Mé místo je dole
Stanislav Hausvater
KULTURA / Poezie
Stanislav Hausvater (1962) se narodil v Havlíčkově Brodě, většinu svého života prožil v obci Mírovka (před válkou Frýdnava); selskému stavení, v němž žije, se přezdívá Obrtlík. Vyučil se chovatelem hospodářského zvířectva, maturoval na SZTŠ (specializace chov koní, jezdectví). Na PF Univerzity v Hradci Králové získal před dvěma roky titul bakaláře v oboru religionistika, po Jiřím Reynkovi převzal v roce 2014 žezlo kostelníka farního chrámu ve Svatém Kříži. Je ženatý, otec dvou dcer. Prošel řadou povolání (kočí, traktorista, krmič býků, prodejce knih, zaměstnanec Vodoprávního úřadu v Havlíčkově Brodě), od června 2021 je správcem Reynkova petrkovského sídla. Své úvahy a verše nepravidelně publikoval mj. v Lidových novinách, Cestě Vysočiny a ve sbornících. V roce 2012 mu jako soukromý tisk („vydala rodina, příbuzní, přátelé“) vyšla sbírka Texty, letos na podzim mu v bibliofilské řadě Luboše Drtiny vyjde druhá kniha Psáno vidlema. Hausvaterovy neučesané verše občas prozrazují drsnou „undergroundovou“ filiaci – jejich autor koneckonců dodnes působí v kapele Krmná prasečí směs (styl tavern bigbeat). Jeho pohled však spíš než nesmlouvavý vzdor provází sebeironický odstup: „Říkaj mi poéto/ myslí však vole/ překážím vpředu i uprostřed/ mé místo je dole,“ čteme v jeho první knížce. Což jen doplňuje sarkastické povzdechnutí z druhé sbírky: „Špatný sedlák co na papír krákoře.“ Básníků, již byli nebo mohli být špatnými sedláky, by se ovšem na Vysočině našlo více. (jfm)
Na Obrtlickém dvoře
Muškáty v oknech, jitrocel v betonu
kolečko s hnojem u lopuchových lupenů
vlaštovky krmí mláďata
vrabec teď přistává zvědavě na vrata
kachen houf oblohou letí, letí,
na návsi hrají si a řvou děti,
do sklenky s vínem muchy se vkrádají
i pavouk tu domov má, vylézá potají
černý pes líně se prochází po dvoře
špatný je sedlák co na papír krákoře
19/8/2017 na dvoře Obrtlickém
Dubnové ráno
Dubnové ráno
po noční bouři chlad
v temnotách křoví
kosí výkřiky
život náš na zemi
visí jen na niti
6/4/2017 ráno
Chumelí,
sníh na stromech
podoben mému vousu
kam až jsem to došel
cos mi živote připravil
osude zavařil
proved jsem něco
že spálené sousto koušu?
Liším se vlasem,
nakonec i tím vousem
jdu proti proudu
nejezdím, nešmejdím
zalezlý, zhrzený
opilý v ulitě obrtlické
přízraky odkudsi jdou sem!
26/11/2015, 10.00 hodin, sněží, jsem v Brodě V Rámech
Nejen Indián, já taky
jsem vytlačován ze svého území,
žiju v rezervaci
a bílý otec na mne blahosklonně kývá
Z východu Čepro
na západě Futaba
od jihu železnice
a na severu evropsky významná lokalita
Svému příbytku říkám Obrtlík
neboť je obehnán silnicí a kolejema
Když vycházím ze vrat
s koněm, se psem nebo s oběma
jede auto, jedno, dvě, tři
a když ne tak zvoní zvonec
závory padají a je tu vlak
a zvuk zvonu mlátí do úmoru,
žádný z psů, které jsem kdy měl,
nepošel přirozenou smrtí,
jejich kosti byly rozdrceny
koly aut anebo vlaku
Na Obrtlíku jsem obklíčen
Můžu odejít pryč,
ale kam když všude je to stejné
já jsem tu doma!
25/11 večer v dílně
Psáno vidlema (Doma na dvoře)
Jsem šťastný
na svém dvoře
když krmím koně
a voní stáj,
nozdra se dotkne,
ucho střihne,
po střechách
táhne podvečer,
se psem i koněm
jsem tu doma
nasypu oves,
seno založím,
zametu slámu,
zhasnu v chlívě,
a ještě psovi vodu
ať se nalemtá
v dílně se skryju,
mám tam víno,
na kamnech konvice
v ní voda už se vaří
jak voní kafe dobře vím;
pes u nohy se motá
oheň sálá,
kůň křoupe chleba…
22/11 2014 večer v dílně
2 x 5 vět = 55
Viděl jsem rorýse
a nad ním azuro,
mé tělo náhle se
věčnosti dotknulo.
