Století Ludvíka Kundery

Brněnský rodák (narozen 22. března 1920), synovec klavíristy, žáka Leoše Janáčka, muzikologa a prvního rektora JAMU Ludvíka Kundery a bratranec spisovatele Milana Kundery. Multitalentovaný umělec, muž renesanční šíře vzdělání. Básník, dramatik, dramaturg, překladatel, výtvarník. Studium na Karlově univerzitě je přerušeno za druhé světové války, je totálně nasazen v Německu, po válce dokončuje bohemistiku a germanistiku na Masarykově univerzitě v Brně. Zakladatel postsurrealistické skupiny Ra, člen Sdružení Q. Jeho úspěšná éra dramaturga Mahenovy činohry v Brně v letech 1968–1970 (uvádí mj. hry B. Brechta) končí z politických důvodů, následuje publikační zákaz. Bez možnosti adekvátního zaměstnání se přesunuje do Kunštátu, který si zamiluje pod vlivem Františka Halase, jehož odkazu se soustavně věnuje. Pod pseudonymy pokračuje v překladech či dramaturgických počinech. Spolupracuje s Divadlem Husa na provázku (je autorem slavné inscenace na motivy Komenského Labyrint světa a lusthaus srdce z roku 1983). Vytváří v mnoha ohledech jedinečné dílo – jeho překlady Bertolta Brechta se považují za nepřekonatelné a jsou mnohokrát oceňované; přednáší germanistiku na Univerzitě Palackého v Olomouci. Umírá v roce 2010 v Boskovicích, pohřben je v Kunštátě.

Vše, co kolem sebe vidíme, je zcela výtečné!
Z rodinných průpovídek LK

A to byl konec doby, kdy jsme byli na dně,
už nerado se na ni vzpomíná.
Budovu budoucnosti postaví však řádně
jen ten, kdo minulost až na dno zná.
LK: Totální kuropění

Sté výročí narození Ludvíka Kundery se sto důvody připomenutí této mimořádné osobnosti básníka, dramatika, výtvarného umělce a jedinečného překladatele z němčiny připadlo na pandemií poznamenaný 22. březen 2020. Vzpomínková akce Moravského zemského muzea tak musela počkat až do letošního října. Uskutečnila se v režii Eleonory Jeřábkové z Literárního oddělení muzea a se zasvěceným průvodním slovem básníka Františka Schildbergera. Setkání bylo spojeno s vyhlášením výsledků studentské překladatelské soutěže v Německém kulturním spolku. Hlavní přednášky z konference nazvané Sláva azuru přinášíme v tomto bloku. Než se do nich začtete, dovolte malou rodinnou vzpomínku z pera Olgy Jeřábkové z literární redakce Českého rozhlasu:

Dům Ludvíka Kundery v Kunštátě – to bylo místo, kde se obvykle zastavil čas: klid, útulno, dlouhá vyprávění, vzpomínání, laskavé a milé úsměvy paní Jiřiny. A samozřejmě čaj. Čaj s vůní a nesčetnými příběhy. S Ludvíkem Kunderou jsem natáčela v Českém rozhlase několikrát, ale na pořad, v němž vyprávěl o čajích, vzpomínám možná nejraději. Ostatně – svému oblíbenému nápoji věnoval celou knihu. Mám ji stále blízko u sebe; s krásným věnováním, kterého si velmi považuji. Několikrát jsme navštívili Ludvíka Kunderu v Kunštátě s mým otcem – když se pánové zabrali do vzpomínek na dávné časy, byly to nezapomenutelné a neopakovatelné chvíle, kdy stačilo sedět a beze slova poslouchat.

Když vyšla kniha vzpomínek našeho otce (Brno – kulturní město předválečné a válečné), byl to právě Ludvík Kundera, který uvedl knihu ke čtenáři laskavými slovy v prostorách Mahenovy knihovny. Ostatně – spisovatel, po němž je brněnská knihovna pojmenována, to bylo jedno z blízkých spojení Ludvíka Kundery s mým otcem: mnoho a mnoho let byli oba aktivními členy Společnosti Jiřího Mahena. O vzájemném vztahu svědčí i báseň Pozdní portrét,kterou věnoval Ludvík Kundera právě mému otci a v níž je mimo jiné jeho přesná charakteristika.

Ludvík Kundera

POZDNÍ PORTRÉT – Památce Dušana Jeřábka

S lehoučkou ironií obzíral kolkolem,
nenadále se usmál nehodlaje dovršit
tu chvíli, jen aby byl klid –
nižádné vem kde vem.

Jak herec kráčel uličkami škamen, mezi hloučky,
vůbec si nevšímaje planých narážek.
Neříkal „Mahen pravil“, mezi násobky a součty
si vybíral, aniž se divě přesmykl do ráže.

Neplýtval zrovna slovem dějiny,
oblíbil si však dění a děj
a obešel se bez slabiky nej.

Nevážil slova na tuny a centy,
znal ticho: někdy jím
zasáhl do pointy.

(Tiskem vyšlo v KONTEXTECH 6 / 2021)