TŘETÍ dotyk tekoucí
Z poezie Zdeňka Rotrekla
REDAKCE
KULTURA / Poezie
Takové tekuté ráno
Takové tekuté ráno
také mám velice rád
vždyť po písku svůj stesk
vidím pryč ubíhat
Na průřezu barevných tónů
nechám list větrem rvát
S tím větrem chtěl bych ubíhat
představám jež se za mnou valí
To čas dál kvasí ve větvích
a na obzoru plá jak svíce
jak tisíce vzpomínek jiskrných
Vím – čas je naše milostnice
Takové tekuté ticho
také mám velice rád
vždyť v něm zřím svůj stesk
v jiném skupenství vyrůstat
(Kyvadlo duše, 1940)
Eskorta
ESKORTA STROMŮ PODLE CEST
máčená tabákem západu
hnula se jak v bezvědomí.
Odplouval les – jaterní skvrna
těžké chvíle země –
mračnem drcený.
Pouta mlh se zařízla
do zápěstí lip.
Mráz česal černé oranisko
hřebenem.
Eskorta stromů podle cest,
tabákem západu máčená,
průrvou kopců se mihla.
Zima rozžala
několik poschodí
a bránu zamykal
nemluvný strážný chlad.
(Malachit, 1949–1969)
Nesvorník (popis trestnice – jiná verze – )
Trestnice času plála
do noci všemi okny
Okrouhlou rampou přecházel
šedivý stesk v hadrech včera
Po koutech vzpomínek smýčil
Chodbou drhnutou
ostrým pískem v půli snu
šel – zádumčivec – a občas
hořké kalíšky ledku
na lopatku stíral
Trestnice času plála
do noci všemi okny
A jak dýchl žár
těl hnaných k nástupu
skrytá vazba kvádrů se chvěla
maltou zastřená
Tep ukoval zábradlí
zčernalá výhní
Na svornících loupežila rez
vlhkostí živá
(Malachit, 1949–1969)
Kobka
Ze lžíce hladem ohmatané
hněď šera polyká
vápnem stěn se zalykaje
Rohy loktem otlučené
cení zoubky krystalů
jak malta souvislostí tuhne
Pro pilu skládá léta strom
v dřevitém růstu
Šero se v asfalt vlévá
s hukotem hoří
jak pozdní láska ženy
Marností všeho se zalykáš
Hnije zevnitř dub
a v základech měst jak tepny
pulzují roury kanálů
I srpek odumřelé luny
s krádeží slunečního svitu
ždibec soli do očí sype
Asfaltem zalité
palčivé zahnívání hvězd – –
A ve dne zas medový jantar
hnití růžových poupat si střeží
(Malachit, 1949–1969)
Hovory s mateřídouškou – XIV
Já když pláču utíkám na zahradu
kde žlutozobé flétny se popínají
po sedmi smrcích
Šťastné sýkorky u jezera blan
šťastná sasanka malérečka
Přešťastná konvalinko pod břízou u altánu
Nevšímá si Je
Trochu v šíji prohnutá
Březový vítr tudy táh’
andělé bezpeří navíjejí
pás včel a jabloňových lístků
na žluť v modrojasu
Před ozářením ochraňuj ho Panno
ať nosí teplý šál
ať nenastydne v chodbách
v nichž kape tmavomodrá
mrtvá voda rud
(Hovory s mateřídouškou, 1962–1970)
Vzývání zahrady nepřirozeného prostupujícího početí ale také dušiček a mrtvých
Něco mlha trojmo tkaná
něco křik a spadlá mana
a také strach jak zimostráz
uprostřed kola Šípky Mráz
Sklem zalitý znehybnělý
předobraz
I stín si šel pro důvod
k uvadání
a dlaň položil na ústa
usebrání
Něco stále padá ve mně
navíjí se usedavě
něco zas mnou proletuje
Střemhlav padající túje?
Nářek stínů jimiž duje
prasoudem chtěná nicota?
Ta na vybranou zděná zdola
jež obchvacujíc kol dokola
číhá na tvou dřímotu?
Aleluja
Zalitý mlékem počínám
Pro zápor jdu si k uvadání
jen vyslovit to rozesmání
prazáře stínů jdoucí sítem
a veškerým oblým pohlavím
Zas okřívám předpočatý
vyhřívám se podpopelný
v krajině Zaetní a zvesuvělé
v matce Mauna Stromboli
Draupadí v svém lesku skvělém
nebyla jiná: na zvesuvělém
pahorku břicha – níže – ticha –
počínám v sobě jak žena žíti
Svlékajíc šaty kosti žíly
v obnažení plám mí milí
mí milí mrtví–všeživí
Aleluja
(Hovory s mateřídouškou, 1962–1970)
Svatý Antoníček
Svatý Antoníček vozí děti
na provázku
kolem plácku Hraje kaštan
a zastřešená říčka
Vyplivuje jiskry kdosi z trati
na souvrati
kolem plácku
Zastřešená říčka
na provázku
To potom teče krev
když píchneš do země
Anebo do milenců – přesně mezi ně
(Nezděné město, 1971)
TŘETÍ dotyk tekoucí
Tvoje oči jsou sametové tlapky
které se procházejí po mé tváři
Také teče přes mne malinové proudění
zachumlané do sebe
Chceš korýtko – malinové proudění –
tak vezmu tepaný nůž z Tarragony
udělám korýtko
středem krčních chrupavek
kostí hrudních
a měkkého břicha napolo ztuhlého mrazem
Středem polostínů a pokleknutí
až ke konci největší citlivosti
Teč si malinové proudění
nemám pro sebe nic
jenom nářek
padající do tmy ptačí
a máčející ty
kdo se nenávidí
Je tu velice pusto
v té maličké komůrce
a nikdy nebudu mít větší? SEČ – kde ?
(Nezděné město, 1971)
Předznamenání v této chvíli kuchyně
Dívám se na plynový sporák
Starobylý kříž po babičce
Modrý hrnec po matce
Nedopsaná úloha po chlapci
Rozházené papíry po mně
Na věšáku zástěra
Někdo odešel a vrací se
Venku se hýbají větve
Uklízeč kuchyně
Strach
Nedopitá láhev sirup
Chemoplast Brno
Zahrádkářova chemie
Syčení čaje
Kos
Stíny se dlouží
Osamělé ruce zapadají
Aby nevzešly
Velice suché zrno
červenec 1974
(Neobvyklé zvyky, 1974)
Národ děkuje vlast nezapomíná
(Basic Czech pro pokročilé)
národ dík dík vlast
národ vlast dík nezapomínat
národ nezapomínat vlast dík
dík vlast národ nezapomínat
dík deset let patnáct let nezapomínat
dvacet let doživotí žalář dík národ
vlast nezapomínat trest deset dvacet doživotí
žalář národ vlast dík
vlast žalář národ doživotí
národ dík vlast dík
doživotí dík nezapomenout
trest národ žalář vlast
vyznamenání řády odebrat vlast dík
dík žalář nezapomenout trest
dík nezapomínat
ó národe
ó vlasti
1979
(Chór v plavbě ryby ichthys, 1976–1983)
(Tiskem vyšlo v KONTEXTECH 5 / 2020)