Vedle mě panelák
balkon, klec;
a v ní exot, pták.
Tři přímky v bodu se protnuly
jsem rorýs, exot, já?
Začínám od nuly!
6/5/2016, Jakubovi k narozeninám
Josef Mlejnek
Josef Mlejnek
v kostele v Kříži
poklekal u mříží
(před koncilem)
Dodnes sedává
v zadní lavici
do čela hozenou
má šedivou kštici
9/8/2017 v dílně
Jardovi Kuchtovi
Utichla krajina
zašuměl les
soumrak se snesl
na náves
Pod mostem řeka
tiše plyne
všechno je jiné
tak smutně jiné
Ráno až slunce
povstane nad lesy
Mírovka, Bartošov,
Hochtánov vzdychnou si
Kde je ten, co kráčel
pěšinou mezi břízami
ten co tu dlouho
chodíval za námi
Odešel v jiné
neznámé kraje
za okny vzpomínka
jak sněhová vločka taje.
21/4/2017 v dílně, nekrolog
Jsi
Jsi tak mocná
tím, že jsi nemocná
míza v kostech, žilách vysychá
ponořena do ticha
Motám se kolem tebe
chci pomoci
však daří se mi jen
polámat tvé city.
V Rámech ráno 31/7/2017, Vendulka
Ladislav Fikar
Slepá okna ovčína
vláda noci začíná
jezdec na slunečném koni
mizí na západě v ohni
Kolo měsíce se nad rybníkem kutálí
srpnové vlaštovky se v hnízdě tiše choulí
Vzpomínám na Ladislava Fikara
jak kouřil gauloisky na zápraží v Samotíně
jak zasel do mé duše
prapodivně smutné símě
8/8/2017 v dílně
S Ivanem v lese
Praská dřevo
praskaj klouby
tělo prací zničené
k obědu je kapr s chlebem
k tomu víno
červené
odpoledne znovu ještě…
a ve dvorech
dřevo složené
6/4/2017
Sutiny mlýna
Sutiny mlýna,
torzo vrb
bodlák a hlína,
náhona hrb
z kamenné zídky
nezbylo nic
k mlynáře panství
ztracen je klíč
v pomalém proudu
řeka vzdychá
nad vládou zmaru,
smutku, ticha
10/2/2015
Tolik všeho (Náčelníku Seatlovi)
Tolik oceli v jedné kolejnici
a co jich je na Zemi položeno
Tolik drátů od sloupu k sloupu
a Země je jimi obtočena
Tolik trubek s ropou a plynem
a všechno spolknou chřtány měst a fabrik
Tolik piva v jednom sudu
a co se jich za den rozkutálí po hospodách
Tolik ogrilovaných vepřů, krůt a bejků
a všechny je lidi sežerou jen tak
A tolik bláhovosti a marnosti v Homo mozcích
se každý den rodí víc a víc
7/2015 v dílně
Ukřižovaný Reynek
Na všechny svatý jel jsem po hrobech,
co vidím v záblesku mezičasí!?
Chytili Reynka, svlíkli ho a zmučili,
před bránou hřbitova ve Kříži
sedí schoulen, bílé tělo zbičované do krve
a když se mu dost naobdivovali
ukřižovali ho ve vitríně,
na posměch a odiv
pověsili nad jeho hlavu
báseň o jeřabinách.
6/11/2015 v podvečer v dílně
Ticho ve vsi
Ticho ve vsi
poslední kapky ťukají v okapu
pes kouká pod vrata
v pološeru v protrhaných mracích
Večerka
ptáků zpěv ustal
je mrazivo
kocour ulehl do slámy
slípky dřímou, kohout však ostražit
piju víno, kouřím kamelky
a nedohlédnu dál než k světlům Futaby
večer 31/3/2020 na dvoře
Mikrotenový tažný sáček (veterinus cucullus)
Ranní tmou, ve světle kandelábru
poletoval mikrotenový pytlík
ladnými pohyby zakroužil po návsi a zmizel,
potkal jsem ho ještě v Brodě, v Dolní ulici
asi mě poznal, radostí se chvěl,
usedl na zábradlí u odpadkového koše.
Chtěl jsem ho lapit a vmáčknout mezi odpad
ukončit jeho létání po kraji,
poznal včas můj úmysl a opět se vznesl
elegantně zakroužil a zamířil do teplých krajů,
k moři, velryby ho mají rády
5/3/2019 ráno v Mírovce a H. Brodě
Advent
Kočka na plotě
shnilé loukotě
mráz kreslí obrazy
věčnosti odrazy
1/12/2019, první adventní neděle, cestou do Svatého Kříže
(Tiskem vyšlo v KONTEXTECH 3 / 2021)