináře během studia oboru čeština ruština na Univerzitě Karlově navštěvoval. Ve finále knihy se ke svému učiteli Jiří Honzík znovu vrací – neokázale se zmíní, jak po jednom kolokviu, které „přerostlo v delší rozhovor, vplul do užšího okruhu Mathesiových nejbližších žáků“. A nejen vplul, dovolím si dodat, ale jako pokračovatel tradice vysoké literární a jazykové kultury na svého učitele s noblesou navázal.

(Tiskem vyšlo v KONTEXTECH 02 / 2019)

Ivana Ryčlová

Ivana Ryčlová (1965)

literární historička, překladatelka, zabývá se dějinami ruské literatury a dramatu 20.–21. století a literárněhistorickými aspekty vztahu tvůrčí osobnosti a totalitního systému

archiv textů autora

Mohlo by Vás také zajímat

Chrám Krista Spasitele v Moskvě
Od Napoleona po Pussy Riot

Honosný a monumentální Chrám Krista Spasitele stojí na pravém břehu řeky Moskvy nedaleko Kremlu. Ovšem zajímavější než úctyhodné rozměry a (pro mnohé sporná) umělecká hodnota stavby je její příběh...

Karolina Foletti

Viktor Karlík a nejen Literatura

Nakladatelství Revolver Revue vydalo novou a poměrně objemnou knihu s přitažlivým titulkem Literatura, která ale zdaleka není jen tím, co název slibuje...

Jan Paul

Naši autoři čtou #1

Před časem jsme na sociálních sítích nakladatelství Books & Pipes spustili rubriku, kde se ptáme našich autorů, co zrovna čtou...

Petr Fiala, Ivan Foletti, Kateřina Hloušková, František Mikš, Jiří Pernes, Hynek Vilém

Józef Czapski
Malíř barvy a světla

Středoevropský úděl V nakladatelství Academia vyšla na jaře kniha Józefa Czapského V nelidské zemi. Jde o autora u nás téměř neznámého: pomineme-li časopisecké pub­likace…

Josef Mlejnek