Sesuvy

PETR ČERMÁČEK (1972), narodil se v Chocni, vystudoval Mendelovu univerzitu v Brně, na které nyní také pracuje. Knižně mu dosud vyšly básnické sbírky Drkotání větví (1998), V průsečíku ryb (2002), Mezi rezedami (2005), Rozhovory běloby (2006), Linea nigra (2008), Vrstevnice (2010), Ohniště (2016), Vlnolam (2018), Zimní srst (2021). V květnu 2023 vyšla v nakladatelství Srdeční výdej sbírka Fyziologus. Od roku 2005 byl členem redakce revue Weles, od roku 2011 do roku 2014 jejím šéfredaktorem. V současnosti píše „Čtenářský náčrtník“ pro web protimluv.net. Web autora: cermacek.cz.

 

večer

vyprávěj mi
nejlépe o hudbě nebo o ptácích
zářivý, létavý, zpěvný příběh

budu v něm sova
uslyším neviditelné
i v úplné tmě udržím správný směr

až skončíš
dlouho se pro jistotu
nepohnu

 

hranice

kuřák na zastávce
vydechuje hořečný
modře ospalý déšť

nenastupuje
i když mu staví
bez znamení

čeká na okamžik
kdy lze překonat
magnetické pole
ztratit se
ve vyběleném měsíci

 

poryvy

okno se drží
svého rámu
brání pohledům
na větve
jak neklidně tlučou
do prázdna

bez záměru
odřené
udiveným nahlížením
za neexistující zábrany

 

hra

pootáčíme
kresby a linoryty

nemotorní plavci se
odrazí od dna
mezi ležícími stromy
se proplétají sny
déšť je přesolený
vrcholí příliv

mnohé se stává
nesrozumitelným –
ostré večerní světlo
s krátkými stíny
cesta rozšiřující se
k horizontu

předem
neodhadneme
úžas ani neklid

 

přístav

lodě odložené na břehu
polykají vítr, ztrácí jména

za vzpříčenými prkny
pod čárou ponoru
skřípou zbytky barev

lehnu si pod kýl
dlouho do dne
tam lze neřestně
snímat obrazy
blízké středu světa

 

spolu

zavři okno
hluk pohybu nedovolí
řeč ani hudbu

znepřítomni
jakékoliv přemisťování

pustíme déšť v kuchyni
ztišíme nábytek

vyjasníme se
protneme

 

obrat

budí mě syknutí
hluchá hudba
zablokovaných obratlů

na hraně mysli
mění zem barvu
ztrácí budoucnost

sesuv tiskařské černi
předstírá možný úkryt

zjevné zeje za nehty

třikrát polknu
zatajím bdění

ze zápraží vcházím
přímo do bělostných
oblázkových polí
průhledného řečiště

 

vzkaz

přibývá dnů
kdy plavu
nad hlubokou vodou
okrajuji z brambor očka
straním se neznámých knih

přemýšlím
proč nejmenší krabi
staví největší pyramidy

 

insula magneticum

vzbudily mě poryvy
zpěněného světla

obrysy ostrova
zmizely za okraj mapy
rychleji než vyobrazená zvířata

chceš abych tě
ještě chvíli ponechal
roztáčet setrvačník
vtrmácet se

než v listí
nedělní psi
rozštěkají zvony

 

advent

snažím se vymotat
nemotornou tmu
z vánočních světel

po nohách mi skáčou
větve zjančené větrem
zítřejší sníh ohýbá nebe

obřadné obrazy
nesetřené z oken
dětské jak ranní moře

 

adagio

jemný sníh
nehybně jiskří
zapomenutým světlem

vysílený obzor
spí v koutě

protáhnout se trhlinou
ubytovat se v posloupnosti
obejmout oheň

 

nemoc

horečnatým sklem
projde jen klavírní hudba
a bílé světlo sněhu
sesmeklého z větví
pod ranními ptáky

snažím se pod polštářem
nahmátnout dětství

v pryskyřičném bytě
otisky pohybů
ztvrdlé po okrajích

netkané tělo s otevřenými ústy
neoddělené
dosud od tmy
čeká na své jméno

 

mezihra

v přemíře
hořkého světla
starý sad
sesedá k úpatí

lišejník vyvstává
ze zimních větví

přeskakuje slova
dotýká se kůže
opouští se

jakoby nic

 

sedlina

po větrném dni
leží v zahradě
neznámé plastové předměty

chomáče stébel
v korunách
napodobují hnízda

chuchvalce v drátěném plotu
opisují od kompostu
zteřelé žilky

list po listu
je překládají do argotu

po větrném dni
nářadí křižuje záhony
mimo pořadí

 

po zprávách

snažím se
nerozpoznat
co projde
úzkým hrdlem

držet se
u okraje
s výhledem
na stromy

do zárubní
vyřezat
tři neschýlené
postavy

 

dystopie

naše srdce se povalují
příliš blízko jazykům

dosavadní anatomii
lze najít jen v krabicích knih
vyřazených z knihovny

všechno je věcí místa
i účast na vymírání
vlastního druhu

 

alespoň

zdá se mi
dům v němž
bydlím i nebydlím

zaskočen obojím
zatínám prsty
do zárubní

za dveřmi v krabicích
cizí představy
nemyslitelné předměty

odejít nebo vejít –
neodvratitelné

alespoň
odtrhnout oči
od tapet stržených
z našich obrysů

neprobudit tě
svým probuzením

(Tiskem vyšlo v KONTEXTECH 3/2023)