Srpen 1968 očima Heinricha Bölla

Po roce 1945 u nás německá literatura přestala prakticky existovat. Ani klasikové pro jistotu nevycházeli. Pokud vůbec byly vydávány nějaké překlady z němčiny, tak to byla buď díla Švýcarů, nebo autorů, kteří žili v emigraci. To trvalo dosti dlouho. Situace se začala postupně měnit až počátkem 50. let. Nejprve se začali objevovat někdy poněkud pochybní autoři levicoví, takzvaní pokrokoví. Zdůrazňovala se především jejich protiválečnost. Zhruba až v polovině 50. let pomalu nastávala jistá normalizace.

A současným německým autorem, který se u nás rázem prosadil, byl mladý Heinrich Böll. Roku 1958 byl vydán jeho první knižní překlad (A neřekl jediné slovo – předtím byly přeloženy četné povídky a kratší prózy) a větší reprezentativní výbor Chléb mladých let vychází roku 1959 v nákladu 30 000 výtisků. Böll se stává velmi populárním, zejména u mládeže: podle statistik knihoven došlo až k tomu, že jeho knihy byly vypůjčovány častěji než díla Karla Maye.

Nešlo však jen o překlady, kterých postupně vyšla celá řada. Kontakt s ním navázali četní literáti, od Jiřího Hájka až po Eduarda Goldstückera. V 60. letech Böll Československo i navštívil. A posléze došlo k tomu, že byl Svazem československých spisovatelů pozván k návštěvě Prahy v roce 1968. Shodou okolností přijíždí do Prahy 20. srpna, s manželkou a synem Reném, a prožívá zde několik těžkých dnů (zůstává až do 25. srpna). A právě velice pečlivá dokumentace Böllova pobytu v Praze a všechny jeho okolnosti tvoří jádro předkládaného svazku, jehož editorem je syn René, který tehdy s rodiči v Praze byl a hojně fotografoval. Celou knihu také uvádí osobní vzpomínkou.

Nejpozoruhodnější částí knihy jsou autentické Böllovy zápisky z doby pobytu v Praze, a to faksimile a transkripce v českém překladu. To vše je doplněno vysvětlujícími poznámkami. Ty se vztahují především k osobám a místům uváděným v textu. Následuje Böllův delší text o jeho pobytu v Praze „Tank mířil na Kafku“ založený do značné míry na uvedených zápiscích, uveřejněný 20. září 1968 v časopise Der Spiegel. Dále pak Böllův rozhovor pro zvláštní vydání Literárních listů ze dne 24. srpna 1968 a přepis řady Böllových telefonátů a rozhovorů, které poskytl v září 1968 četným německým časopisům či institucím o událostech, jichž byl v Praze svědkem. Všechny texty jsou doplněny ilustrujícími dokumentárními fotografiemi ze srpna 1968, z nichž mnohé pořídil, jak již bylo zmíněno, sám René Böll, a dále kopiemi českých letáků a dobových výzev i jiných dokladů.

Především německým čtenářům je určen esej Martina Schulze Wessela „Heinrich Böll a pražské jaro“, v němž autor charakterizuje Böllův vztah k Česku. Na něj pak navazuje Jochen Schubert líčením dalšího vývoje tohoto vztahu. Velmi cenná je bibliografie textů a rozhovorů Heinricha Bölla vztahujících se k osobám a tématům Československa 1961 až 1984.

Böllův zážitek srpna 1968 v Praze nepochybně upevnil a posílil vzájemnou blízkost Bölla a Československa, což předkládaná kniha jasně demonst­ruje. Konkrétně se to projevilo v dalších letech.

Závěrem otázka: Co z Bölla by ještě mělo vyjít česky? Asi výběr jeho textů vztahujících se nějak k Československu. A těch je dost. Psal o svých oblíbených autorech, mnohé přímo recenzoval v německém tisku. Jsou tu jeho četné osobní i oficiální dopisy do Prahy (např. Seifertovi). Pozoruhodný je například jeho článek o Patočkovi atd. Za úvahu by možná stály i ukázky z jeho válečné korespondence, v roce 2001 vyšly dva tlusté svazky a je to velmi zajímavé čtení. Desideratem pak pochopitelně zůstává česká böllovská monografie se všemi náležitostmi.