„Umělec rozpolcený jako broskev“
Několik poznámek k malířskému dílu Marka Chagalla
František Mikš
KULTURA / Výtvarné umění
Spí
Teď se probudil
Znenadání maluje
Sáhne na kostel maluje kostelem
Sáhne na krávu a maluje krávou
Sardinkou
Hlavami rukama noži
Maluje nervovým vláknem vola
Všemi pošpiněnými trýzněmi malých židovských měst
Ztrápených horoucí láskou z hlubin RuskaBlaise Cendrars1
Chagallova malba člověka doslova zahltí, nejen svým rozsahem (vytvořil kolem deseti tisíc děl), ale i expresivní silou, omračující barevností, záhadnou melancholičností, vážností i bláznivostí námětů, zvláštním neutuchajícím chaosem. Na svých plátnech jako by rušil zemskou přitažlivost, létají na nich nejen andělé, ale i lidé, půvabné dívky a zamilované páry, potulní židé, podivně zmutovaná zvířata, kohouti, krávy, koně, ale třeba i ruské saně. Přesto tvrdil: „Neříkejte o mně, že jsem fantasta! Právě naopak, jsme realista. Miluji svět.“ „Umělec rozpolcený jako broskev,“ napíše o něm jeho přítel, básník Blaise Cendrars.
Interpretovat Chagallovy obrazy není snadné, výklady se rozcházejí, napsat souhrnné pojednání o jeho tvorbě v časopiseckém rozsahu nelze. Omezím se jen na několik obrazů, které mi připadají umělecky zvláště zajímavé nebo jsou spojeny s důležitým obdobím malířova života. Podrobnější informace o malíři, především o jeho raném období, najde čtenář v tomto textu Ivany Ryčlové.
Pokračování tohoto textu je dostupné v tištěném vydání časopisu Kontexty 6/2019.
Poznámky
- Cendrars, Blaise, úvod básně Marc Chagall ze sbírky Dix Neuf poèmes èlastiques. Zde citováno dle Ingo F. Walther – Rainer Metzger: Marc Chagall. Malířství jako poezie (1994). Slovart: Bratislava, s. 22.
