Uvidět věc, popojít k místu
Z poezie Petra Veselého
REDAKCE
KULTURA / Poezie
Malíř a básník Petr Veselý (1953) vystudoval Střední uměleckoprůmyslovou školu v Brně, obor malba, a poté Akademii výtvarných umění v Praze. Jeho práce jsou zastoupeny ve sbírkách českých i zahraničních galerií. Petr Veselý je členem Tovaryšstva malířského (Vladimír Kokolia, Petr Kvíčala, Jan Steklík) a TT klubu. Od roku 1981 se věnuje pedagogické práci, působil na Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity a poté na Fakultě výtvarných umění VUT v Brně, vyučuje na Střední škole umění a designu v Brně. Výtvarně doprovodil básnické sbírky například Norberta Holuba, Milana Laučíka, Tomáše Mazáče, Víta Slívy, Jana Sojky, Martina StÖhra a Zdeňka Volfa. Pro Český rozhlas, stanici Vltava, připravil desítky scénářů k literárním pořadům. Petr Veselý žije v Brně-Jundrově, v bývalé kovárně na Veslařské ulici, kde byl až do roku 1956 kovářem jeho dědeček Vilém Veselý. V nakladatelství Větrné mlýny mu v roce 2014 vyšla básnická sbírka Jundrov a letos sbírka Kovadlina, ze které je vybrána následující ukázka.
21. srpna 1968
Šerá chvíle
ranní
matka
jak z časů Němcové
stojí
nad mým probuzením
Rusi nás přepadli
pláče
já ze dna postele
Ráno
Náhlé ticho
k rozprostření
potom tlukot
Hodiny
Srdce
stesk hrany
Přívěsek ručníku
V koutě
dnění
V pokoji
Sedím na židli
znenadání se nakloní stěny
obnaží se střešní trámy nad stropem
Otevře se díra světla
Pohledět
Před nocí
Před přítmím
Promáchnout
Kout
Vnukům Toníkovi, Vilémovi a Jarkovi
Chtěl bych tam být
navždy
ale přijde chvíle
kdy už neuvidím
ani ten kousek cihlové dlažby
kterou jsem kdysi pokládal
Spáry
s prorůstajícím plevelem
(on pokvete!)
z rubové strany cihel
nebudou ještě smyty
otisky mých prstů a dlaní
a kdyby hlínu
pod cihlami
někdo prosíval
jako já —
najde
i odstřižky mých nehtů
Jen úzkost?
Kdyby ji někdo uhlídal
Pak ani kost
kostřičky myší
v skulinách propršených pražců lavice
tenké jak jehly
———
Teď v koutě dvora pospávám
a na prasklinách pražců
strouhám kůži dlaně
ve snu
v šedých strukturách
jakýchsi spletí —
všechno v tom střetu
opředly
Pak pohled vnuka
zahlédne opuštěnou
visící pavučinu
pohledem se setkáme
a malý jarní pavouček
přeleze mu po tváři
Slídový prach
Čeho to leží tady střepy
lesknou se
na cihlách
a na plošině dřeva
jako na márách
Uvidět
věc
Popojít k místu
Břemeno
V poklidu setmění
přemisťovat se
Co asi nese z tramvaje
ta malá
v břemenu nad ni větším
Silnice klesla
V pohledu lesky věží
lesky kaluží
Zastávka U Kapličky
Dělí nás
čtvero kolejí
11–11–2017
Kaplička sv. Josefa
Kapličku zbořili
v osmapadesátým
letitou na rohu Lelkovy
srdce, kde nic krvácí
Zemřeli prý do roka
ti, kteří bourali
(Stojan, Šmíd a ještě jeden
co otec vzpomíná)
Po nich rány
násobky
Ne dnem
A přec jen
i noc je rozedněním
Ne dnem
Z šípků čaj polykám k ránu
v říjnu jsem pálil trní
Bodliny v dlani
Byl jsem
Ve svahu nad pivovarem
dohořívají uhlíky
zalévám je dešťovou vodou
pulzují jako hvězdy
Stmívání
Pocítit každou vůni
vteřinu zachvění
Řetězem protáhnout
pletivo branky
Sotva se rozpadly
v pár nocích mrazivých
hroudy poryté hlíny
1–2–2020, 4.47 hod.
Ráhnoví
Pod křížem
bohyně stará se
o dítě
Pod břehem Svratka teče
U paty Ježíši líbám tě
Na Piavě v Jundrově, 7–6–2020
Poslední báseň
Psal jsem ti v mailu ve dvanáctém:
Oblékám modráky…
slyším v těch dvou slovech oblaky a mraky
7.–4–2012 - 17–9–2020
Steklík
Vypral jen jednu nohavici
politou červeným vínem
svých zašlých manchestráků
šli jsme hned po ránu ulicí ke Dvořákům
zářila
U Svratky v Jundrově
Z aleje hrušeň
zbyla
alejí
došli jsme na tramvaj
Pařezy vyhnívají
Na starém mostě
asfalt ještě měkne
Vzduch fata morgána
Kilometr pod splavem
puká výdřeva
Ke splavu kilometr teče
V popoledním ostrém slunci
V popoledním ostrém slunci
v první podzimní den
přes přehradu let
bylo náhle cítit
nějaký levný olej na opalování
s příměsí potu a písku
Při zavřených očích
větvoví s listím
šumělo mořem
A střecha skála
minula svůj stín
2019
Vybráno z básnické sbírky Kovadlina (nakladatelství Větrné mlýny, 2021).
(Tiskem vyšlo v KONTEXTECH 4 / 2021)