Nechráněný přejezd
Výběr z nové sbírky Josefa Mlejnka
Josef Mlejnek
KULTURA / Poezie
Josef Mlejnek (1946), básník, literární a divadelní kritik a překladatel je spolupracovníkem Kontextů od samého počátku. V letošním roce mu vyšla pátá básnická sbírka nazvaná Nechráněný přejezd. Prvotní inspirací v jeho poetické tvorbě, jak sám přiznal v antologii Básníci čtou básníky (2018), mu nejsou nejrůznější básničtí velikáni, jak tomu obvykle bývá, ale především metafyzika a filosofie, kterou překládá: „Četba traktátů a esejů myslitelů, jako jsou Maritain, Gilson nebo Tresmontant, dokáže ve mně navodit určité nastavení, v němž jsem schopen při kontaktu s realitou, s tou vnitřní i s tou vně, jakéhosi zážehového vidění.“ Sbírka navazuje svou poetikou i tématy na básníkovy předchozí knihy. Ve verších od krátkých haiku po básně v próze čelí naléhavým otázkám spjatým s přebýváním člověka víry v současném světě a vydává hluboce osobní svědectví o zvláštní nechráněnosti lidské existence.
Zvonek se štítkem
Nechceš se (přece) jen houpat,
nechat se konejšit obrazy?
Hledej dům s předzahrádkou,
u branky potmě najdi
zvonek se štítkem.
Přijde ti otevřít,
a ty se jí svěříš
s úmyslem
nechat si od ní
vést svůj deník.
Inverze
(Lucii Trmíkové)
Jako do studny
nebo do výhně
do básně má
se hledět.
Tertium non
datur?
Nad žluklým
soumrakem
samo nebe.
Hrdliččin hlas
(Pavlu Švandovi k osmdesátinám)
K čemu může hrdliččin hlas
zvát starého muže v červnu,
když obzor za rozbřesku vpluje
pod kůži krajině?
Korek zalitý v skle vyplave
na povrch prý až za milion let,
o trpělivost Pána prosme
v dnech bez milostného lnutí.
Myslící třtiny jinde, odjinud?
Zástupy obracejí oči k nebi,
ale nečekají odtud pomoc,
jen vyrojení sobě podobných,
s nimiž chtějí směňovat své
kulinární a jiné zkušenosti,
hvězd se dotazují, souhvězdí.
Kudy ven z optických klamů,
co vzlíná vzhůru hvězdnou spletí?
Ale ze všech hlasů slyš
jen v jednom jeden:
Kde jsi byl ty, když jsem
já stvořil Leviatana?
* * *
Jak bezútěšná
je propast bez ozvuku
lidského hlasu!
A s ním?
Zápisník
Vidomý nevidoucí
ve světle potmě jdoucí.
Mrak bílý plejtvák
nad červencem,
pak mlha
jak z jezerní vody
a nesytky létavice
v pozdní noci.
(Třpytka Beatrice
ještě hlouběji
než na dně.)
Zápisník 2
Nechráněný přejezd
v zatopené oblasti,
skrytý v hudbě
ke spánku.
Beatrice,
holubice na střeše
mrakodrapu.
Kolikrát jsem ji
ke své bezmoci
uzřel v jiné tváři
než ta její!
Dům
Stanul jsem před domem, ale dovnitř
nepůjdu, musel bych mluvit s někým cizím.
Náhle však procházím dvorem
do zimní zahrady. Vím, hned proti skleníku
u zdi záhon zlatě rezavých lilií
v mazlavém hnoji,
společně s kopřivami a svlačci.
Ještě ve dvoře se ohlédnu, otočím se zpět
a v okně v mezipatře skutečně
spatřím sebe sama, před půl věkem
vyběhnuvšího ze spánku křiče,
že musím uvidět sebe budoucího!
(2002)
Krakov
(Miloši Doležalovi)
Ze sklepení krakovských kamenic
za veder jako z výhně stoupá
chladivý vzduch.
Jen v chrámu svatých Petra a Pavla
se dá o polednách posedět příjemněji
a u Visly lze ještě na druhý břeh
dohodit pouhým okem.
Jak z dávna němého filmu
se z padesátých vod
náhle vynoří a dál
s proudem pluje
Wiselka Szymborská,
trhavě žehnajíc provazy
pro viselce.
Ploučnice
(† Miladě)
Při otevřených oknech
pod stropem pokoje
vdechovali jsme
šumění řeky přímo kůží.
Slunečné, nebeské dny.
Teď v tísni z všeho,
co skončilo velkou
inkoustovou skvrnou
na stropě,
řeka jako by se
mnou vylila z břehů.
Slyšíš mne?
Někde přece jsi.
Za devatero horami
Za sedmero vodami
Za sedmou strunou
Pohřeb
Nebohý smotek,
upadlý zámotek
ve čtyřech stěnách
stropem dolů.
Pár směšných historek,
špinavé kapesníky,
ponožky po kapsách.
V koutě boty
po mrtvém,
komu se hodí?
Zítra je vyhodí
do popelnice.
Při obřadu žádná hudba
jen plazivý soundtrack
ticha s kremační pachutí.
Pavouček
Pavouček ranní
nebo až ten v podvečer
věstit má štěstí?
Genius loci
Jako podkova
k bosému kopytu lnou
tu slova k věcem.
Oni
Věrnost kořenům?
Věrnost pařezům…
Kudy/kam
Zvěděl jsem kudy
jít za tebou, teď nevím,
kam jít bez tebe.
Víno
Nedaří se mi
se opít, abych na tě
myslel nezištně.
Ještě spát
Ještě spát, ale
co když podruhé vejdeš
dovnitř zlého snu?
Pane…
Dětské ruce mi
zůstaly v starém srdci,
vztažené k Tobě.
(Tiskem vyšlo v KONTEXTECH 6/2023)
